Děsivý způsob páření mořského ďasa, aneb srůstem k věčné lásce.
Mořský ďas (Lophius piscatorius) je hlubinnou rybou, žijící až 1 000 metrů pod hladinou oceánů. Vzhledem k temnotě, která zde panuje, si musí samec mořského ďasa vystačit s čichem. Ten je natolik dokonalý, že jím může vyčmuchat svoji budoucí družku i na velkou vzdálenost. Když ji pak konečně najde, nejspíš ze strachu, že už by jinou nikdy nenašel, se jí zakousne do boku a už ji nepustí. U některých druhů ďasů se stává trvalým parazitem samičky (mnohem větší), kdy jejich trávicí trakty a krevní řečiště se spojí a de facto srostou v jednu rybu. Samec pak zcela oslepne, jelikož se spoléhá na oči samičky a své již nepotřebuje. Samec ji pak doživotně zásobuje spermatem, takže může neustále produkovat plodná vajíčka. Aby toho nebylo málo, občas se do samičky takto zakousne hned několik samců (i pět). Rybáři tak občas vytahují z vody dost děsivé výjevy.
Vědci prokázali, že tato schopnost parazitického páření se u ďasů vyvinula během jejich přesunu do hlubin, před 50 až 35 miliony let, během velkého vymírání na konci Paleocénu. Tehdy nastalo zhruba 200 000 let trvající teplotní maximum (paleocén-eocén), během kterého došlo k extrémnímu zvýšení teplot – pravděpodobně masivním uvolňováním uhlíku a metanhydrátů do atmosféry Země. Došlo k výraznému vymírání, nikoliv ale tak velkému, jako je to z konce křídy, před zhruba 66 miliony lety. Tehdy zaniklo mnoho rostlinných i živočišných druhů, mezi nimi většina dinosaurů. Parazitické páření je tak vlastně velice důmyslnou evoluční výhodou.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
