Byly časy, kdy jsem věřil na demokracii jak hloupej Pepíček na čápa. To jsem ovšem nevěděl, že jsou nejméně dva typy demokracie. Demokracie řekněme prostá, která vychází z toho, že většina lidí si dovede se svými záležitostmi docela dobře poradit, takže se dělá, na čem se shodne většina. Další možnost je demokracie davo-elitářská. Tady nějaká elita usoudí, že ostatní jsou nesvéprávní blbci a je třeba dělat to, co vidí jako správné ona. Aby byly zachovány demokratické procedury a „dav“ hlasoval proti svým zájmům, je lámán propagandou. Pokusím se vysvětlit, proč si tento systém vzdor všemu s vážnou tváří říká „svoboda...