Retro: Dvanáct klíčů od Anonu – Sedmá Modlitba Beznaděje

18. 11. 2012 Sedmá Modlitba Beznaděje Když se v mojí duši stmívá, bosa, s prokřehlými údy, bloudím zakřivenými ulicemi města svého dětství a zakopávám o kočičí hlavy. Když pak i poslední lampa začoudí a zhasne, moje kroky se rozléhají s ozvěnou, a chrliči démonů se mi potichoučku smějí nad hlavou. Sama bez cíle se vleču tmou a nohy mi těžknou a měknou jak by byly z jílu. Chtěla bych se schoulit do uzlíčku a ukrýt se do výklenku jako žebrák. Bože, usměj se na mne koutkem oka, povzdechni si nade mnou, ať cítím závan tvého dechu. Dej ať přečkám tuto...