ŠTĚPÁN CHÁB
Byl jsem minulý týden s dětmi v Praze. Museli jsme cosi vyřídit, vyřídili, tak jsem je vzal na špacír po té naší krásné matce všech měst. Praha je skutečně krásné město. Stát by se před každým jednotlivým domem dalo hodiny a obdivovat. Sem tam jsme si koupili zmrzlinu, něco na zub, něco na zapití, a obdivovali svatého Václava a Karlův most a jednu věž za druhou. Až jsme při putování prošli Františkánskou zahradou nedaleko Václavského náměstí. Chvíli si pohověli a pak jsme narazili na bolák. Hned vedle Václavského náměstí. Jmenuje se Svět nožů. Malý obchůdek s ochotným prodavačem. A protože jsem otec s hlavou v pejru, koupil jsem svým dvěma malým chlapcům každému po jedné kudličce. Ať si mohou vyřezávat píšťaličku a ostřit šípy. Nože vypadaly dobře. Asi hodinu.
Kluci byli šťastní jako blešky, nožíček otvírali a zavírali, sem tam okudlali větvičku, zkusili přeříznout papír. Po hodině přišla první námitka – táto, ono se to nějak hýbe. Vzal jsem nůž do ruky. A vskutku, u čepele, v mechanismu, se povolil šroubek. I řekl jsem – nešť, doma to utáhnu, schovej to do kapsy. A tak nůž schoval do kapsy a jdeme dál.
Za chvíli ovšem – táto, je to čím dál horší. Ukaž, vylezlo ze mě. Vyndal nůž z kapsy. Pojistka na mechanismu povolila, nůž se sám v kapse otvíral. Zaklel jsem jako pohan, nůž zajistil a dal do batohu. To už se ovšem vzpouzí druhý potomek. I jeho nůž se začal elegantně vydávat na cestu rozpadu. Upadla mu pojistka. Začaly se viklat šroubky. Ale protože na cestu zpět už nebyl čas, zabalil jsem ho a řekl – doma to utáhneme.
A já si tak říkám, kdybych byl cizinec, který prvně vidí Prahu, kdybych zabloudil do stejného krámku a koupil tam stejný šunt, moje vzpomínky na samotnou Prahu by to dost znepříjemnilo. V centru města, v centru zájmu turistů, v centru pohledu na naši zemi, leží jeden krámek, který prodává jakési podezřelé padělky, které nefungují, okamžitě se rozbijí, rozpadnou. Jsou vlastně jen k zlosti. Takový krámek nám nedělá dobré jméno. Přitom má na zdi velkou reklamu na nože Mikov, tradiční českou výrobu, která by měla ukázat, že nožířské řemeslo z naší země nezmizelo, že tady jsou pořád ty zlaté ručičky se zlatým dnem. Ale ono to tak, s pohledem na obchod Svět nožů, prostě není. V centru hlavního města by pro takové podvody nemělo být místo.
Není majitelům obchodu Svět nožů z prodeje takového eklhaftu na zvracení? Jednoduché, až zase pojedeme do Prahy, v jejich obchodě se neukážeme. Jenže kolik cizinců, kteří u výlohy zahlédnou pěknou ocel, neví o tom, že vstupují do obchodu iluzí, nikoliv nožů. Společnost Mikov by se od takové habaďůry měla distancovat.
The post Ostuda pro Čechy first appeared on Pravý prostor.
