Bergoglio je podporovatelem veškeré globalistické agendy, nicméně v poslední době se věnuje zejména klimaalarmismu. Toto téma bylo také v popředí jeho rozhovoru pro americkou televizi, kde nazval odpůrce klimatické agendy hlupáky.
To tedy znamená, že má v podstatě za hlupáky dnes již téměř 2000 vědců, včetně nositelů Nobelovy ceny, kteří podepsali prohlášení, že žádná klimatická změna způsobená člověkem neexistuje.
Bude tedy zajímavé sledovat reakce těchto vysoce vzdělaných fyziků, klimatologů a dalších odborníků na papeže, jehož jedinou kvalifikací je být loutkou globalistů a zároveň pomoci zlikvidovat křesťanství a islamizovat Evropu.
V rozhovoru, v němž papež František vystoupil na obrazovkách americké televize, se naplno projevilo zvláštní spojení náboženské autority a klimatologického komentáře.
Ve svém projevu z Vatikánu se papež zabýval různými tématy, ale zdálo se, že žádné z nich nezažehlo jeho zápal tak jako téma změny klimatu, kde okamžitě označil skeptiky za „hlupáky.“
Tím, že papež označil popírače klimatických změn za hlupáky, v podstatě umlčel kritické, vědecké bádání, které je základem robustního vědeckého diskursu.
Takové odmítnutí, zejména ze strany náboženského vůdce, aplikuje význam náboženského dogmatu na sekulární záležitost.
Rozhovor pro CBS se také dotkl širších globálních problémů, jako jsou konflikty na Ukrajině a v Gaze, ale byl to segment změny klimatu, který v rozhovoru rezonoval nejsilněji.
Problém dále zhoršuje to, že papežovy komentáře přicházejí spolu se sborem alarmujících prohlášení různých vědeckých organizací, jako je Světová meteorologická organizace (WMO), která tvrdí, že indikátory klimatických změn jsou „mimo grafy“ a že lidstvo čelí „definující výzvě.“
Tato prohlášení jsou obvykle doprovázena hrozivými varováními generálního tajemníka Organizace spojených národů před změnami, které „boří grafy.“
Co však v těchto dramatizovaných tvrzeních často zůstává nezpochybněno, je spolehlivost podkladových dat, přesnost modelů a proveditelnost navrhovaných řešení, jako jsou masivní ekonomické reformy a energetické transformace.
Kritici a skeptici často vyjadřují oprávněné obavy ohledně ekonomických a sociálních dopadů drastických klimatických politik navrhovaných ve zprávách a tvůrci politik.
Například tlak na nulové čisté emise a zavádění politik podobných Zelenému údělu mají hluboké důsledky pro náklady na energii, hospodářskou stabilitu, a dokonce i na potravinovou bezpečnost, zejména v rozvojových zemích.
Papežův vpád do klimatické advokacie také zdůrazňuje významné překračování morálních pravomocí ve vědeckých sférách, kde by se politika měla řídit empirickými důkazy, nikoli morálním nátlakem.
Jeho postoj se sice snaží podnítit k akci tím, že klimatickou změnu vykresluje jako morální krizi, ale zároveň nebezpečně zjednodušuje nesmírně složitý problém a potenciálně odcizuje ty, kdo jsou na vážkách, místo aby se zapojili do konstruktivního dialogu.
Pokud jde o uslintané zpravodajství médií o této události, odráží to obecný trend v médiích prosazovat kauzy, které zapadají do určitého ideologického zaměření.
Označování disidentů za „hlupáky“ nejenže potlačuje legitimní debatu, ale také odcizuje významnou část světové populace, která zůstává skeptická vůči dogmatu o změně klimatu.
