Fond konceptuálních technologií uvádí POZOR POZOR POZOR OZNÁMENÍ! Na Zakázaném vzdělání (https://www.zakazanevzdelani.cz/) se prodává nová kniha o školství!!! Analýza poklesu úrovně světového vzdělávání na příkladu degradace ruského školství od I. V. Michňuka. Velice důležité informace, doporučuji! Je k dispozici web Náboj pravdy, prosím podívejte se a sdílejte odkazy na něj na sociálních sítích!!! https://nabojpravdy.cz/
Dobrý den, Valeriji Viktoroviči. Dobrý den. Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Dnes je 29.06.2026.
Včera večer, 28. června Vladimir Vladimirovič Putin odpověděl na otázky ruského novináře, jak je uvedeno na webu kremlin.ru A byla tam i otázka, zda probíhá nějaký styk s Ukrajinou, komunikace o Ukrajině, a jaké návrhy přicházejí. Ve své odpovědi ruský gosudar řekl následující, podíváme se přímo na ten úryvek: „Ještě jeden návrh zní omezit bojové akce, a to, pozor, pouze na čtyři území. Tj. válčit fakticky jen v Chersonské, Zaporožské oblasti a v Doněcké a Luhanské lidové republice. A všude jinde bojové akce přerušit. Je také jasné proč. Protože pokud bychom na to přistoupili, tak by to ukrajinské armádě umožnilo uvolnit svá vojska z Nikolajevské, Dněpropetrovské, Charkovské a Sumské oblasti, a také z některých úseků státní hranice a posílit jimi svá uskupení v těch čtyřech jmenovaných regionech. A to vše v podmínkách katastrofického nedostatku mužstva. V ukrajinské armádě se zřejmě domnívají, že by je to zachránilo. Jenže my nemáme v plánu zachraňovat kyjevský režim.“ Valeriji Viktoroviči, co znamenají tyto odpovědi na otázky novináře jako takové a jmenovitě jejich daný úryvek.
Tak především je třeba si povšimnout, že Vladimir Vladimirovič Putin dost často používá podobný informační formát v podobě odpovědí na otázky novináře. Nejde o rozhovor s někým, ale výslovně o odpovědi na otázky. Pokud to porovnáme s jedním člověkem, který také rád odpovídá na otázky novinářů, jímž je americký prezident Donald Trump, tak uvidíme velký rozdíl v přístupu k odpovědím na otázky, a také v samotném způsobu provedení. Donald Trump se setkává s novináři, hodně často v letadle, když někam letí, a odpovídá na jejich otázky. Některé ignoruje, na některé odpoví, někdy ty novináře i uráží. Ale je z toho hned vidět nepřipravenost a spontánnost takové akce, tedy v případě Trumpa, samozřejmě. Trump nerozkrývá do celé hloubky ty otázky, které jsou mu pokládány. Když některé otázky ignoruje, někoho dokonce uráží, tak je hned jasné, že Donald Trump plní nějaký svůj úkol, že něco musí zařídit. Řízení je proces informační a šíření informací je řízení. A státní lídři velice často potřebují, aby s ohledem na určité aktuální otázky urychleně do světa rozšířili informace v nepřekroucené podobě, aby tyto informace mohly působit. Neboť jsou natolik důležité, že nelze čekat na jiný způsob jejich rozšíření. A rozdíl v organizaci odpovědí na tyto otázky ukazuje, nakolik je Putin státním činitelem a nakolik Trump neovládá státní kulturu řízení, jeho kultura je byznys-banditská. Takže když Trump tímto způsobem chce rozšířit nějaké informace, tak na základě náhodně pokládaných otázek dává krátké odpovědi, ze kterých nelze dost dobře odvodit, jak se bude rozvíjet proces řízení v tom či onom stupni. On neustále jen vytyčuje vektory. A navíc se ty jeho vektory často mění. Zcela jinak to dělá Vladimir Vladimirovič Putin. Jeho odpovědi na otázky jsou vždy rozvinuté, jsou vždy ucelené, tvoří jednotnou mozaiku. Ukazují určitý obrázek v celé jeho ucelenosti. Trump doufá, že mu bude položena určitá otázka. Zatímco Putin si uvědomuje, že současná situace v informačním poli je taková, že novinářské společenství tyto otázky samo nepozdvihne, protože je k tomu nevede samo informační pole. A on sám tak formuje ty otázky, které mu položí. To neznamená, že by je sám formuloval, on je jen formuje (navádí k nim). Existuje určitá tématika, o které musí ten člověk položit určité otázky, a Vladimir Vladimirovič na ně musí odpovědět. A v tomto ohledu vůbec není důležitá osoba novináře. Jako když se s nimi Trump setká v letadle, jeden něco křikne, druhý něco křikne. To přesně odpovídá té byznys-banditské kultuře, u nás máme státní kulturu. Tomu novináři zde byla uložena funkce, aby zkušeně a korektně formuloval otázku na určité téma a položil ji v určitém směru, aby na ni bylo možné odpovědět. Aby tak zůstala zachována novinářské samostatnost, svébytnost. Nu, aby byl dodržen novinářský přístup, aby to zůstávalo na tom novináři. Takže mu zadali jen tématiku a otázky už pokládá svoje. Takto zůstává zachována individualita novináře… Není to ve stylu přesně připravené otázky: „Zeptáte se mne přesně takto a s touto intonací,“ a tak podobně. Ne, otázky nebyly předem připraveny, jen sama tématika odpovědi, které se dotýkají ty aktuální otázky řízení, jež je třeba osvětlit. Viděli jsme, že ten novinář se toho úkolu chopil dost slabě, nicméně úkol vyplnil. Plní prostě svou funkci. Vede určitý program a nadouvá se vlastní domýšlivostí, ješitností tak, že brzy praskne jako ta žába. Absolutně nerozumí procesům řízení, neustále jsou v jeho pořadu probírány nevýznamné události, zatímco mnohé věci, které by bylo zapotřebí probrat, které jsou ratingové, mají na veřejnosti ohlas, ty nevidí. O těch se zmíní jen tak letmo, zato je velice důležité, že dali kameru pod stůl, ale to, co tam bylo řečeno, už ne. Jednoduše tyto věci vůbec nechápe. Takže novináři mají za úkol tyto otázky položit v okamžiku, kdy je nutné urychleně rozšířit informace, které budou důležité pro další řízení státu. A v daném případě to bylo i provedeno. Dříve, než odpovím na tu otázku, kterou jste vyčlenil a je velice důležitá, je nutné říci, že ve stejném rozhovoru Vladimir Vladimirovič Putin najednou zmínil téma Anchorage. Tady stále slyšíme duch Anchorage, impulz Anchorage a tak podobně. Jednou ten duch Anchorage vyvanul, podruhé ne. Proč se vůbec Vladimir Vladimirovič dotknul tohoto ducha, obsahu Anchorage? Ta věc se má tak, že tento týden 23. června ruský ministr zahraničí Sergej Viktorovič Lavrov poskytnul rozvinuté odpovědi a konkrétně mluvil i o Anchorage, když řekl: „Nerad bych si myslel, že by Aljaška byla naplánována jen pro získání času na ozbrojení Kyjeva, ale ve skutečnosti to dopadlo tak, jak to dopadlo.“ To je doslovný citát, který jsem přečetl. Je to velice důležitý citát. Když se diplomat vyjadřuje tímto způsobem, tak je nutné tomu rozumět následovně: „Vy jste si vymysleli Aljašku kvůli tomu, abyste nás podvedli, abyste protahovali čas a ozbrojili Kyjev do další války proti Rusku.“ O účasti USA ve válce proti Rusku už se mluví ze všech stran. Dokonce i ve Financial Times zveřejnili dlouhý a podrobný článek o tom, jaké údery jsou nanášeny Rusku, a že by nebyly možné bez výzvědných informací a přímého navádění prostředků ničení na tyto objekty ze strany Američanů. To znamená, že ty údery proti Rusku fakticky provádějí Američané jen rukama Ukrajinců. Ovšem je-li to vůbec nějakýma rukama Ukrajinců, ale ta skutečnost, že bez amerických výzvědných informací a bez amerického navádění na objekty by tyto údery nebyly možné ve Financial Times konstatovali dost jasně. A toto obvinění, že se nás na Aljašce v Anchorage pokoušeli podvést, Marco Rubio, státní tajemník USA, začal hned vyvracet: „Ne, ne, ne. My jsme tam žádné dohody neuzavírali, na ničem jsme se nedohodli…“ Což spustilo určitou výměnu názorů. Lavrov na to Rubiovi něco odpověděl, ten zase reagoval… A bylo nutné to nějak uzavřít. A tu diskusi uzavřel Vladimir Vladimirovič Putin v těch svých odpovědích na otázky novináře. A konkrétně řekl, že je pravda, že se v Anchorage nic nepodepisovalo, ale došlo tam k určité dohodě o koordinaci kroků, byly vymezeny určité parametry kroků obou stran. Ve smyslu: „Já udělám to, a ty potom tohle. Když to nikdo z nás neudělá, tak samozřejmě nikam nedojdeme.“ A byly to USA, kdo fakticky nesplnil závazky, které takto na sebe vzaly, aby mohl pokračovat dialog. A co bylo zapotřebí? K tomu právě směřuje ten citát Vladimira Vladimiroviče. My jsme přece neustále mluvili o tom, že ten konflikt na Ukrajině byl naplánován jako mechanismus vedení války podle scénáře Atavia Proxima, ve kterém válčí malý stát proti velkému. Na jehož základě jsou šetřeny síly toho malého státu, aby ten velký stát ten malý rychle neporazil, a zároveň aby ten malý stát cenou svého života působil závažné škody tomu velkému státu a oslabil ho. Přečtěte si, já připomenu, že to Atavia Proxima je náš název toho scénáře podle knihy Lazara Lagina nazvané v prvním vydání „Atavia Proxima“ a ve druhém „Tragický asteroid“, kde je to vše dobře popsáno, ten scénář, který se pokoušejí realizovat. Co bylo podstatou Anchorage? My jsme o tom mluvili a nyní to Vladimir Vladimirovič prakticky otevřeně řekl. Rusko je údajně v izolaci. Všichni chápou, že ta izolace je jen údajná a brzy se těm, kteří ho údajně izolují, bude smát celý svět, což znamená ztrátu reputace a autority, kterou není možné připustit. To znamená, že si USA jako hegemon potřebovaly zachovat tvář, zachovat autoritu, aby dál mohly řídit na nadnárodní úrovni a uplatňovat svůj tlak v celém světě. To znamená, že USA musely vstoupit do určité konfrontace se svými spojenci v NATO, se kterými vedou válku proti Rusku, aniž by z této války vystoupily, jen veřejně vstoupit jakoby do konfrontace, aby mohly prohlásit, že to vystoupení Ruska z izolace bylo provedeno z vůle USA. Aby nebylo vidět, že to USA nebyly schopny zastavit a Rusko se z té izolace dostalo samo. Nemůžeš-li ten proces zastavit, postav se mu do čela, a to právě USA učinily. Druhý úkol té schůzky v Anchorage spočíval v tom, že Vladimir Vladimirovič Putin, tedy podle záměru těch loutkovodičů, už měl dost potíží plynoucí z té izolace a tak za to, že ho té izolace zbaví… Doprovázeli ho letadly, honosně přijali, sám prezident mu tleskal, prezident USA, Vladimir Vladimirovič měl roztát a ustoupit ze všech svých pozic. Měl postoupit ruské zájmy, aby nadnárodní řízení mohlo obnovit své řízení Ruska a využívat ho jako surovinový přívěšek Západu. S čímž je mimochodem svolná veškerá rossionská „elita“, to jen ruský gosudar Vladimir Vladimirovič Putin s tím není svolný. V tom také vidí problém všichni ti západní analytici, odborníci, politici… Ti všichni tvrdí, že to jen Putin tomu brání: „Se všemi se dohodneme, se všemi máme dohodu, jen s tím Putinem to nejde.“ A když vystupují, my jsme například probírali to Petrohradské ekonomické fórum: „Je to problém, to jen Putin nám překáží, jinak už bychom dávno zaprodali zájmy Ruska.“ Takto o tom mluvil Siluanov, Orješkin, Rešetnikov, Makarov… Všichni na tom ekonomickém zasedání o tom mluvili, že jim překáží Putin. Západ přemýšlí úplně stejně, to znamená, že bude možné Putina podvést, koupit si ho, zalichotit mu, aby zaprodal zájmy Ruska. Vždyť ten scénář Atavia Proxima, který si na Západě naplánovali, když zatahovali Rusko do speciální vojenské operace, do války, která se proměnila ve speciální vojenskou operaci Ruska… O tom, jak nás do ní zatahovali, mluvil jak Vladimir Vladimirovič Putin, tak i Sergej Viktorovič Lavrov, také mnozí další mluvili o tom, že to Západ nás do toho zatáhnul. Rusko už prostě nemělo možnost vyhnout se tomuto střetu, jednoduše nemohlo. Už na to muselo začít odpovídat. Jenže válčit s tímto státem je velice těžké, protože je konceptuálně rozdělený. „Elita“ chce být otrokem Západu a lízat zadek svému západnímu páníčkovi. Chce, aby přestal existovat ruský národ i Rusko a zůstalo tu jen území jako surovinový přívěšek Západu. Nu, patnácti miliónům domorodců ze současných sto padesáti bude dovoleno těžit ty přírodní zdroje. Vždyť co stále říká Nabiullinova? Neustále mluví o tom, že v Rusku musí být jen ten průmysl, ta výroba, která pracuje v zájmu Západu, že Rusové nemají právo používat vlastní zdroje pro sebe. Tyto ruské zdroje náleží Západu, a proto také uplatňuje právě takovou úvěrově-finanční politiku. A ona se s tím nikdy ani netajila. A navíc… Ani Zabotkin se s tím netajil, a navíc je to upraveno i oficiálním dokumentem, který si každý může přečíst. Je vyložen na webu centrální banky, jedná se o základní scénář centrální banky. To je přímá vlastizrada! A co dělají naše zvláštní služby?! Ty mechanismy, které používá centrální banka při řízení ekonomiky, to je zcela jasný podvod. Už bylo možno dávno všechny strčit do vězení na základě stávajících paragrafů trestního zákoníku. Jsou to podvodníci! A kde je naše prokuratura? Kde je naše FSB? Která má na starosti zajišťování bezpečnosti našeho státu?! To oni musí doložit, že to jsou podvodníci, kteří používají státní zdroje pro své osobní obohacení a aby prováděli genocidu ruského národa a likvidovali stát. Tak proč to nefunguje? Kde je návrh speciálních služeb do Státní dumy, aby se změnila právní úprava? Aby se zamezilo jakékoliv další možnosti organizace podobné činnosti, jakou nyní provozuje centrální banka. Ale Západ to všechno přece vidí! Vidí Putina, kterého tady nyní hodlají zradit. Od Putina požadují jedno, zajistit krveprolévání ruského národa, aby ho co nejvíce zahynulo ve válce. Rusko tak vyčerpá své zdroje a nové pokolení vychované na vykleštěných nových pohádkách, ve kterých není žádný ruský duch… Na to totiž stát peněz nelituje. Vychované na nově natočených sovětských filmech, kde už není ruský duch. Všechny ty nechutnosti, odpornosti, všechny ty seriály o poddaných, zlaté mládeži a další ničemnosti, jsou vštěpovány ruskému národu jako jeho nová mentalita, tedy národu-otrokovi. Má tu být národ-otrok, který nesmí myslet, že by mohl mít světlou budoucnost, že může mít svou kulturní svébytnost. Ne, takový národ může jen jedno, sloužit svému západnímu páníčkovi. Jen to je účel přetáčení všech těch pohádek, aby z nich vykleštili jakýkoliv ruský duch. Stejně jako ho vyklešťují ze starých sovětských filmů. Proč je nutné znovu točit sovětskou filmovou klasiku? Jen z jediného důvodu, aby z ní odstranili ruského ducha, který vlasovci tak nenávidí, fašisti, podpindosníci, kteří jsou tou „elitou“. A osm let, od roku 2014 do roku 2022 byla tato hranice Luhanské a Doněcké lidové republiky se zbylou Ukrajinou, která je pod okupací té fašistické kyjevské bandy, budována jako silně opevněná linie, jejíž dobytí je velice, opravdu velice těžké. Na mnohých místech doposud boje probíhají výslovně na hranicích této opevněné linie. Takové tam byly postaveny obranné překážky. A pokud by byla celá ta válka soustředěna na tento malý úsek, o který se budou rozbíjet lidské vlny, a neustále budou umírat, tak by ti obránci vždy měli méně ztrát a útočící více. A to byl přesně ten scénář, do kterého bylo v plánu zatáhnout Rusko. Jen na tento úsek a dál nikam! Dál v žádném případě. To vše bylo narušeno, když byla tato opevněná linie obejita ze severu i jihu. To znamená, že Putin, i když Rusko do té války zatáhli, zcela cíleně na tom pracovali, dlouho a usilovně. Ozbrojovali Ukrajinu, vše pečlivě připravovali a mysleli, že tady to mají vše pod palcem, tu zcela prodejnou „elitu“. „Relokanti“ utečou za hranice, všichni tu budou proti válce, začnou nepokoje, armáda bude krvácet stejně jako za 1. čečenské války. A na všem území Ruska bude rozpoután masový teror proti obyvatelstvu, takže ve výsledku budou Rusové zlomeni. Napřed oslabeni, potom zlomeni a smíří se s jakoukoliv okupační mocí. Dnes, a my to zveřejnili na našem kanálu v Telegramu, bylo setkání těchto „relokantů“ v Polsku, kde diskutovali o té nejlepší variantě, kdy nebude žádné Rusko a na celém jeho území budou okupační vojska terorizující místní obyvatelstvo. Ale stejně je naladěna i rossionská „elita“. A to i ta „elita“, která odmítla v porotě hodnotit vlastenecký film, který se náhodně dostal na filmový festival: „My to hodnotit nebudeme!“ Nedali mu pozitivní ani negativní hodnocení, prostě tam udělali křížek. „Pro nás to neexistuje.“ To už panáčkují před páníčkem: „Páníčku, vidíš, my všichni netrpělivě čekáme na tvá okupační vojska. Nejsme žádní ruští vlastenci. Sloužíme jen tobě!“ A Západ to vidí. Ale Západ také vidí, že Putina, ruského gosudara podporují lidé a ruská Rudá armáda, která se mu podřizuje. Ruská rudá armáda bojuje za suverenitu, subjektnost, budoucnost Ruska a ruského národa. To znamená, že tuto ruskou armádu je nutné vybít na opevněních, a to co nejrychleji, v blízké době, protože jinak se celý potenciál Ukrajiny zhroutí. A Západ bude stát před otázkou, zda má začít válčit sám, neboť se vše posune do zcela jiné roviny, nebude-li ruská armáda zlomena. To znamená, že si to Západ odnese se vším všudy. Takže je nutné, aby kapitulovali už teď. Když nyní vystupují proti Rusku, je to proto, že všichni čekají na blízkou kapitulaci. Nejednou jsme o tom mluvili. V Moskvě se ve všech těch luxusních hotelích už všichni baví jen o tom, kdy sem konečně vstoupí všechna ta okupační vojska, a kdo bude mít vůči nim jaké zásluhy. Migrant v Moskvě veřejně vyřvává, že bude Rusům uřezávat hlavy, že brzy přijdou jeho bratři a začnou Rusům řezat hlavy, a prokuratura ho nestíhá podle skutkové podstaty jeho teroristických prohlášení, ale za správní přestupek! Příliš hlasitě křičel. Prokuraturu nezajímá, že křičel, že bude Rusům řezat hlavy: „V tom máš pravdu, ale křičel jsi moc hlasitě.“ A soudce to prokurátorovi potvrdil: „Máš pravdu, obsahově to s tím řezáním hlav Rusům řekl správně, to není trestné, a proto dostane jen pokutu za správní přestupek, že moc nahlas křičel.“ Ve Velké Británii, kde už těm Britům ty hlavy skutečně řežou, to začínalo úplně stejně. A migranti dobře viděli, že to prokuratura i soud Ruska plně schvalují a ničím netrestají, přestože jsou na to trestní paragrafy, za které by mohli jít na doživotí, už jen za ty výkřiky, že budou Rusům řezat hlavy. Prokuratura i soud se postarají o to, abys nebyl potrestán: „Dostaneš jen pokutu. Když tu hlavu odřízneš Rusovi mlčky, tak to bude v pořádku, jenže tys křičel, a tak ses dopustil správního přestupku, je nutné tě potrestat.“ Takže jak ten soudce, tak i ten prokurátor, kteří takto vyhodnotili ty jeho výkřiky, že brzy budou všem Rusům řezat hlavy a nastolí tu své pořádky, se takto poklonili páníčkovi, aby mu dali najevo: „Páníčku, tys řekl, že je nutné Rusy likvidovat, my už na tom pracujeme. Jen se podívej na naše rozsudky. Podívej, jak se kvalifikujeme. Pečujeme o ty, kteří slibují, že budou Rusům řezat hlavy. Pomáháme jim ze všech svých sil.“ A když odpovídal na otázky toho novináře, tak Vladimir Vladimirovič zcela přímo řekl, že probíhají kontakty s nadnárodním řízením, že Sergej Viktorovič Lavrov má absolutní pravdu, když prohlašuje, že se nás USA pokoušely podvést. Jenže ten podvod jim nevyšel. Když viděli, že požadují zradu ruských zájmů, od Vladimira Vladimiroviče Putina, že i od ruského vedení požadují vlastizradu, tak na to Rusko v osobě Vladimira Vladimiroviče Putina nepřistoupilo. A bez ohledu na to, že v těch tématech, o kterých se jednalo, přímo ta zrada zahrnuta nebyla, USA nesplnily svou část dohodnutých kroků, tak to Rusko samozřejmě také neudělalo. A teď se ta situace změnila, ale oni dál vznášejí své požadavky. Mluví nyní o tom, že potenciál Ukrajiny pro pokračování ve válce proti Rusku je natolik vyčerpán, že je teď nutné se za každou cenu vrátit ke starému scénáři Atavie Proxima a omezit bojové akce pouze na těch liniích, které má Ukrajina opevněny, aby mohli stáhnout vojáky z ostatních směrů a Ukrajina je dokázala bránit, aby Rusové zalívajíce se vlastní krví dobývali ta opevnění a stále se jim to nedařilo. A aby v žádném případě neprováděli obchvaty, to je to, co požadují od Putina z nadnárodní úrovně. A to je to, co osvětlil v té odpovědi novináři. A co Putin řekl? „Nemáme v úmyslu kyjevský režim zachraňovat!“ A o čem mluvil předtím? Když se obracel na naši armádu? Řekl: „Pracujte, bratři!“ To znamená, že fakticky ty otázky, na které odpovídal Putin, byly veřejnou odpovědí na to ultimátum, které mu dali z nadnárodní úrovně, aby zaprodal zájmy Ruska. Putin veřejně, se vším všudy, s věcným odůvodněním toho všeho to ultimátum odmítl a dal svoje ultimátum: „Buď budete zájmy Ruska zohledňovat, brát je vážně, nebo slíznete odvetu se vším všudy. Nedoufejte v žádnou dohodičku!“ Ano, zdá se, že ji nyní vidíte. Projevuje se v mnohém. Lokomotivy jsou likvidovány jen tehdy, kdy na ně dosáhnou zbraně z linie fronty. Východní Ukrajina je likvidována na šrot, kam dosáhnou zbraně z linie fronty, a vše na západě tam generální štáb stejně jako dřív šetří, hýčká, zajišťuje jim tam bezpečnost. Aby tam vše zůstalo zachováno, aby ukrajinský týl pracoval jako hodinky a bojeschopnost té ukrajinské ozbrojené sebranky se pokud možno vůbec nesnižovala. Myslíte si, že je pro generální štáb tak těžké zničit ty základny, ze kterých provádí ten masový teror Krymu? Proč? Ty údery jen markýrují, aby bylo co ukázat. Ve skutečnosti jsou zasahovány nevýznamné objekty, které nijak nezamezují dalším útokům na Krym. Je to dohodička. To se vlasovští generálové, zrádci, kteří sedí na generálním štábu a na ministerstvu obrany, snaží zavděčit páníčkovi. A říkají: „Vidíš? My pracujeme pro tebe. Připravujeme vše na tvou budoucí výsadkovou operaci, nijak se jí nebráníme.“ I když jeden úder proveden byl, jenže jen jeden! A dalo by se útočit s plnou silou na všechny ty jednotky, které byly staženy z bojiště a připravují se na ten výsadek. Dá se útočit na ty základny, ze kterých vlnami vylétají drony. Jen si povšimněte, v jak klidném a stabilním režimu pracují ti „dronaři“, když je vypouštějí v takovém množství! To znamená, že pracují v úplném klidu, protože vědí, že k nim nic nepřilétne. Zatímco do Krymu létá všechno! Tam už byli nuceni vyhlásit mimořádnou situaci. Už jsme mluvili o tom, že v moskevských hotelech čekají na okupanty. Ale ta zrada je velice rozsáhlá, skutečně rozsáhlá. Tento týden v našem státě vyvolala veřejný ohlas informace, že petrohradský guvernér Beglov prohlásil, že po rekonstrukci stanice metro nazvané Park Vítězství budou na podlaze rozpoznávací znaky wehrmachtu, aby na ně lidé mohli šlapat. To jeho prohlášení… Považuje snad lidi za debily?! Ano, bezesporu považuje. Myslí si, že má dostatečné administrativní zdroje, aby se mohl zavděčit páníčkovi. Oč tu jde? Když proběhla Velká říjnová socialistická revoluce a bylo nutné nastolovat novou koncepci a ideologii v našem státě, tak jedním ze způsobu propagandy, ve smyslu šíření potřebných informací, aby vznikla určitá ideologická jednota, byla výstavba a památníky. A jedním z prvních dekretů byl Leninův dekret o monumentální propagandě (O památnících republiky). Takže, ten Beglov velmi dobře ví, jak pracují informace, jak funguje monumentální propaganda. Narodil se v roce 1956 a v roce 1983 zakončil Leningradský inženýrsko-stavební institut, obor Průmyslová i civilní výstavba. V sovětské době byl na všech vysokých školách speciální předmět Dějiny KSSS, kde se velice předmětně rozebírala i podstata monumentální propagandy, to znamená, že jako student byl povinen si nastudovat… A když tu školu dokončil, tak se to naučil, složil zkoušky z toho předmětu Dějiny KSSS a dozvěděl se tak, co je podstatou monumentální propagandy. Jak se prostřednictvím staveb budov, zařízení, budováním památníků, přes symboly provádí propaganda určité ideologie. A je vidět, že si to všechno Beglov dobře nastudoval, když se už v roce 1986, tedy tři roky po dokončení vysoké, stal vedoucím stavebního oddělení, a to ne jen tak leckde, ale v samotném Leningradském sovětu. Tedy ideologického oddělení, jehož přímou povinností bylo kontrolovat, zda stavba všech objektů odpovídá generální linii ideologie státu a strany. Bezprostředně tedy pracoval na realizaci monumentální propagandy. Dále toho bylo více. Pracoval tam tři roky a v roce 1989 už byl vedoucím sektoru sociálně-ekonomického oddělení Leningradského oblastního výboru KSSS. Takže zase pracoval v oboru, opět se zabýval propagandou, a zase šlo o monumentální propagandu. A v roce 1990 už byl náměstkem vedoucího Hlavního oddělení kapitálové výstavby Leningradského sovětu. To znamená, že tento člověk nemůže nevědět, co znamenají ty rozpoznávací znaky na podlaze stanice metra. A co mohou znamenat? Známe filmové kroniky, sledujeme politické zprávy a mnozí si jistě povšimli, že na podlahách často bývají nějaké symboly. Například na zámku Wewelsburg, který byl okultním centrem nacistického Německa, kde byly prováděny určité rituály, je v sále na podlaze obraz černého slunce. Esesákům, kteří uctívali černé slunce, nijak nevadilo po něm šlapat, stát na něm a nedomnívali se, že tím ten symbol zneuctívají. Když se podíváme na budovu CIA, tak uvidíme ve vstupní hale emblém CIA. A lidé ze CIA se vůbec nedomnívají, že svýma nohama pošlapávají svůj vlastní symbol a zneuctívají tak svou práci v CIA. Když se podíváme na budovu NATO, tak i tam ve vstupní hale uvidíme emblém NATO, po kterém chodí důstojníci NATO. A také se nedomnívají, že by ho tím nějak zneuctívali. Za zneuctívání nějakého symbolu se může považovat, kdy je odhozen na cestu před vojska, nebo před lidi, kteří přes něj přejdou. Nebudou po něm chodit každodenně, ale projdou po něm a polámou, roztrhají ho svýma nohama. Takto postupovali s nepřátelskými vlajkami, stejně jako s nepřátelskou symbolikou. Odhazovali to vše pod nohy a lámali to, trhaly se vlajky i další symbolika, když přes ně lidé, vojáci nebo i obyčejní lidé šli, šlapali na ně a lámali to. To je symbolické Ale proč umísťovat tuto symboliku na podlahu? Protože to znamená jednoduchou věc. Když je tato symbolika umístěna na podlahu jako monument, jako to černé slunce ve Wewelsbergu, Wewelsburgu, omlouvám se, jako emblém CIA v budově CIA, jako emblém NATO v budově NATO. Chodí tam po nich a nikomu to nevadí. Znamená to, že každý, kdo na tu podlahu vstoupí, svou další činnost bude stavět na konceptuálním ideologickém základu toho symbolu. A přestože na něj šlapou, tak to nic neznamená, ale když na tom symbolu stojí, tak člověk přizpůsobí své jednání dané koncepci a ideologii. A přesně tohle založil do konstrukce Parku Vítězství! Ta stanice metra se nazývá Park Vítězství, ten Beglov! Ve smyslu: „Odmítejte si Třetí říši, jak chcete, přesto budete stát a žít na tomto základu, protože to říkám já!“ prohlásil Beglov. Oznámil tak, že je fašista. A já znovu opakuji, že tohle všechno velmi dobře zná, protože to bylo celý život náplní jeho práce. To všechno mu objasnili už jako studentovi! Když na Parku Vítězství rozmístil tyto rozpoznávací znaky, tak dává najevo, kdo tu válku vyhrál: „Myslíte si, že jste porazili Třetí říši?! Ne! Teď bude základem vašeho života vítězství Třetí říše. Můžete po těch symbolech šlapat do aleluja, ale nic jim neuděláte, nepolámete je, nerozšlapete, neroztrháte. A každý den se na ty symboly pod svýma nohama budete dívat, zvyknete si na ně, přijmete je, smíříte se s nimi a stanete se otroky.“ To je to, co zakládá Beglov do té koncepce!!! Beglov nechce vrátit název Leningrad, protože to je antifašismus. To je symbol hrdinství ruského národa. On tam naopak zakládá nadvládu Třetí říše, wehrmachtu a SS. Je to cílevědomě, speciálně naplánovaná politická akce podporující budoucí okupaci Ruska. Beglov tak přímo a veřejně oznamuje, že Rusko nenávidí, že nenávidí Rusy, že je vlasovec, fašista a podpindosník a všechna jeho činnost směřuje k nastolení okupačního režimu. A začíná to už tím Parkem Vítězství, kde ukazuje: „To jste nebyli vy, nebyli to Rusové ani ruská Rudá armáda, kdo vyhrál tu válku! To my jsme ji vyhráli! Vlasovci, fašisté a podpindosníci! A donutíme vás opírat se o naši ideologickou konceptuální základnu! Smířit se s tím. Podle této koncepce a její ideologie máte zdechnout, takže zdechnete ve jménu triumfu idejí Třetí říše!“ To je to, co zakládá Beglov. Nenechte se v tom mýlit!!! On tomu všemu velmi dobře rozumí. Zabýval se všemi těmito otázkami profesionálně!!! Všechno si to dobře nastudoval už na vysoké, protože jinak by nebyl už za tři roky jmenován vedoucím oddělení! A to ne jen tak leckde, ale přímo v Leningradském sovětu, v ideologickém orgánu! Kde bylo neustále nutno rozhodovat o budovách, jejich symbolice, zda je její provedení vyhovující. Tohle museli neustále ladit a rozumět tomu. Takže si vše velmi dobře uvědomuje. A co vidíme dále? Tento týden byl prezidentskému pluku udělen Řád Žukova. Nu dobrá, tak ho prostě vyznamenali. A jakou má ten prezidentský pluk symboliku? Kdo ji vybíral? Kdo rozhodl, že prezidentský pluk bude nosit kokardy Ruské osvobozenecké armády?! Vlasovské Ruské osvobozenecké armády?! Přidělené Hitlerem, aby s nimi válčili proti Rusům!!! V naší armádě se, sláva Bohu, kokardy ještě nosí s hvězdami. To v policii u nás máme kokardy ROA od roku 2005. Přesně od té chvíle, kdy začali používat bílo-modro-červenou trikolóru na… Která nikdy nebyla státní vlajkou Ruska, až do roku 1991. …a do roku 2005 nikdy nebyla na Přehlídce k Vítězství! Protože pod touto bílo-modro-červenou vlajkou válčili vlasovci! Tuto vlajku jim přidělil Hitler! Nikdy jsme neměli takové kokardy, ruská armáda neměla bílo-modro-červené kokardy!!! Nikdy, byly černo-žluto-bílé, tedy černo-žluté. Bílo-modro-červené nebyly! Protože to nikdy nebyly státní barvy a nikdy to nebyla státní vlajka. Kdo to chce vyvrátit, ať prosím najde dokument, kterým by se ustanovovalo, že státní vlajkou Ruska byla do revoluce bílo-modro-červená vlajka. Najděte takový dokument, žádný není! Zatímco výnos cara Alexandra II. z roku 1858 o ustanovení černo-žluto-bílé vlajky jako státní vlajky existuje. Ano, sabotážníci neumožnili, aby byl naplněn. Zmařili to. Vše to najdete v naší knize Státní symboly a státní suverenita. A Západ přece tohle všechno vidí. Západ vidí, že lidé, kteří přidělili nacistickou symboliku, vlasovskou symboliku kokardám prezidentského pluku, jsou v nejvyšších státních funkcích Ruska! Nu dobrá, rok 2005, to už je dost dlouho, že? 21 let. Ale i to je otázkou. To se za 21 let nebyli schopni zbavit té vlasovské kokardy? Kokardy ROA?! Ale oni ji nosí ochotně. Vždyť to je kokarda vlasovců, kterou nám přidělil sám Hitler! Sám Hitler tu symboliku schvaloval! Stejně jako tu bílo-modro-červenou vlajku: „Přece nám ji přidělil sám Hitler, tak ji musíme udělat státní vlajkou, aby nás přijali mezi sebe.“ Fašismus teď prýští ze všech skulin. Všichni doufají, že se Rusko zhroutí. Došlo to už tak daleko, že se poslanec Státní dumy, moderátor pořadu „60 minut“ Jevgenij Popov rozhodl oblékat ve stylu Goebbelse. Jen se podívejte. To už je dlouho, není to čerstvé. Lidé si toho povšimli už dávno. To je jen další úlitba budoucím okupantům, ještě jedno prohlášení: „Já nejsem s nimi, nejsem vlastenec, já jsem váš člověk, buržuj. Raška i ruský národ jsou mi ukradené.“ V těchto podmínkách, kdy probíhá rozsáhlá sabotáž…. A my mimochodem dost těchto materiálů publikujeme na našem kanálu na Telegramu. A navíc se o tom diskutovalo i v dost sledovaném pořadu Vladimira Rudolfoviče Solovjova „Večer se Solovjovem“. Do jaké úrovně asi už dospěla ta zrada, když už se o tom přímo diskutuje i v tomto pořadu?! A proč si toho v jiných pořadech nepovšimli? Proč se v jiných pořadech… Jako v tom „60 minut“, kde je rádoby odborník, který tam vykládá: „Západu nic jiného nezbývá, když Rusko ukázalo, že se s ním nedá jednat.“ Skabějevová se zeptala: „A co to znamená, že se s ním nedá jednat?“ A on na to: „Západ přece určil podmínky, co má Rusko udělat.“ „Ale to je přece předmětem jednání…“ „Chcete snad Západu diktovat podmínky?! S vámi se nedá jednat. Jaké vaše zájmy? Když vám Západ určil, co máte dělat?!“ A to zcela otevřeně! A co námitky? Skabějevová stojí, kroutí se, ale nic ze sebe v podstatě nevysouká. A to je přesně stylistika jejího manžela. Ten už se rozhodl, že je třeba začít poklonkovat, dělat úlitby, hrát si dál na vlastence, ale zároveň už poklonkovat okupantům. Za těchto podmínek Putin fakticky bojuje sám. Nu, nemluvím o tom, že i Lavrov bojuje. Trochu také Mišustin a další. Ale Putin fakticky bojuje sám a vytváří potřebné informační pole. Když to Lavrov řekl, podpořil ho snad někdo? Tady ho začali citovat, ukazovat, vytvářet informační pole a jak zaútočili na Lavrova? Uvnitř státu i ze zahraničí. Rubio hned zareagoval. Putin musel odrážet útok soustředěný proti Lavrovovi. Putin vytváří zprávy, formuje hlavní proud a fakticky musí úplně sám udávat trendy v informačním poli, protože je přece jen ruským prezidentem a ve své podstatě ruským gosudarem a na jeho slova dav, který vůbec nerozumí státnímu řízení, ještě více méně reaguje a vytváří potřebné informační pole. To proto ty odpovědi na otázky. Ale byly potřebné ještě i z dalšího důvodu. Tyto odpovědi na otázky byly i vzkazem ven, je to zaujetí určitého postoje. U nás rádi diskutují o tom, jaké máme spojence. Kromě KLDR nikdo nedokázal, že je náš spojenec. KLDR poslala vojska, pomohla vojensky. A co udělal například Lukašenko? Vždy přijde: „Brachu, dej mi najíst, protože už jinak nemám ani jak se ti vydělat před dveře.“ Vždy to tak dělá. Co ho donutilo omluvit se Zelenskému? Jako pánovu oblíbenému lokajíčkovi. I když to střelil úplně vedle. Protože viděl, že tady v Rusku nazrává státní převrat, a tak Putina už odepsal, už poněkolikáté. Už to udělal mnohokrát. Zase se rozhodl: „Já se se Západem zase smířím. Zradím Rusko, omluvím se Zelenskému a budu sbírat smetanu.“ Jenže smetana žádná nebyla. Začaly se sypat herdy do zad. Zaútočili na jeho autobus, Zelenskij začal dávat ultimáta, ve smyslu: „Začal ses ohýbat? Tak to tě ohneme pořádně, dorazíme tě. Musíš se s tím smířit.“ A uviděli to i Lukašenkovi nepřátelé, kteří jsou v zahraničí. Ti stejní, kteří ho chtěli v roce 2020 zlikvidovat i s jeho rodinou. Fyzicky zlikvidovat! Když se Lukašenko omluvil, tak v tom uviděli svou dějinnou šanci na jeho likvidaci. A až když se začala sypat ultimáta od Zelenského, když zaútočili na ten autobus, což mimochodem spolknul. Neobvinil Ukrajinu! Z toho útoku! Až když se začaly sypat informace, co s ním bude, až v Rusku proběhne státní převrat a Putin padne, že jeho Lukašenka i s jeho rodinou zlikvidují, tak se vyděsil: „Co takového jsem udělal?“ On je přece všemi mastmi mazaný. Velký frajer! On… Kolikrát už bylo řečeno, že nedisponuje státním myšlením. Jeho pojetí řízení složitých sociálních supersystémů, procesů je omezeno na velikost sedlácké usedlosti, na tuto složitost, a ještě ani to nezvládá. Kam fakticky přivedl svůj stát? Stát, který si dokázal vyrobit všechno, teď není schopný vyprodukovat dost masa, mléka a dokonce ani brambor! Ten stát se drží jen díky vnější podpoře z Ruska. Když tu nebude Putin, nebude podpora Běloruska ani Lukašenka a jeho rodiny. A tak se rozběhl za Putinem, za Si Ťin-pchingem: „Je nutné se urychleně nějak dohodnout.“ K Putinovi se na dva dny pokaždé na šest hodin přilepil jak list z metličky na tělo v sauně. Ale vždyť je to jednoduché. Byla tu určitá situace, ano nelehká, složitá situace než ses Zelenskému omluvil, ale teď se mnohokrát zhoršila. Chtěl jsi zhoršit situaci jen v Rusku a to jsi dokázal, jenže ta tvoje se zhoršila také, a tak jsi přiběhl do Ruska. Jenže ta situace v Rusku do té tvé omluvy byla lepší a ochránit tebe i tvou rodinu bylo jednodušší než teď, když jsi vědomě tu situaci v Rusku zhoršil, a to sám. Jenže on nemá dost rozumu, to člověk musí být státním činitelem a ne Lukašenkem. Vzpomínáte, jak ho v roce 2020 utáhli na vařené nudli? A on znovu skočil na stejné hrábě. Protože neví, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy. Není to žádný státní činitel, byl tam dosazen jako loutka, kterou je možné řídit. Aby přes něj potom mohli z nadnárodní úrovně řídit Rusko. Jenže ten scénář se zhroutil a pro Lukašenka už není uplatnění. A tak se pokouší udržet si své postavení a myslí si, že stát je sedlácká chalupa. Jenže tak to není! A tak se rozběhl do Číny. A Čína to je „nějaký ochránce“, vždyť i Madurovi slíbila ochranu. Čínská vládní delegace byla ve Venezuele, kde se sešla s Madurem ve stejný den, kdy ho Američané unesli. A co udělala Čína? Pomohla? Ne. Koupili si ji trochou ropy a ona ustoupila. A potom Číňanům řekli: „To jste si naběhli, teď už to tak nepůjde, všechno bude s tou venezuelskou ropou jinak! Takže budete mít deficit energetických nosičů.“ Letěla tam delegace z Kuby, do té Číny: „Vy jste se přece nějak s Američany dohodli, tankery k vám plují, tak některé z nich pošlete na Kubu, pomozte nám. Přece vidíte, že tu jde o naší genocidu. Likvidují celý náš stát, všechno jeho obyvatelstvo. Pomozte nám, Číňané.“ A ti se odmlčeli. Tedy ne, hodně sladkých řečiček zaznělo, to ano, ale nic neudělali. Když přiletěli do Ruska, tak to bylo těžké, ano, velice těžké, ale tanker tam dorazil, jen jeden, ale dorazil. Ulevilo se jim trochu? Ulevilo. Vyjevilo to vnitřní zradu v Rusku? Vyjevilo! Tanker s plynem se odklonil a nedodal plyn pro zajištění Havany elektřinou. Druhý tanker už nedorazil až na Kubu, protože mu to zakázaly USA. A tady uvnitř Ruska už se připravují na státní převrat. Rozhodli se: „To Putin by rád zachránil kubánské obyvatelstvo, ale my se podřídíme páníčkovi. Splníme jeho podmínky. A až přijde náš čas, tak mu řekneme, že když zakázal dodávat ropu Kubě, tak jsme to zařídili. Neposlechli jsme Putina, sabotovali jsme to.“ A ta palivová krize je tu u nás teď výslovně kvůli sabotáži naftařů. A po tom všem, sem nakráčel Lukašenko, aby tu hledal ochranu. Vykládají nám, že je Čína náš spojenec, že je taková spravedlivá, že stačí, když se zamračí… Nu, došlo k tomu teroristickému útoku ze strany Ukrajiny ve Starobělsku. Zabili mladé lidi, mladíky, dívky. Zločin je to strašný, protože je zabíjeli zcela cíleně. Ty drony přilétaly vlnami a nešlo o žádný vojenský objekt. To znamená, že šlo o demonstrativní kárnou akci. Rusko se obrátilo na celý svět a řeklo: „Podívejte se, co dělají! Podpořte nás!“ A Čína, která je členem Rady bezpečnosti, která si nyní činí nárok na globální roli ve světě, na spravedlnost, odpověděla: „Čína vzala na vědomí zprávu o útoku dronů na školu ve Starobělsku.“ Chápete to? Jen vzala na vědomí danou zprávu. A žádné vývody z ní, žádné odsouzení: „My jsme to vzali na vědomí, tak co byste ještě chtěli?“ Tak k těmto lidem se rozjel Lukašenko, aby se s nimi dohodnul. On není žádný státní činitel. Teď razí tezi: „Dokud tu je Čína, bude tu i Bělorusko.“ Distancuje se tak od Ruska. Nebude Čína, nebude Bělorusko a vůbec nevidí, že jen díky Rusku doposud to Bělorusko existuje. To jen díky Rusku Lukašenko i jeho rodina zůstali na živu. Jenže on to neoceňuje! Hledá si páníčka někde tam, jen aby nemusel být s Ruskem. Nu, způsobí si sám problémy. A za této situace, kdy Čína „bere na vědomí zprávu“, je Putin nucen sám vytvářet informační pole pro celý svět a plnohodnotně odpovídat na všechny otázky. Tímto svým vystoupením Putin odmítnul ultimátum, aby se vrátil ke scénáři Atavia Proxima, který Putin nikdy nepřijal. Vždyť si pamatujete, jak Zelenskij mlel o příměří a tak podobně, na všechny ty návrhy. Co vykřikoval? „My se přece dohodli, že ta válka bude probíhat jiným způsobem. Vyhlaste příměří, my se musíme přeskupit, doplnit síly.“ On se drží dohodičky, scénáře, není státní činitel. Nechápe, že Putin uplatňuje svou suverénní konceptuálně určitou politiku subjektního, suverénního, mocného ruského státu, Ruska. A Putin svými odpověďmi na tyto otázky vyvrátil všechny pochybnosti v tom smyslu, že Sergej Viktorovič Lavrov měl vlastně na mysli tohle nebo něco úplně jiného, když odpovídal na otázky. Vláda dělá to nebo tamto. On to vedl k rozhraničení konceptuální vymezenosti. V minulém pořadu Otázka-Odpověď jsme mluvili o ultimátu, které zveřejnil náměstek předsedkyně centrální banky Zabotkin. Tyto odpovědi na otázky jsou odpovědí Zabotkinovi a jeho páníčkům na to, že zájmy Ruska se zaprodávat nebudou: „Vy jste začali s tím rozdělením a tak si ho vyžerete. Nikdo se vaší cestou vydávat nehodlá.“ To je to, o čem jsem mluvil už v minulém pořadu, že nyní je stát odsouzen získat svou konceptuální vyhraněnost. Už jsme nejednou mluvili o tom, že erb vyjadřuje stav našeho státu, ten dvojhlavý orel, konceptuální neurčitost a „dům vnitřně rozdělený nemůže obstát“. A v čem spočívá ta konceptuální neurčitost? Že rossionská „elita“ touží být otrokem Západu, lízat panský zadek, chce Rusko a ruský národ zlikvidovat. Ruský národ naopak bojuje za vlastní přežití, aby mohl žít ve svobodném, suverénním, subjektním státu, mocném. Tyto koncepce řízení jsou neslučitelné! A to roztržení dvojhlavého orla spustil Zabotkin svým ultimátem. A také to ultimátum zveřejněné v Times, mluvili jsme o tom v minulém pořadu. Putin tu výzvu přijal a řekl: „Ano, chcete to rozetnout, tak vám vyhovíme. Tady je ta předělová linie.“ Dům vnitřně rozdělený nemůže obstát. Vnitřně rozdělený stát se zhroutí. Jak to bylo řečeno v bibli (Matouš, 12:25). Tu konceptuální neurčitost bylo nutné jednou začít překonávat: „Ano, my válčili za tohoto stavu státu. Ano, chtěli jsme napřed vyhrát, abychom potom postupně řešili tu otázku konceptuální neurčitosti. A toto nové vyostření, které vede ke konceptuální vymezenosti státu, jsme nezačali my, ale výzva byla přijata.“ To je to, co řekl Putin. Výzva byla přijata a Rusko bude suverénním, konceptuálně mocným, subjektním státem, centrem koncentrace řízení na celosvětové úrovni. To je to, co řekl Putin v těchto svých odpovědích na otázky. Tak to je v krátkosti to, co se stalo. To bylo pro dnešek všechno. Nu což, tak už nám nezbývá než se rozloučit a připomenout, že mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu známých nám pojmů. A v tomto ohledu je třeba si uvědomovat, že zatímco dříve, aby se člověk stal aktivním členem společnosti, stačilo mu naučit se číst, psát a počítat, tak nyní, aby se jím stal, musí vědět, jak se řídí složité sociální supersystémy, státy. Takové znalosti najdete jen v jednom zdroji, v pracích vnitřního prediktoru SSSR. A pro stávající složitý, silný manévr, který nyní probíhá v celém světě, nejen v Rusku, jsme připravili práci, která se nazývá Válka, Stát a Bolševismus, třídílnou práci. V prvním dílu Stát se vysvětluje, že ne všechny státy jsou skutečnými státy a čím se liší historický stát od projektově zkonstruovaného státu. Co je to stát konstruktér a mnohé další pojmy. Druhý díl je Válka. Válka, to je soubor opatření zaměřených na zmocnění se cizích energetických, přírodních a lidských zdrojů. Tohle je jediná správná definice války. A právě v tomto dílu je vysvětleno, jak jsou vedeny války a jak i bez války, horké války na bojištích vyhrávají jedny státy a zmocňují se jiných států. Příkladem je SSSR, který se zhroutil bez horké války, to dokazuje, že je možné dosáhnout vítězství i bez bezprostředních válečných akcí. Třetí díl je Bolševismus. Vždy, za všech časů Rusko zachraňoval unikátní jev ruské kultury, ruský bolševismus. To právě proto bolševismus tak nenávidí všichni nepřátelé Ruska. To právě proto se všichni nepřátelé bolševismu spojují s Hitlerem a dalšími nepřáteli, aby Rusku neumožnili stát se subjektním suverénním státem. Naši partneři jako doplnění této třídílné práce vydali knihu analytických zpráv ze série O světě křivých zrcadel pod názvem Fleet is being. Tyto analytické zprávy rozšiřují obsah toho, co je vyloženo v té třídílné práci. A také vydali doplňkový díl k prvnímu a druhému vydání s materiály třetího, již publikovaného vydání práce Válka, Stát a Bolševismus. V tom doplňkovém dílu je většina těch materiálů, které jsou ve třetím vydání a nebyly v těch předchozích vydáních, kterými bylo doplněno to třetí vydání. Dále jsme napsali knihu Státní symboly a státní suverenita. Stejně jako můžete v armádě přes rozlišovací znaky různých vojáků rozpoznat, jaké zaujímají v ozbrojených silách místo, jaké mají postavení a tudíž možnosti, tak stejně se ve světě od 15. do 20. století budoval systém státních vlajek, který určuje světovou hierarchii států. Jaké má stát postavení a tudíž i možnosti v tomto světě. A potom porozumíte tomu, proč je odvěká rudá vlajka, vlajka SSSR označením absolutně subjektního suverénního státu a současná bílo-modro-červená trikolóra je vlajka nesubjektního, nesuverénního, koloniálního státu, tedy surovinového přívěšku Západu. Navíc teď naši partneři vydávají celou sérii Knihovna konceptuálních znalostí. První díl je „O ekonomice“, ten popisuje, jak reálně funguje ekonomika. Potom porozumíte tomu, co ve skutečnosti dělá centrální banka a další, kteří chtějí, aby Rusko zůstalo surovinovým přívěškem. Druhý díl je „O imitačně-provokační činnosti“. Dnes mnoho lídrů veřejného mínění vede své publikum tím či oním směrem. Lidé se v nich často rozčarují, když se ukáže, že lídr veřejného mínění není tím, za koho se vydával. Ta práce o imitačně-provokační činnosti vám právě pomůže rozpoznat, zda ten člověk je tím, kým se staví, nebo jen vytváří takový obraz a ve skutečnosti sleduje nějaké jiné cíle. Další díl je „Dostatečně všeobecná teorie řízení“, to je páteř Koncepce sociální bezpečnosti. Další díl je „Ejhle, Puškin!“, ten je o konceptuálním obsahu Puškinovy tvorby. Na něj navazuje další díl „Není matrice jako matrice“. Ten je o matričním řízení. Další kniha je sborníkem analytických článků o fašismu. Nazývá se Světový fašismus. Fakticky se jedná o reedici sborníku článků z roku 1923, kde byl fašismus teoreticky zpracován a plně popsán. Další díl je kniha „O tom, jak žít lidsky“. Tam se dozvíte, jak fungovala ekonomika i společnost ve Stalinově době. A teď naši partneři vydali další knihu pod názvem K otázce uvedení do analytiky. Tato práce vám umožní porozumět tomu, co je to analytika, a jak ji provádět. Jsou tam uvedeny příklady třeba toho, jak jsou s využitím jejich kulturních osobitostí řízeny ty či ony národy z nadnárodní úrovně. Jsou tam praktická doporučení, jak můžete rozvíjet své analytické schopnosti. Jsou tam uvedeny konkrétní příklady toho, jak analyzovat… Konkrétní úkoly, abyste jejich řešením rozvíjeli své analytické schopnosti. A také jsou tam uvedeny příklady toho, jak je prováděn brainstorming s využitím nic netušícího obyvatelstva v rámci realizace státního a nadnárodního řízení. Díky tomu porozumíte velmi mnoha věcem. I určení různých seriálů, tomu takzvanému fenoménu Žirinovského a mnohému dalšímu. Když budete řešit ty doporučené úkoly, tak můžete rozvinout své analytické schopnosti a stát se v řízení samostatnými. Teď už mi nezbývá než se rozloučit a popřát vám jen to nejlepší, mírové nebe nad hlavou a štěstí. Do příštích setkání. Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na http://www.leva-net.webnode.cz, https://ksbzdroje.cz/, https://www.vodaspb.ru/ nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz Překlad knih Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I., II. a III. a IV. i Státní symboly a státní suverenita si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/ Je k dispozici fórum Koncepce https://kob-forum.eu/ Podílejte se na něm, přispívejte komentáři, příspěvky… Další zajímavé materiály a dobré komentáře aktuálních událostí můžete najít na Proudu národní hrdosti, telegramový kanál zde: https://t.me/Proudnarodnihrdosti
