VÁCLAV SURÝ
Na obrazovce běží Černí baroni z roku 1992. A mně se z paměti vynořují vzpomínky na muže, které jsem potkal v Praze v letech 1990 – 95. Prošli „výcvikem“ v PTP (pomocné technické prapory) a tenkrát byli rádi, že chci jako mladý člověk poslouchat jejich příběhy a vzpomínky na padesátá léta.
Autora knihy Černí baroni Miloslava Švandrlíka (1932 – 2009), který rovněž prošel PTP, moc rádi neměli, protože svou interpretací udělal z tragedie komerční komedii, což bylo na hony vzdáleno pravdě.
Teprve film Bumerang z roku 1996 přiblížil tragičnost oněch časů. Sleduji Ondřeje Vetchého v roli Kefalína a říkám si, pochopil tento člověk, během třiceti let, vůbec něco? Dnes je totiž Jasánkem. Objímá se s nomenklaturním kádrem Petrem Pavlem a bere od něj Medaili, jako by šlo o bojovníka proti marxismu a je schopen hájit politický režim, který se pyšní historií spřaženou s nacisty. Tuší vůbec, že za Stepana Bandery, Romana Šuchevyče a dalších umírali strašlivou smrtí Židé ve Lvově, Poláci a Češi?
Jak hluboké musí být jejich pokrytectví. Jak nezměrná musí být mělkost jejich duše, když protektora považují za přítele. Jsou tak hloupí, navedení, nebo zaplacení?
Nevím. Každopádně jsou nebezpeční našim dětem. Válku představují jako dobro a stejně jako farizeové z dob Ježíše Krista nakládají na hřbety druhých, aniž by se onoho břemene sami dotkli. Sv. Pavel by na jejich adresu pronesl –
„Anathema sit“- čili – „Budiž proklet !“
fb
The post Pár slov ke komediantům, kterým pár lidí říká „umělci“: Jak Vetchý objímá Banderu first appeared on Pravý prostor.
