19. října 1983 skupina známá jako Revoluční vojenská rada (RMC – Revolutionary Military Council) popravila grenadského premiéra Maurice Bishopa a několik významných poradců. Vzpoura vedená generálem Hudsonem Austinem si kladla za cíl na Grenadě vybudovat extrémně marxistický stát. Spojené státy si však takovýto režim silně orientovaný na Moskvu nedaleko svých hranic nemohly dovolit.
Prezident Reagan tak pověřil americkou armádu provedením nebojové evakuační operace (NEO – noncombatant evacuation operation) a nastolením umírněnějšího vládního režimu. Mise nazvaná Urgent Fury byla příležitostí pro americké speciální síly, aby si obnovily reputaci po neúspěchu íránského pokusu o záchranu rukojmích v roce 1980. Úkolová skupina sestávala z širokého spektra amerických jednotek, jako U.S. Army Rangers, 82nd Airborne Division, Navy Seals, Army Delta Force, Air Force Special Tactics Combat Control Teams. Jako dopravní prostředky jim pak sloužily letouny MC-130 Combat Talon a AC-130 Spectre.
Foto: Výsadkáři z 82. výsadkové divize na Grenadě | Wikimedia Commons / Public domain
Invaze na Grenadu započala 25. října 1983, ale už dva dny předem se na ostrově vylodil tým SEAL Team 6, jehož úkolem bylo shromáždit informace o letišti Point Salines, na který měli poté zaútočit Rangers. Jednotka SEALs také v okolí měla umístit naváděcí majáky pro vzdušný výsadek. Jednotka se skládala z 11 příslušníků SEALs a leteckého návodčího. Tým měl k dispozici tři gumové čluny Zodiac F470. V určité vzdálenosti od pobřeží je z výšky 500 stop shodil transportní letoun C-130. Během výsadku se bohužel utopili čtyři příslušníci SEALs. Při cestě k pobřeží se speciálové museli vyhnout grenadské hlídkové lodi a poté jim příboj poškodil čluny, takže se museli vrátit zpět k bodu vyzvednutí. Následující noc byli SEALs nasazeni znovu, tentokrát se dostali k pobřeží a jejich úkolem se stalo obsazení budovy i Radio Free Grenada. Úkol byl splněn, ale protiútok grenadských sil nemohl americký tým ustát a tak zničil vysílací zařízení a tým provedl evakuaci k oceánu. Jednotka SEAL totiž není určena k vedení přímé bojové činnosti a tak na to není dostatečně vybavena.
Další tým SEAL Team 4 byl pověřen k průzkumu vyloďovací pláže. V noci 24. října byl tým vysazen nedaleko pláže u letiště Pearls. Průzkum se vyvedl na jedničku. Američanům se podařilo zajistit kompletní obranu, hloubku vody i rozmístění jednotek. Pro silnou obranu ovšem nebylo vylodění doporučeno a po odeslání kódu „Walking Track Shoes“ bylo jasné, že bude potřeba výsadková operace. Jednotka SEAL Team 4 nicméně v úkrytu zůstala na pláži až do rána, dokud je nezachránili mariňáci, kteří obsadili letiště Pearls.
Foto: Američtí mariňáci s kořistním sovětským BRDM-2 | Wikimedia Commons / Public domain
Poslední misí SEALs byla operace „Snatch and Grab“ na záchranu generálního guvernéra Sira Paula Scoona a jeho manželky. Speciálům se podařilo pomocí slanění z vrtulníku rychle a bez odporu obsadit celé sídlo, ovšem než se jim podařilo najít a evakuovat guvernéra Scoona, grenaďanům se podařilo zkonsolidovat jednotky a provést útok na sídlo pomocí transportérů BTR-60. Vrtulník byl nucen odletět a speciálové zůstali uvězněni v sídle. Zůstali zde uvězněni 24 hodin a podařilo se jim odrazit několik útoků. Následující den jim na pomoc přiletěly vrtulníky Cobra s mariňáky, ovšem příslušníky SEALs se nepodařilo evakuovat a při záchraně byly dva vrtulníky sestřeleny. Obranu tedy nedobrovolně posílilo pár mariňáků. Následujícího dne byl proveden další, již úspěšný pokus o evakuaci a posádku i s guvernérem a jeho manželkou se podařilo evakuovat. Nicméně byl sestřelen další vrtulník, tentokrát Blackhawk, v jehož troskách zahynul jeden příslušník SEALs a jeden důstojník.
Součástí úspěšné invaze na Grenadu byli také američtí Rangers. Ti měli za úkol zabezpečit letiště Salines a školní objekt True Blue Campus lékařské školy Grand Anse. Po jeho zajištění měli na letiště dorazit výsadkáři z 82. výsadkové divize, kteří by Rangery vystřídali, a ti by pak postupovali dále do vnitrozemí ke svému dalšímu cíli, a to True Blue Campus. Jednotce SEALs se však, jak již bylo zmíněno, nepodařilo v okolí letiště Salines umístit naváděcí majáky, což celou operaci posunulo. Kvůli nedostatečnému průzkumu pak nemohla na letišti přistát letadla s Rangers, a ti tak museli vyskočit z nízké výšky (cca 150 metrů) na padácích. Jako první vyskočili velitelé a štábní důstojníci, kteří se ihned na zemi dostali do intenzivní přestřelky s kubánskými ženisty. Bojové jednotky Rangers pak seskočily v 5:34 ráno a pustily se do boje s kubánskými komunistickými spojenci grenadských sil. Rangeři nad letištěm seskakovali průběžně, kdy poslední jednotka seskočila v 7:07 hodin ráno. Přestože kubánským silám přijely na pomoc dva grenadské obrněné transportéry, byly brzy zničeny za pomocí 90mm bezzákluzových kanónů a v 10:00 bylo letiště i kampus Američany zajištěny.
Foto: Američtí vojáci s kořistními zbraněmi. Za zmínku stojí československý kulomet vz.52. | Wikimedia Commons / Public domain
Na místo pak podle plánu dorazili také výsadkáři z 82. výsadkové divize, kteří se ihned pustili do boje s nedalekou kubánskou posádkou dislokovanou na jejich základně. Po krátkém boji se Kubánci vzdali. V 15:30 provedly grenadské síly útok na letiště pomocí pěchoty podporované třemi obrněnci BTR-60, z nichž se dva podařilo zničit Rangerům a třetí byl zničen letounem. První den skončil pro americké Rangers úspěchem, ovšem jednotky Delta Force takové štěstí neměly. Jejich úkolem byl útok na věznice Fort Rupert a Richmond Hill, kde se nacházely uvězněné špičky demokratického režimu, ale také zde byli ubytováni zahraniční poradci. Úkol měla původně provést jednotka SEAL Team 6, ovšem krátce před začátkem byl přidělen právě Delta Force. Útok na Fort Rupert byl úspěšný, ale útok na Richmond Hill byl mnohem složitější, protože nebyly k dispozici přesné mapy. Věznice totiž leží v údolí, a v jejím okolí se nachází protiletadlové baterie. Původní plán přistání vrtulníků Blackhawk přímo v perimetru věznice tak nebyl úspěšný a několik vrtulníků havarovalo.
Po evakuaci amerických studentů z kampusu True Blue se Rangeři dozvěděli o přítomnosti dalších studentů v kampusu Grand Anse, které se jim také podařilo evakuovat.
Dalším úkolem byl útok na kasárna Calivigny, který provedli Rangeři. Útok měl být proveden letecky pomocí vrtulníků Blackhawk a podporován měl být letouny, lehkým dělostřelectvem ráže 105mm a také dělostřelectvem z lodi USS Guam. Při přistání se ovšem dva Blackhawky střetly a havarovaly, přičemž zemřeli tři Rangeři a čtyři byli zraněni. Po přistání bylo zjištěno, že základna je opuštěna, protože grenadské síly po přípravném bombardování utekly.
I přes některé nezdary se přípravná operace amerických speciálních sil vydařila a bylo dosaženo všech operačních cílů. Americké jednotky připravily půdu pro obojživelnou invazi nejen amerických, ale také jamajských, dominických, barbadoských jednotek. Invaze se také účastnili vojáci z Antiguy a Barbudy, Svaté Lucie a Svatého Vincence. Úspěchy i neúspěchy vedly ke značným politickým i vojenských strukturálním změnám, včetně reorganizace všech jednotek US Army Spec Ops pod 1. velitelství speciálních operací US Army (SOCOM) a vytvoření doktríny pro konflikt s nízkou intenzitou.
Foto: Plán ivaze na Grenadu | Wikimedia Commons / Public domain
Bitva o Grenadu zastavila šíření kubánského komunismu a navrátila na ostrov demokratickou vládu. Také vytvořila americké speciální síly takové, jaké známe dnes. Úspěch mise na Grenadě vydláždil cestu pro budoucí úspěšné operace, jako byla například invaze na Panamu v roce 1989.
Zdroj: Special Ops
