PŘEMYSL SOUČEK
Člověk, který kritizuje Evropskou unii či její politiku, v televizi ani v médiích hlavního proudu prostor v podstatě nedostane. Pokud ano, má proti sobě nejen oponenta, ale i moderátora či novináře. Dá se tomu čelit?
Nejrůznější nálepkování či přímé popírání faktů se stalo běžnou součástí vystoupení současných opozičních politiků a jejich sympatizantů, jež sami sebe označují jako demokraty hlásící se k „hodnotové“ politice. Oč méně mají ve střetech se svými oponenty v médiích argumentů, o to zavilejší jsou jejich vystoupení. Tam, kde nemůžou použít fakta, používají nálepkování, dehonestace a leckdy sáhnou přímo ke lžím.
V praxi to pak vypadá například jako prohlášení poslankyně za Zelené a Piráty Gabriely Svárovské ze začátku letošního roku. „Jakýkoliv kandidát, jakýkoliv nominant strany Motoristé sobě v roli ministra životního prostředí je nevhodný,“ citovaly ji Lidovky.cz. „Ta strana neměla žádný program pro životní prostředí a žádný nepředstavila v předvolební kampani, kromě nějakých destruktivních návrhů,“ dodala budoucí poslankyně.
V první větě není žádný argument, jen její názor. Pokud to tak paní poslankyni připadá dostatečně přesvědčivé a podložené, je to samozřejmě v pořádku. Jejím sympatizantům a těm, kteří nemají rádi Motoristy, to stačí. Nikoho dalšího tím ovšem nepřesvědčí. O to se poslankyně snaží ve druhé větě. Ta vypadá jako prohlášení člověka, který je s volebním programem Motoristů dobře obeznámen. Jenže ve skutečnosti je to čirá lež. Což by novináři, kteří se problematice věnují, rozhodně měli vědět!
Motoristé totiž ve volební kampani program pro životní prostředí samozřejmě představili. Nejen to. Jejich program byl propracovaný a nebyl složený jen z hesel a frází. Jasně popisoval, co strana chce, co nechce, co bude podporovat, co podporovat nebude. To samé mimochodem platí i pro program této strany v energetice. V té jej měla dokonce jednoznačně nejpropracovanější ze všech subjektů, jež se dostaly do sněmovny.
Dvě cesty, po kterých je třeba jít současně
Co si však počít, když média ignorují zjevné nepravdy ze strany současné opozice? Jsou dvě cesty, přičemž je potřeba jít po obou současně.
Za prvé je potřeba neúnavně se snažit dostávat do médií. A vysílat do nich raději než předsedy lidi, kteří se dané problematice skutečně věnují. Jejich vystoupení musí stát na nezpochybnitelných faktech a datech. Osobní dojmy v nich nemohou mít místo. Už vůbec v nich pak nemohou mít místo vulgarity a osobní útoky. Ty jsou jen vodou na mlýn všech odpůrců. A mnohdy odrazují i vlastní příznivce. Jen fakta a zase fakta!
Za druhé je potřeba – opět bez vulgarit a osobních útoků – komunikovat s veřejností. S voliči. Nejen těmi svými, ale především těmi nerozhodnutými. A dokonce, byť volební marketéři vědí, že přetahování voličů z opačného tábora je těžkou disciplínou, je nezbytné oslovovat i je. Proč? Protože ani oni nejsou imunní vůči faktům a datům. A na jejich základě můžou začít po svých stranách chtít, aby změnily svou politiku. Což je ve vztahu k dogmaticky jednostranně prezentovanému Green Dealu, energetice, nelegální migraci a fungování EU nezbytně nutné, mají-li mít její členské státy nějakou budoucnost. Přitom – popravdě řečeno – je nakonec jedno, která strana díky tomu opraví to, co se dosud systematicky rozbíjelo.
Argentinský prezident Javier Milei říká, že jde o ekonomiku a zkušenosti z jeho působení mu dávají za pravdu. V Česku jde zatím právě o fakta a data. Teprve až jich lidé budou znát dostatek, může začít jít o ekonomiku. Protože pak už je nebude snadné opíjet unijním rohlíkem.
DENÍK.TO
