Když 5. září představil ministr kultury Martin Baxa (ODS) na tiskové konferenci „velkou mediální novelu“, pozornost médií a veřejnosti se soustředila především na otázky týkající se koncesionářských poplatků České televizi (ČT) a Českému rozhlasu (ČRo) a rozšíření koncesionářské základny na držitele elektronických zařízení schopných přijímat a reprodukovat televizní či rozhlasové vysílání prostřednictvím internetu.
Institut Pro Libertate sdružující právníky však upozorňuje na závažnější dopady novelizace, kterými jsou „otevřené dveře“ k cenzuře, protiústavnost nové koncepce koncesionářů a de facto zavádění daně podnikům.
Otevření dveří k cenzuře
První výtku vznesl institut k zavedení pojmu „odpovědný přístup“, který dle něj otevře dveře k novodobé cenzuře.
Současné zákony o ČT a ČRo definují v § 2 mezi hlavní úkoly těchto veřejnoprávních médií „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“.
Nově se má v rámci tohoto paragrafu zavést výkladové ustanovení, které říká: „Ustanovení tohoto zákona, týkající se poskytování veřejné služby v oblasti televizního [potažmo rozhlasového] vysílání, se vykládají v souladu s principy univerzality, nezávislosti, kvality, rozmanitosti, odpovědného přístupu a inovace.“
Na toto nové ustanovení reaguje Pro Libertate: „Právě pojem ‚odpovědného přístupu‘ budí zcela důvodné obavy. Jedná se o termín čistě ideologický, který do zákona nepatří. Zavádí totiž nástroj, jímž lze požadavek objektivity, vyváženosti a všestrannosti kdykoliv omezit. Právě s odkazem na povinnost postupovat ‚odpovědně‘. O jakou odpovědnost má jít? Odpovědnost za politiku EU? Za zájmy definované naší vládou? Nebo o odpovědnost za jedinou pravdu v boji proti ‚dezinformacím‘, tedy v boji proti kritice?
Institut poukazuje i na komentář ministerstva kultury (předkladatele novel) v důvodové zprávě, ve kterém dle něj „přiznává, že cílem změny je v budoucnu umožnit prolomení základních obecných zásad veřejnoprávních médií“.
Nové ustanovení pak uzavírá komentářem, že mnohé zásady již v dnešních předpisech zakotveny jsou a není nutné je opakovat, ale zavedením pojmu „odpovědný přístup“ „ztratí požadavky na objektivitu, vyváženost a všestrannost poskytování informací jakýkoliv smysl. Její zavedení jednoznačně otevře dveře k novodobé, zákonem posvěcené, cenzuře. A i když je ochrana před tendenčností veřejnoprávních médií složitá již dnes, novela ji může zcela vyloučit“.
Rozšíření koncesionářského konceptu jako protiústavní
Jako další zpochybňuje Pro Libertate ústavnost nového konceptu koncesionáře, dle kterého se poplatky za ČT a ČRo „platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního [potažmo rozhlasového] vysílání, bez ohledu na způsob příjmu… Toto zařízení se považuje za televizní [potažmo rozhlasový] přijímač i v případě, že si je poplatník upraví k jinému účelu“.
„A právě této změny vláda zneužívá k rozšíření okruhu poplatníků (podle logiky: je-li veřejná služba na internetu, je potřeba za ni platit i tam). Jenže zapomíná na zcela klíčovou zásadu,“ udává institut a poukazuje na rozdíl mezi placením za používání služby či za její dostupnost.
Dodává, že již za současného stavu musí poplatky platit i ten, kdo veřejnoprávní média nesleduje.
A návazně vysvětluje: „Už nyní tedy nejde o poplatek za používání služby, ale za její dostupnost. Tento zásah do ústavních práv byl historicky odůvodňován účelem veřejné služby v médiích. Tedy potřebou zajistit, aby určité omezené přírodní zdroje, v tomto případě kmitočty pro tzv. zemské (terestrické) vysílání, byly používány ve prospěch společnosti. Právě za to měli dosud lidé a firmy platit. Tato logika ale na internetu neplatí.“
„Rozšíření vysílání na internet naprosto postrádá aspekt veřejného zájmu. Rozšíření povinnosti platit televizní a rozhlasový poplatek na každého, kdo má přístup k internetu, proto překračuje meze ústavního práva a podle našeho názoru bude v rozporu s čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod,“ konstatuje Pro Libertate.
Nová daň ze zaměstnanců
Jako poslednímu se Pro Libertate ve své zprávě věnuje upravené povinnosti pro podnikatele, kteří mají platit ČT a ČRo dle počtu zaměstnanců – tedy bez ohledu na počet zařízení (§ 5 Zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích).
„Např. podnikatel, který má 6 až 19 zaměstnanců, má platit poplatek ve výši trojnásobku poplatku, podnikatel, který má 20 až 49 zaměstnanců, bude platit poplatek ve výši sedminásobku poplatku atd. Zcela bez ohledu na to, že tito zaměstnanci již poplatek budou platit jako každý člověk s přístupem k internetu, i na to, zda ke své práci vysílání (nebo i jen internet) potřebují. Takový přístup nemá s ústavními principy České republiky společného vůbec nic a fakticky se rovná jakési nové dani ze zaměstnance,“ kritizuje nové ustanovení Pro Libertate.
Institut k poplatkům pro podnikatele dodává: „Absurdnost úpravy pak jen podtrhuje povinnost podnikatelů hlásit ČT a ČRo aktuální počty zaměstnanců. Při porušení této povinnosti pak musí podnikatel zaplatit pokutu… Místo snížení zbytečné administrativy pro podnikatele tak ‚pravicová‘ vláda kráčí přesně opačným směrem.“
Předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků Josef Jaroš komentoval navrhované ustanovení pro Epoch Times: „Návrh rozšiřuje okruh zařízení, za které se budou poplatky odvádět, koncesionářské poplatky tedy budou hrazeny prakticky všemi fyzickými osobami, jimiž jsou v drtivé většině zaměstnanci. Odmítáme proto, aby firmy tyto poplatky odváděly ještě jednou, navíc za služby, které nevyužívají.“
Jaroš dále vytknul vládě vedené pravicovou ODS i přístup v jejím legislativním procesu: „Bohužel je již nepříjemnou tradicí, že představený návrh novely, který bude mít dopad na téměř všechny firmy v České republice, nebyl se zástupci podnikatelů diskutován.“
„Takovýto návrh novely zcela bagatelizuje navrženou výjimku pro televizní obrazovky, které jsou užívány výlučně ve výrobních procesech a výhradně pro účely zobrazování informací souvisejících s těmito procesy. Jako jediné smysluplné řešením vidíme zachování výše popsané výjimky a zrušení nově navrhovaných plateb podle počtu zaměstnanců,” shrnuje předseda představenstva AMSP postoj organizace.
Závěrem Pro Libertate naznačuje další úskalí novelizace, konstatuje, že úprava „neobsahuje nic, co by mohlo zvýšit důvěru občanů v nezávislost“, a vyzývá zákonodárce k přezkumu u Ústavního soudu.
„Je jen otázkou, zda zejména noví členové této vrcholné soudní instance budou nadále respektovat a chránit hodnoty demokratického právního státu, nebo zaujmou ‚odpovědný přístup‘,“ otevírá institut otázkou další právní dimenzi.
