S příchodem Donalda Trumpa do úřadu se mění celkové politické a bezpečnostní klima prakticky po celém světě. Trump veřejně oznámil své ambice získat do americké správy nové oblasti, jako je Grónsko, Kanada nebo Panama. Zatímco s prvními dvěma jmenovanými to bude poměrně složité, Panama a její nenahraditelný průplav, jsou pro Ameriku z vojenského hlediska snadným soustem. Právě zde se ale současně ukáže, jaké uspořádání světa je Trump ochoten akceptovat.
Foto: Americká invaze do Panamy | Wikimedia Commons / Public domain
Redaktor listu New York Times David Sanger položil na tiskové konferenci v Mar-a-Lago na začátku ledna Donaldu Trumpovi otázku, jaké má plány s Panamským průplavem. Trump mu odpověděl: „Podívejte, Panamský průplav je pro naši zemi životně důležitý. Provozuje ho Čína. A Panamský průplav jsme dali Panamě my. Nedali jsme to Číně, jenže oni toho zneužili.“ Na další otázku, kdy se Sanger ptal, zda může vyloučit použití síly, Trump odpověděl jednoduše „Ne“.
Jaká jsou ale fakta? Průplav skutečně postavili Američané, byť je pravdou, že první práce začali v 19. století Francouzi, kterým se podařilo dokončit přibližně třetinu kanálu, než projekt zkrachoval. Američané ho za obrovských nákladů a také ztrát na životech dokončili a učinili z něj nenahraditelnou námořní spojnici mez Atlantikem a Pacifikem.
Není ovšem pravda, že průplav spravují Číňané, jak tvrdí Trump. Průplav nadále spravuje Panama, která za proplutí lodí vybírá poplatky. Čínské společnosti jako Landbridge Group či hongkongská CK Hutchison Holdings ovšem provozují přístavy na obou koncích průplavu. Navíc Čína masivně investuje v oblasti Latinské Ameriky, Panamu nevyjímaje. Není náhoda, že když byl kanál v roce 2016 rozšířen a slavnostně otevřen, první lodí, která jím proplula, byla čínská nákladní loď. Vliv Číny v oblasti je nepochybný, což dělá pochopitelně vrásky Američanům. Experti hovoří o tom, že panamská vláda si bude muset vybrat mezi masivními čínskými investicemi nebo dobrými vztahy s Američany. Donald Trump se však rozhodl, že na Panamu přitlačí a dá jí jasně najevo, že na výběr vlastně nemá.
Američané už jednou v podobné situaci byli. V 80. letech minulého století vládl v již nezávislé Panamě Manuel Noriega, což byl klasický diktátor jihoamerického střihu. Falšoval volby, potíral opozici a kšeftoval s drogami. Nic z toho Američanům nijak zvlášť nevadilo, ovšem Noriega nabral časem vyloženě protiamerický kurz a vystupoval vůči svým patronům krajně nepřátelsky. Obě země nakonec přerušily diplomatické styky, Noriega vyhlásil, že je s USA ve válečném stavu, načež George H. W. Bush poslal do země 27 tisíc vojáků. Panamské síly byly početně slabší a neměly šanci dlouho vzdorovat. Noriega byl zatčen a zbytek života strávil v různých vězeních. V Panamě měli Američané svá vojska až do roku 1999.
Donald Trump se zřejmě domnívá, že může udělat to samé. Pošle do země vojáky, vezme si průplav do své správy a vyžene Číňany nebo alespoň výrazně utlumí jejich aktivity. Je to jako sebrat pěšce na šachovnici, žádný velký problém. Nedá se očekávat, že by se bránila samotná Panama nebo že by snad za ní nějak bojovaly okolní země. Možná někdo bude protestovat, možná v OSN padne nějaká ta rezoluce, ale to není nic, z čeho by si měl Trump dělat hlavu. Oproti jiným jeho ambicím, jako je získání Grónska, by Panama byla v podstatě jednoduchou záležitostí.
Problém je ovšem jinde. Pokud Trump skutečně přistoupí k anexi průplavu případně celé Panamy, změní se tím zásadně paradigma, ve kterém se Amerika jako světová velmoc pohybuje. Místo hlavního protektora současného světového řádu postaveného na suverenitě států a nedotknutelnosti jejich hranic se posune k vidění světa jakožto sférám vlivu jednotlivých velmocí. Už nyní se začíná objevovat názor, že Trump již není izolacionista, ale že jeho současnou doktrínou je spíše expanzionismus. To si ostatně myslí i na začátku zmiňovaný David Sanger, jeden z největších odborníků na Bílý dům. „Představa Donalda Trumpa o Americe je, že na prvním místě bude méně izolacionismu 30. let a více expanzionismu 90. let 19. století. To je období, kdy McKinley a poté Teddy Roosevelt obsadili Filipíny a Spojené státy dostaly Guam. USA tehdy převzaly další území včetně Portorika. Čelíme zde tedy Donaldu Trumpovi, který uvažuje o návratu do éry, kdy USA měly výrazné expanzivní ideály,“ řekl Sanger v rozhovoru pro National Public Radio.
Jestli je tato premisa pravdivá, pak Trump bude mít vidění světa velmi podobné tomu, jaké má ruský prezident Vladimir Putin. Pro Trumpa bude v takové situaci velmi obtížné usilovat o nějakou zásadnější ochranu Ukrajiny, pokud sám bude realizovat své expanzivní ambice. Je jedno, jaké budou jeho pohnutky, jestli za nimi budou obavy z Číny nebo ekonomické aspekty, Rusové budou vždy říkat: Podívejte, jste stejní jako my. A budou mít v podstatě pravdu, i kdyby k obsazení Panamy či jiného území došlo rychle a nekrvavě.
Pokud už by skutečně nastal tento scénář, bylo by lepší, aby k odstoupení Panamského průplavu nebo Grónska došlo dohodou a nikoliv vojensky. Protože pak by se skutečně světové pořádky začaly hroutit a už by zřejmě neexistovala síla, která by mohla tento rozklad zastavit. Panama bude lakmusovým papírkem, jak se budou věci dále vyvíjet.
Zdroj: npr.org, atlanticcouncil.org
