PAVEL ŠIK
Dovolte mi dnes takto veřejně vyhlásit první ročník ceny Mao Ce-tunga za nejlepší výkon v oblasti budování kultu osobnosti.. a vítězem se stává Jan Jakovljevič z Idnesu:
Jeho dojemná reportáž o návštěvě našeho vůdce s manželkou na výstavě Země živitelka mě dnes upřímně dojala k slzám vděčnosti. Není totiž vůbec snadné vykřesat z obyčejné procházky vůdce kolem stáda bejků poutavé vyprávění, ale Jakovljevičovi se to podařilo se ctí hodnou dvorního kronikáře.
Hned na úvod nám sdělil, že jeden manželský pár u expozice hospodářských zvířat na vůdce zavolal: „Jsme rádi, že vás máme. Děkujeme za všechno.“ Přesně tak. Za samotnou existenci vůdce bychom měli děkovat denně, ideálně před snídaní.
Pak přišla scéna s bejky. Vůdce „jeden z kusů si pohladil“ a v tu chvíli, milí čtenáři, jsme se dozvěděli vše podstatné o jeho charakteru. Muž, který hladí dobytek, přece nemůže být špatný člověk. Vzápětí se s ním chtěl vyfotit malý chlapec a vůdce ochotně souhlasil, čímž definitivně sestavil obraz laskavého otce národa, co miluje děti i telata stejnou měrou.
Po jednom pivku (protože kdo pije pivo, je Čech, to dá rozum) posílený pár zamířil do pavilonu T1, kde se podle novináře „vchod zcela zaplnil“ a vytvořil se „hrozen přihlížejících“. Jakovljevič nám v dobré tradici Dostojevského zaznamenal i hlasy z davu: „Dost lidí tu na něj čeká,“ „Je tu i s manželkou,“ „On je fakt reálnej.“ Člověk by řekl, že Jakovljevič popisuje zjevení, ne odpolední procházku mezi stánky s klobásami.
Vůdce dokonce ochutnal i pochutiny a Jakovljevič nám nechce být nic dlužen a tak nám oznamuje, že vůdce prý pronesl větu: „S tím křenem je to dobré, má říz.“ Jak obyčejný a lidský dokáže náš vůdce být.
Pak sice Jakovljevič uvedl, že tam bylo i několik popíračů dobra, kteří vůdce prý nemuseli, ale tyhle hlasy dostaly dohromady naštěstí v reportáži necelou větu, zatímco nadšení a davu se věnovaly celé odstavce.
Vše skončilo šťastně, protože vůdce se prý „zajímal i o inovace v zemědělství“ a před pavilonem Z se vůdce dokonce „vyšplhal do kabiny jednoho z vystavených traktorů.“
Nekonečně dojemná reportáž končí u stánku Jihočeské univerzity, kde vůdce přivítal rektor Pavel Kozák, jež nezapomněl na kytici pro vůdcovu choť, a na uvítanou nabídl pivo z univerzitního pivovaru, protože Čech, to dá rozum. Tam vůdce nezapomněl připomenout klimatickou změnu, prý trochu zažertoval o dronech a Jakovljevič tam vrazil ještě jeden vůdcův citát s hlubokými myšlenkami přes tři řádky a dojemná reportáž končí.
Pardon, ne úplně, ještě je tam jedna věta, že na slavnostním zahájení byla vládní delegace v čele s premiérem Andrejem Babišem, ale to už čtenáře nezajímá, ten se dojímá nad tím, jak asi vůdce hladil bejky.
Okamžitě jsem si pořídil předplatné kvůli Jakovljevičovi, protože je to prostě mistr a vítěz ceny Mao Ce-tunga.
FB
The post Pavel na Živitelce. Jak dojemné … first appeared on Pravý prostor.
