Oxid uhličitý a oteplující se klima nejsou problémy, říká další recenzovaná studie

Oxid uhličitý a oteplující se klima nejsou problémy, říká další recenzovaná studie

Kolik různých studií, které  podávají jasné důkazy o tom, že CO2 produkovaný člověkem klimatu nijak neškodí, bude ještě muset vyjít, aby si masy, které oddaně naskakují na nesmysly šířené korporátními médii, zkorumpovanými rádoby odborníky a politiky uvědomily, jak tvrdě jsou klamány?

Málokdo si navíc uvědomuje, jak dalekosáhlé jsou (a hlavně v budoucnu budou) dopady této agendy. Jde samozřejmě o realizaci ničivého Green Dealu, jehož skutečným cílem je výrazné snížení životní úrovně v zemích, kde se tato politika prosazuje.

Tentokrát přináším další recenzovanou studii, která (jako mnoho jiných) potvrzuje, že CO2 produkovaný člověkem není problém, stejně jako jím není oteplování, které ovšem s produkcí CO2, fosilními palivy či prdícími krávami nemá nic společného…

Podle recenzovaného článku publikovaného v American Journal of Economics and Sociology v květnu 2024 nazvaném „Oxid uhličitý a oteplování nejsou problémy.“

Autoři, Andy May a Marcel Crok, tvrdí, že skeptický postoj k nebezpečným klimatickým změnám způsobeným člověkem je podpořen obsáhlým přehledem literatury. Jinými slovy, ti, kteří jsou establishmentem hanlivě označováni za „popírače změny klimatu,“ mají na své straně věrohodné důkazy.

May a Crok uvádí:

Studii, nazvanou Oxid uhličitý a oteplující se klima nejsou problémy, která obsahuje všechny změny navržené recenzenty, zveřejnili ZDE .

Hlavním argumentem v Mayově a Crokově dokumentu je, že důkazy předložené Mezivládním panelem OSN pro změnu klimatu (IPCC) na podporu tvrzení, že člověkem způsobená změna klimatu je nebezpečná, nejsou přesvědčivé.

Za prvé, IPCC tvrdí, že lidské emise skleníkových plynů jsou „hlavním motorem“ oteplování od roku 1979, ale to je sporné. Přirozené klimatické oscilace, jako je atlantická multidekadální oscilace (AMO), mohou vysvětlit významnou část oteplování 20. století.

AMO je cyklický jev anomálií povrchové teploty moře (SST) v severním Atlantském oceánu. Má významný vliv na globální vzorce počasí. Teoretická míra variability SST severního Atlantského oceánu se nazývá index AMO.

Index AMO osciluje mezi kladnou a zápornou fází. Během pozitivní fáze zažívá severní Atlantický oceán teplé SST, zatímco během negativní fáze jsou SST chladnější. Index AMO je spojen s posuny v aktivitě hurikánů, srážkových vzorcích a intenzitě, stejně jako se změnami v rybích populacích.

May a Crok ve svém článku odstraňují trend indexu AMO, tj. vykreslují nezpracovaná data spíše než ukazují data jako trendovou linii a porovnávají je s detrendovanými záznamy HadCRUT4 britského Met Office (viz níže).

Obrázek 2May a Marcel. Detrendované povrchové teploty Severního Atlantiku (AMO) ve srovnání s detrendovanými globálními průměrnými povrchovými teplotami HadCRUT4.

Studie poznamenává:

Za druhé, důkazy IPCC o lidském vlivu, jako je „atmosférický otisk,“ jsou sporné a použité statistické metody jsou zpochybňovány. Problémy mají také klimatické modely, které ve srovnání s pozorováními přeceňují tropické troposférické oteplování.

Článek vyvolává otázky ohledně statistické metodologie používané IPCC k ospravedlnění „antropogenního otisku“ a tvrdí, že statistické podklady antropogenního otisku jsou vážně chybné.

Článek také pojednává o nesrovnalostech mezi klimatickými modely a pozorováními, zejména v tropické troposféře. Poukazuje na to, že většina klimatických modelů Coupled Model Intercomparison Project (CMIP) a IPCC nadhodnocuje oteplování v tropické střední troposféře o statisticky významnou hodnotu.

May a Crok argumentují, že neexistují žádné jasné důkazy o neobvyklém nebo nebezpečném počasí nebo klimatických jevech, které by bylo možné definitivně připsat klimatickým změnám způsobeným člověkem.

Uvádí trendy extrémních povětrnostních jevů, jako jsou hurikány a sucha, které jsou buď ploché, nebo klesající, a také klesající ekonomické ztráty způsobené povětrnostními katastrofami jako zlomek HDP.

Tento nedostatek jasných důkazů zpochybňuje závěry IPCC o přímém dopadu lidských činností na extrémní jevy počasí.

Na závěr autoři poznamenávají, že změna klimatu, ať už přirozená nebo způsobená člověkem, má jak výhody, tak náklady, ale IPCC zkoumá pouze negativní rizika a ignoruje potenciální výhody, jako je zvýšený růst rostlin z vyšších úrovní CO2 .

Poukazují také na to, že „fosilní paliva“ nejsou tím problémem, za který jsou vydávána, a že jejich snížení na nulu zničí ekonomiky a nejvíce poškodí chudé:

V abstraktu příspěvku již autoři vysvětlili:

 

Ohodnoťte tento příspěvek!

[Celkem: 1 Průměrně: 5]