V Itálii nakonec přece jen vznikla vláda, z níž jdou na Brusel a Berlín mdloby. Ve Španělsku padl diktátor, který (za tichého souhlasu Bruselu a Berlína) zmasakroval neozbrojené Katalánce toužící po samostatnosti. V Rakousku mladý premiér se Svobodnými za zády nasadil ostřejší rétoriku proti migrantům. A z Maďarska vypudil premiér Orbán organizátora barevných revolucí a migrantské invaze Sorose, jenž vzápětí spustil píseň proti povinným kvótám (jež předtím vymyslel a naordinoval Bruselu a Berlínu). Máme jásat?
Petr Hájek | reprofoto: wikipedia.org
Přes naši republiku se mezitím prohánějí kolony americké armády mířící na ruské hranice. Všichni už k této demonstraci síly v protektorátním ovzduší mlčí, protestují jen komunisté a Okamura. A současně kolaborantský parlament vysloví souhlas s nasazením dalších stovek našich vojáků do „zahraničních misí“ (včetně Pobaltí). V předstihu, aby to pak nekomplikovalo „podporu“ KSČM možná vznikající vládě Babiše se socialisty. Tedy přesný opak toho, kam směřují posilující protestní hnutí a strany napříč Evropou. Máme smutnit v beznaději?
Těhotenský test
Platí obojí: trvá beznaděj protkaná občasným jásáním ze zadostiučinění. Tento podivuhodný stav (schizofrenní) mysli poměrně přesně ilustruje událost, která se před týdnem odehrála v Brně, respektive reakce na ni. Násilí, zavlečené do naší země (zatím jen na jeviště) bosenským muslimem a jeho slovinskými bratry-teroristy coby test míry naší lhostejnosti, katastrofálně selhalo.
Ukázalo se, že ještě není vše úplně beznadějné. Vlna odporu, která se zvedla již několik týdnů před tou odpornou manifestací zuřivé nenávisti vůči křesťanství a státnosti naší země, a vyvrcholila v den teroristického útoku, tady již dlouho nebyla. Přesněji řečeno – ona byla už mnohokrát, ale tentokrát poprvé rozdělila dokonce i dosud pevně sevřené šiky Kavárny. Slušní lidé a křesťané v hledišti (nejen v onom divadle) dali poměrně tvrdě najevo, že tohle už je moc.
Tradiční odpověď (že jsou to xenofobové, fašisté atd.) vedla hned na místě senátorka za Zelené, bývalá soudkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová. Podle dosud vždy platného modelu „likvidace odporu“ nalepila Slušným lidem a spol. patřičné „hnědé nálepky“ – a mediální mainstream to pak měl rozválcovat do obvyklé břečky. Jenže stalo se něco nečekaného: nejen soudružku Wagnerovou, ale dokonce i jinak mediálně nedotknutelného Tomáše Halíka (to je ten Sorosův nevysvěcený kněz, zdejší „malý Frantík“) napadli jeho vlastní genosse.
M. Žantovský, ředitel Bakalovy Knihovny V. Havla, prohlásil Halíkovu obhajobu zneuctění Ježíše Krista za „nekonsistentní“ (horší „vzdělaneckou“ facku už sotva mohl držet). A církevní představitelé se zase distancovali od jeho elitářského plivance na „prosté věřící“ (k nimž má jako satanův lemur pochopitelně štítivý odpor). Něco se tím „Jejich násilím“ prostě hnulo, a zaskřípalo to v základech celého stroje. Vlastně to byl takový nezamýšlený těhotenský test. A konstatoval, že „život byl počat“. Takže jásejme?
Na hranice!
Shodou okolností bylo téže soboty v Irsku referendem odhlasováno, že početí ještě nic neznamená. Vražda nenarozeného života bude napříště i v zemi nám tak blízkého Krále Lávry (viz báseň K. H. Borovského) legální. Obsah této zrůdnosti dokresluje muslimskou brněnskou provokaci víc než jen symbolicky. Říká nám spolu s islamistickými „spoluobčany“ jasně: nepřežijete. Ztratili jste veškeré své kořeny, vraždíte se sami navzájem – a ještě při tom jásáte, jak jste pokrokoví!
Mají pravdu. S těmi americkými (a našimi) vojáky na ruských hranicích je to úplně totéž. A nedejme se mýlit tím, že přes naše území se jich přelévají „jen“ stovky. Přes 2.000 amerických vojenských vozidel ve 102 konvojích, se právě pohybuje po venkovských silnicích ve východoněmeckém Braniborsku na cestě do Polska. Tam ovšem, na rozdíl od nás, lidé nemlčí: u kasáren poblíž města Brück, kde jeden z konvojů přenocoval, tamní (spíše rozumní „enderáci“ než Němci) proti americkým vojákům demonstrovali.
A nejen to. NATO připravuje jednotku o 30 000 mužích – pod německým velením – která má být připravena k rychlému přesunu na ruské hranice. Má se to projednat příští týden v Bruselu. A v polovině července, na summitu NATO vyhlásit. Za nás tam pojede prezident Zeman. Bude vskutku zajímavé sledovat, jak se tam zachová. Doufejme, že to odmítne, právě tak, jako odmítá jmenovat pražského socialistického kmotra Poche (jméno asi podle vzoru Pehe) ministrem zahraničí, neboť prý je (pokud jde o migrantskou invazi) „nekonzistentní“. A sotva se tedy může stát ministrem, právě když je před námi Dublin IV, jenž nám má muslimské hordy do země násilím vnutit. Coming soon (Již brzy). Budeme plakat?
Zákopová válka
V Evropě se dosavadní zběsilý útok Bruselanů hasnoucí generálky Merkelové zvolna mění v zákopovou válku. Obránci citadely národních států se sice probouzejí, ale ještě nemají dostatečnou sílu na protiútok. Nová italská vláda také hned zítra nevystoupí z eurozóny, ale bude testovat, kam až si bude smět dovolit zajít. Právě tak Katalánci nezískají od nového socialistického premiéra svolení k provedení vůle lidu vyjádřené v referendu i v následných volbách. Možná jim alespoň propustí jejich politické vězně.
Rakouský premiér Kurz rovněž ihned nevypudí ze své země migranty, jako Viktor Orbán vypudil Sorose. Ale bude jim krok za krokem dělat svou zemi finančně i jinak „nepřitažlivou“. A dost možná spolu s Italy umožní Francii a především Německu, aby již konečně všichni přestali předstírat smysl protiruských sankcí – a zlikvidují je. Což ovšem rozlítí pubertálně romantické Poláky, kteří by tolik chtěli (před válkou, v niž doufají) oslabit Moskvu hospodářsky.
Potlesk pro hlediště
V tomto smyslu je to u nás podobné: Takzvané (sebou definované) „demokratické“ strany, kráčející jako vyzáblí gladiátoři do válečné arény, volají ke svému bruselsko-natovskému císaři: Ti, kteří jdou na smrt, tě pozdravují!, aniž si všimnou, že císař si jich už nevšímá, protože má úplně jiné starosti.
ANO si „moudře“ nemyslí nic, jen vyčkává, jak vše dopadne, protože na to má peněženku svého Mistra. SPD si myslí své – neboť ví, že dříve či později (pokud to úplně neprokaučuje) na její slova dojde – právě tak jako v Itálii, Rakousku atd. A Filipovo křídlo KSČM hloupě chytračí a kličkuje – a tím se rovněž odsuzuje do bezvýznamna (ten „fór“ s vojenskými misemi mezitím schválenými „starou vládou, které nedali důvěru“, je tragický).
Takže jásat, nebo se hroutit?
Zatím lze alespoň konstatovat: evropské státy po dlouhých letech umrtvení daly najevo, že mají své národní zájmy. A začínají podle toho jednat. Jinými slovy – z bláta a popela se opět začíná rodit standardní politika. Přesněji řečeno – byla sotva počata. Teprve nástrahy dlouhé zákopové války ukáží, zda se „nežádoucí těhotenství“ podaří bruselským chirurgům „přerušit“ (jak zní oficiální výraz pro povolenou vraždu). Vězme však, že v nouzi jsou schopni sáhnout i po červeném tlačítku, jež odpálí rakety. Humanitární pochopitelně.
V každém případě platí, že vlnka, která smetla Jejich násilí v Brně, patří k vlně, která se formuje po celé Evropě. Možná ještě není pozdě. Pro nás v hledišti.
Tak si aspoň (předběžně a opatrně) zatleskejme.
