Současný ukrajinský konflikt je pro Západ, tedy pro evropské státy i USA, tou největší výzvou. Je tomu i proto, že situace na frontě je do značné míry stabilizovaná, a ani jedna strana není schopna získat taktickou převahu umožňující vítězství. Vše tak naznačuje, že ukrajinský konflikt bude trvat ještě poměrně dlouho.
Foto: Současný ukrajinský konflikt je pro Západ, tedy pro evropské státy i USA, tou největší výzvou. | Shutterstock
Je třeba vidět, že zde nejde jen o Ukrajinu, ikdyž je samozřejmě hlavním aktérem tohoto konfliktu. Rusko totiž obdobně vyhrožuje i dalším zemím – pobaltským státům, Moldávii, ale také Švédsku nebo Finsku. Problémem proto není ani tak současná Ukrajina, ale spíše agresivní politika dnešního putinovského Ruska.
Je proto jen správně, že západní země i České republika Ukrajině pomáhají, a to včetně mediálně hojně sledovaných dodávek vojenské techniky. Zároveň ale tato pomoc vyvolává řadu polemik, které ukazují na její nedostatečnost.
Nejde přitom ani tak o rozsah těchto dodávek. Ten je relativně dostatečný. Samozřejmě, Ukrajina a její ozbrojené síly by uvítaly pomoc vyšší. Na druhou stranu evropské státy mají své limity jak v otázce produkčních schopností jejich zbrojního průmyslu, tak i co se týče finančních možností. Současný rozsah vojenské pomoci Ukrajině tak lze považovat za racionální kompromis.
Mnohem víc otázek vyvolává až neuvěřitelně pestré spektrum této pomoci, kdy Ukrajina dostává od každého druhu zbraní hned několik typů, což jí činí značné organizační, logistické, a stejně tak i výcvikové potíže. A právě zde lze vidět významnou, byť poněkud opomíjenou chybu Západu v jeho přístupu k vojenské pomoci Ukrajině, kterou si lze ukázat na několika případech, v určitých kategoriích vojenské techniky.
Samohybná děla
Typickým příkladem mohou být např. samohybná děla, především pak standardní „západní“ ráže 155 mm. Ta se díky svému dostřelu přesahujícímu 40 km a vysoké účinnosti stala jedním ze symbolů této války.
Jako jeden z prvních států dodaly svá děla M-109 Spojené státy. Je ale třeba poznamenat, že americká M-109 se vyznačují nižší délkou hlavně, a tedy i nižším dostřelem. Vedle toho svá děla M-109 dodalo také Norsko a Lotyšsko. Ukrajina tak postupně dostala celkem 90 děl M-109 čtyř verzí, které se přitom od sebe poměrně výrazně liší. Část samohybných děl M-109 již byla ztracena, a i proto lze očekávat další dodávky tohoto typu.
Modernějším typem je německé samohybné dělo PzH-2000. Německo dodalo Ukrajině v rámci vojenské pomoci více než 30 těchto výkonných samohybných děl, dalších 8 dodala Itálie. Nyní se objevují zprávy o dodávkách nových 18 kusů.
Dalším státem, který výrazně pomáhá Ukrajině, je Polsko, které dodalo Ukrajině svá samohybná děla AHS Krab. Dodáno má být celkem 74 děl ve dvou sériích, přičemž prvních 18 bylo dodáno v rámci vojenské pomoci. Ukrajina nejméně o 20 těchto samohybných děl již přišla, je ale pravděpodobné, že budou následovat další dodávky.
Velká Británie dodala postupně celkem 82 ks samohybných děl AS-90 ze svých přebytků. Část z nich je ale určena pouze na náhradní díly.
Hojně se na Ukrajině rozšířila kolová samohybná děla, především pak kategorie TMG. Jde hlavně o francouzský typ Caesar, sloužící i v AČR. Dosud bylo Ukrajině dodáno více než 60 těchto děl, ovšem opět v několika verzích. V současnosti by již měly začít dodávky další série 72 samohybných děl Caesar, přičemž je pravděpodobné, že budou objednána další.
Zajímavé jsou dodávky slovenských samohybných děl ZUZANA 2, kterých Ukrajina postupně získala 24. Tyto dodávky byly totiž organizovány a zaplaceny vládami Německa, Norska a Dánska. V lecčem podobné jsou pak dodávky moderního českého samohybného děla DITA. Také tyto dodávky nebyly totiž financované ukrajinskou vládou, ale Nizozemskem v rámci vojenské pomoci. Takto má být dodáno 9 ks, je ale otázkou, zda budou následovat i další dodávky tohoto typu.
Švédsko dodalo v rámci vojenské pomoci 8 ks samohybných děl Archer. Ta patří mezi nejlepší samohybná děla současnosti, diskutabilní je ale jejich nízký počet. Německo pak již započalo s dodávkami svých nejmodernějších samohybných děl RCH-155, kterých by mělo být postupně dodáno 36 kusů.
Vedle těchto 155mm samohybných děl byla Ukrajině dodána i samohybná děla jiných ráží. Česká republika dodala část svých starších samohybných děl vz. 77 Dana ráže 152 mm, ale i modernější děla DANA M2 (26 ks). Obdobně byla na Ukrajinu dodána z Polska či Finska samohybná děla 2S1 Gvozdika v celkovém počtu více než 100 kusů.
Lze také připomenout, že Ukrajina dnes sériově produkuje moderní samohybná 155mm děla Bohdana. Vedle toho Ukrajina stále disponuje i staršími sovětskými samohybnými děly. Ukrajinské dělostřelectvo tak představuje až neuvěřitelně pestrou typovou změť.
Tanková technika
Ve velkých počtech jsou na Ukrajinu dodávány také tanky. Je tomu proto, že se tanky na Ukrajině osvědčily, a jak ukrajinská, tak i ruská armáda je používá v obrovských počtech. Ukrajinská armáda sice před válkou disponovala velkým počtem tanků, v drtivé většině šlo ale o zastaralé sovětské typy. Ukrajina navíc přišla v bojích o nemalé počty tanků. I proto západní státy Ukrajině pomáhají dodávkami tankové techniky.
Z počátku Ukrajina získávala především tanky T-72. Bylo tomu i proto, že středoevropské státy měly vyšší počty těchto tanků, a navíc byli ukrajinští tankisté na tento typ zvyklí. Na Ukrajinu tak mělo být dodáno hned z několika zdrojů více než 550 tanků T-72. Polsko také dodalo své tanky PT-91 Twardy (60 ks), což je výrazně zmodernizovaná verze T-72.
Mnohem významnější jsou dodávky tanků západní konstrukce, které na Ukrajině prokázaly svou nadřazenost nad těmi sovětskými. Ze západních konstrukcí jsou nejrozsáhleji zastoupeny tanky Leopard 2. Jde především o tanky Leopard 2A4, dodané Polskem, ale i tanky Leopard 2A5 od Švédska a Leopard 2A6 od Německa a Portugalska. Celkem by tak mělo být na Ukrajinu dodáno cca 100 tanků Leopard 2A4/A5/A6. Je navíc pravděpodobné, že Ukrajina získá další tanky Leopard 2, a to zejména od Polska, které chce postupně své tanky Leopard 2 vyřadit. Na Ukrajinu chtějí své Leopardy 2 zaslat i další státy, např. Řecko.
Vedle tanků Leopard 2 se na Ukrajině poněkud překvapivě objevily i starší tanky Leopard 1, kterých by mělo být na Ukrajině dohromady dodáno více než 150 tanků. Není vyloučeno, že budou dodány i další, protože tyto tanky se stále nacházejí ve výzbroji některých evropských armád.
Na jaře tohoto roku se objevily také zprávy, že by Ukrajina mohla produkovat nově vyvinuté tanky KF-51 Panther německé společnosti Rheinmetall, kdy tato společnost měla vybudovat na Ukrajině zcela nový výrobní závod. Je ale diskutabilní, zda bude tento program realizován, a to především kvůli vysokým nákladům (u tanku KF-51 navíc nebyl dosud dokončen jeho vývoj, také ještě nebyla zahájena výroba jeho zcela nové 130mm munice).
Významně Ukrajině napomáhají USA, které dodaly 31 tanků M1A2Abrams. Je pravděpodobné, že budou dodány i starší verze M1Abrams, protože je má USA uložené v rezervě.
Velká Británie poskytla Ukrajině v rámci vojenské pomoci své tanky Challenger 2. Velkou výhodou tanků Challenger 2 je jejich vynikající pancéřová ochrana, na druhou stranu je velkou nevýhodou nízký počet dodaných kusů – pouze 14, tedy jedna rota. I zde je možně, že budou dodány další tanky tohoto typu, protože Velká Británie snižuje počty svých tankových jednotek a část tanků Challenger 2 se nachází v rezervě.
Ukrajina přitom navíc disponuje velkými počty sovětských tanků (T-64,T-72, T-80, T-84), přičemž u tanku T-84 má být údajně obnovena jejich sériová výroba. I tanková technika Ukrajiny proto představuje obrovskou typovou změť, s vysokými nároky na logistiku, na výcvik atd.
Pásová bojová vozidla pěchoty
Obdobná je situace také v kategorii bojových vozidel pěchoty. Ukrajina před vypuknutím války disponovala velkými počty BVP, šlo ale jen o zastaralá vozidla BMP-1 a BMP-2, z nichž jen menší část byla modernizována. O značné počty těchto vozidel navíc Ukrajina přišla v počáteční fázi konfliktu.
I proto byla na Ukrajinu zpočátku dodávána především vozidla BMP-1, a to z přebytků středoevropských států – Polska, České republiky a Slovenska. Tyto dodávky byly přitom financovány Německem, případně byly kompenzovány dodávkami německé techniky. Na Ukrajinu se tak dostalo velké množství vozidel BMP-1, a to cca 320 ks.
Mnohem významnější jsou dodávky moderních západních BVP. Nejrozsáhlejší pomoc v této kategorii poskytly Ukrajině USA, které dodaly více než 300 BVP M2 Bradley. USA má dosud značné počty těchto BVP v rezervě, je tedy možné, že další dodávky budou následovat.
Německo Ukrajině dodalo své starší BVP Marder, a to verzi 1A3 v úhrnném počtu 140 ks. Velkou výhodou BVP Marder je především jeho silné pancéřování. BVP Marder jsou na Ukrajině nasazovány na nejkritičtější místa fronty, kvůli tomu ale zaznamenaly i určité ztráty.
Také Švédsko dodalo Ukrajině svá BVP CV-90 v počtu 50 ks, šlo přitom o vozidla z přebytků švédské armády, vyzbrojená kanonem 40 mm. V roce 2024 se dokonce objevily zprávy, že Ukrajina má zájem až o 1000 ks vozidel CV-90, jejichž výroba by navíc měla probíhat na Ukrajině. Tyto zprávy ale nebyly potvrzeny a program zřejmě nebude realizován, a to kvůli neúměrně vysokým nákladům. Vedle moderních CV-90 Švédsko Ukrajině dodalo i svá starší vozidla Pbv 302, a to v počtu víc než 200 ks. Poměrně široce jsou na Ukrajině zastoupena BVP YPR-765, dodaná z přebytků nizozemské armády (cca 270 ks). Určitou kuriozitou jsou pak jugoslávská BVP M-80, technicky příbuzná vozidlům BMP, dodaná v počtu cca 40 ks.
V této souvislosti je třeba zmínit, že Ukrajina obdržela také velké množství obrněných transportérů M-113, a to jak přímo od USA, tak i od různých evropských států, v úhrnném počtu více než 700 jednotek. Obdobně Velká Británie dodala své starší obrněné transportéry FW-432 Bulldog a FV-103 Spartan.
Dá se to zvládnout, ale za jakou cenu
Jak je vidno, ve všech třech popsaných kategoriích panuje až neuvěřitelná typová roztříštěnost. Tu navíc umocňuje i to, že jednotlivé typy jsou dodávány v různých verzích, které se někdy od sebe podstatně liší.
Obdobná situace se přitom týká i dalších kategorií vojenské techniky, například u obrněných automobilů je typová roztříštěnost ještě vyšší. V některých případech, např. u dělostřelectva, je velikou výhodou to, že země NATO používají unifikovanou ráži – standardní 155 mm. Je ale třeba si uvědomit, že ne všechnu 155 mm munici lze použít ve všech 155 mm dělech ukrajinské armády. To samozřejmě přináší další obrovské logistické potíže.
Někdy se říká, že logistické potíže nejsou až tak velký problém, a že Ukrajina je dobrým příkladem toho, že se to dá zvládnout. Takovýto pohled je ale chybný. Ukrajina problém typové roztříštěnosti a z ní vyplývajících logistických obtíží zvládla, ale za jakou cenu. Něco takového totiž vyžaduje vyšší finanční náklady, a to je samozřejmě problém, jelikož Ukrajina se potýká s ekonomickými problémy a ani možnosti západních států nejsou neomezené.
Stejně tak je to problém i logistický a tedy i personální, kdy každý typ vyžaduje adekvátní technické zabezpečení, vycvičené specialisty atd. To ukrajinskou armádu nutí mít v logistických a servisních organizacích vyšší počty lidí. Ti pak logicky chybí v bojových jednotkách.
Snad největším problémem je ale celková ztráta energie. I kvůli těmto problémům ukrajinská ofenziva v minulém roce nebyla tak efektivní, jak by bylo třeba. Je tedy velkou škodou, že se západní státy nedokázaly shodnout na takové formě pomoci, kdy by Ukrajině byla dodávána výzbroj třeba v menším množství, ale v ucelenějším typovém spektru. Kdyby třeba z tankové techniky byl dodáván jen jeden typ západního tanku, např. tank Leopard 2A4, který je v evropských zemích nejvíce rozšířen (přičemž by jej mohly doplňovat dodávky tanků T-72). Státy, které tento tank nemají, by se pak na těchto dodávkách mohly podílet finančně. Obdobně z dělostřelecké techniky by mohlo být dodáno jen několik typů samohybných děl, optimálně jen 2–3 typy – jeden typ pásový (např. německé PzH-2000), a dva typy kolové – jednodušší Caesar, a vedle toho automatický typ, jako je slovenská ZUZANA 2. Každý stát by se tak mohl zaměřit na to, v čem je nejsilnější a v jakém oboru vojenské techniky má nejlepší schopnosti.
Je faktem, že v poslední době je pomoc západních států Ukrajině čím dál lépe koordinována. Nicméně dosud nevznikla žádná koordinační aktivita, jejímž cílem by bylo dosažení alespoň částečné unifikace dodávané výzbroje. Bohužel pro Ukrajinu, ale stejně tak bohužel i pro západní státy, jejichž pomoc kvůli tomu není dostatečně efektivní.
Poučí se Evropa?
Na první pohled to může vypadat jako pláč nad rozlitým mlékem, kdy ona vojenská pomoc již byla dodána, a její spektrum je takové, jaké je. Opak je ale pravdou. Čím dál víc je zřejmé, že konflikt na Ukrajině bude ještě nějakou dobu pokračovat. A nikdo nemůže určit, kdy bude ukončen, když je ve hře příliš mnoho neznámých. Vždy je také lepší počítat spíše s pesimistickými scénáři. I v případě ukončení ukrajinského konfliktu zde navíc zůstane nebezpečí v podobě nevyzpytatelného ruského režimu, který může napadnout další evropské země.
Západ – tedy Evropa a EU, ale i USA – budou proto muset i nadále Ukrajině pomáhat dodávkami výzbroj. Bylo by přitom záhodno, aby tato pomoc byla co nejefektivnější, a vyvarovat se dřívějších chyb. I proto by se Západ měl snažit své další dodávky co nejlépe koordinovat, a to i ve smyslu typové unifikace. Ideální by bylo vytvořit nějakou strukturu (v rámci NATO, případně v rámci EU), která by se zaměřovala právě na tento problém.
Zde se ovšem nabízí vhodná příležitost pro Českou republiku a její diplomacii. Vždyť Česká republika nedávno přišla s iniciativou, jejímž cílem bylo získání munice pro Ukrajinu. A tato iniciativa byla velice úspěšná a přínosná. Česká republika by proto mohla navázat další iniciativou, jejímž cílem by byla právě typová unifikace dodávek vojenské techniky pro Ukrajinu. Prospělo by to nejen Ukrajině, ale i celé Evropě včetně České republiky.
Zdroj: Army Recognition, bundesregierung.de, The Guardian
