Pepe Escobar: 2025 – Druhá renesance, nebo chaos? – P9 – Sklad: PŘEKLADY ATD.

Pepe Escobar: 2025 – Druhá renesance, nebo chaos? – P9 – Sklad: PŘEKLADY ATD.

Pepe Escobar – 31. prosince 2024

Z renesanční Florencie, jedenoho z – nemnoha – vrcholů lidstva, který nyní žije v paměti, opatrně vykročte přes tento plameny naplněný rok 2025.

FLORENCIE – Je oslnivé toskánské zimní ráno a já se nacházím uvnitř legendárního dominikánského kostela Santa Maria Novella, založeného na počátku 13. století a definitivně vysvěceného v roce 1420, na velmi zvláštním místě v Dějinách umění: přímo před jednou z monochromních fresek namalovaných v letech 1447-1448 mistrem perspektivy Paolem Uccellem, zobrazující Potopu světa.

Paolo Uccello: Potopa světa. Freska z roku 1448 v Santa Maria Novella ve Florencii. Foto: Pepe Escobar

Jako by Paolo Uccello zobrazoval nás – v naší současné době plné problémů. Inspirován neoplatónskou superstar Marsiliem Ficinem – zvěčněným v elegantním červeném hábitu od Ghirlandaia v Cappelle Tornabuoni – jsem se tedy pokusil vytáhnout zpátky do budoucnosti a ideálně si představit, koho a co by Paolo Uccello představil ve svém zobrazení naší současné potopy.

Začněme pozitivy. Rok 2024 byl rokem BRICS – přičemž zásluhu na všech úspěších mělo neúnavné ruské předsednictví.

Rok 2024 byl také Rokem Osy odporu – až do sériových úderů, které utrpěla v posledních měsících, vážnou výzvou, která bude pohánět její omlazení.

A rok 2024 byl rokem, který určil linie závěrečné hry v zástupné válce na Ukrajině: zbývá zjistit, jak hluboko bude „mezinárodní řád založený na pravidlech“ pohřben v černé půdě Novorosie.

Nyní se věnujme příznivým vyhlídkám do budoucna. Rok 2025 bude rokem upevnění pozice Číny jako prvořadé geoekonomické síly na planetě.

Bude to rok, kdy se rozhodující bitva 21. století – Eurasie versus NATOstán – vyostří v řadě nepředvídatelných vektorů.

A bude to rok postupujících, vzájemně se propojujících koridorů konektivity – určujícího faktoru integrace Eurasie.

Ne náhodou je Írán ústředním bodem této propojující se konektivity – od Hormuzského průlivu (kterým denně prochází nejméně 23 % světové ropy) až po přístav Čabahár, který spojuje západní Asii s jižní Asií.

Koridory propojení, které je třeba sledovat, jsou návrat jedné z největších ság Pipelineistánu, 1 800 km dlouhého ropovodu Turkmenistán-Afghánistán-Pákistán-Indie (TAPI); Mezinárodní severojižní dopravní koridor (INSTC), který spojuje tři země BRICS (Rusko-Irán-Indie) a několik aspirujících partnerů BRICS; Čínsko-pákistánský hospodářský koridor (CPEC), stěžejní projekt iniciativy Pásmo a cesta (BRI); a v neposlední řadě rychle postupující Severní mořská cesta (nebo Severní hedvábná stezka, jak ji nazývají Číňané), která se nakonec stane nejlevnější a nejrychlejší alternativou Suezského průplavu.

Několik dní před zahájením Trumpa 2.0 ve Washingtonu Rusko a Írán v Moskvě konečně oficiálně podepíší více než dva roky připravovanou dohodu o komplexním strategickém partnerství: opět se jedná o klíčovou dohodu mezi dvěma předními zeměmi BRICS s obrovskými, kaskádovitými dopady z hlediska integrace Eurasie.

Zcela uzavřený kanál pro jednání

Dmitrij Trenin, respektovaný člen ruské Rady pro zahraniční a obrannou politiku, má zatím nejrealističtější plán pro přijatelné ukončení zástupné války na Ukrajině.

„Přijatelný“ to ani zdaleka nevystihuje – protože z pohledu kolektivních politických ‚elit‘ Západu, které na tuto válku vsadily statek a banku, není přijatelné nic kromě strategické porážky Ruska, k níž nikdy nedojde.

Za současného stavu prezident Putin ve skutečnosti zahrnuje elitní sektory v Moskvě, které jsou pro to, aby se hadovi uřízla nejen hlava, ale i tělo.

Trump má ze své strany méně než nulovou motivaci nechat se zatáhnout do dalšího marasmu; to přenechme bezradným evropským čivavám.

Takže případné směřování k vratké „mírové“ dohodě vyhovuje i globální většině – nemluvě o Číně, která chápe, jak je válka špatná pro byznys (alespoň pokud nejste ve zbrojním rauši).

Pokud jde o stále možnou „existenční“ eskalaci, ještě nejsme z nejhoršího venku; ale stále zbývají tři týdny na nějaký velký teroristický zvrat, jako například falešnou vlajku.

První dva měsíce roku 2025 budou naprosto rozhodující, pokud jde o načrtnutí možného kompromisu.

Elena Panina z RUSSTRATu nabídla stručné a střízlivé strategické zhodnocení toho, co se může vyvrbit.

To, po čem Trump v podstatě touží jako po kýčovitém hamburgeru od McDonalda, je vypadat jako ultimátní alfa samec. Putinova taktická vyjednávací strategie se tedy nebude soustředit na podkopávání Trumpovy hry na drsňáka. Problém je v tom, jak to provést, aniž by podkopal Trumpovu popovou hvězdnou sílu – a aniž by přilil další olej do válečnického ohně NATOstánu.

Putin drží řadu trumfů blízko u své hrudi – týkají se Evropy, Britů, Číny, samotné Ukrajiny a globálního Jihu jako celku.

Součástí případné dohody bude vymezení sfér vlivu. Jde o to, že by neměly uniknout žádné konkrétní podrobnosti – a musí zůstat nepropustné pro západní zpravodajské služby.

To znamená, jak poznamenává Panina, že Trump potřebuje zcela uzavřený kanál jednání s Putinem, který neprolomí ani MI6.

Vysoký úkol, protože privilegovaným sio-conským silám napříč Deep State se z posledních staronových psychopatologických vítězství v Libanonu a Sýrii a z toho, jak oslabily Teherán, točí hlava. To však neznamená, že by spojení Írán-Rusko-Čína-BRICS bylo ohroženo.

Dynamika je nastavena; postupujte opatrně

Putin a Rada bezpečnosti by měli být připraveni realizovat poměrně složitou, postupnou diplomatickou hru, protože vědí, že trojice poražených, vrcholně naštvaných demokratů, Britů a Banksterů bude na Trumpa vyvíjet maximální tlak a udělá z něj „nepřítele Ameriky“ nebo nějakou podobnou blbost.

Moskva nepřijme žádné příměří ani zmrazení: pouze skutečné řešení.

Pokud to nevyjde, válka bude pokračovat na bojišti a Moskva s tím nemá problém – ani s další eskalací. Konečné ponížení Říše chaosu pak bude totální.

Mezitím bude studená válka 2.0 mezi Čínou a USA postupovat spíše v popové sféře než ve své podstatě. Nejbystřejší čínští analytici vědí, že skutečné soupeření neprobíhá o ideologii – jako v původní studené válce -, ale o technologie, od umělé inteligence po modernizaci bezproblémových dodavatelských řetězců.

Trump 2.0 má navíc, alespoň v zásadě, menší než nulový zájem na rozpoutání zástupné války – ve stylu Ukrajiny – proti Číně na Tchaj-wanu a v Jihočínském moři. Čína má mnohem více geoekonomických zdrojů než Rusko.

Není tedy zrovna fascinující, že Trump razí myšlenku G2 mezi USA a Čínou. Deep State blob to bude považovat za největší mor – a bude proti tomu bojovat až do smrti. Jisté už je, že za předpokladu, že se to uskuteční, zůstanou evropští pudlíci utopení ve špinavé bažině.

Inu, politické „elity“, které jmenují mozkově vypatlané exempláře, jako je Medúza von der Lying a ta pošahaná estonská slepice, vrcholnými představiteli EU; které rozpoutají válku proti svému nejdůležitějšímu dodavateli energie; které plně podporují genocidu vysílanou 24 hodin denně, 7 dní v týdnu na celou planetu; které jsou posedlé vymýcením kultury, která je definovala; a které v nejlepším případě věnují demokracii a svobodě projevu jen ústní projevy, tyto „elity“ si opravdu zaslouží utápět se ve špíně.

Pokud jde o syrskou tragédii, Putin ví, kdo je skutečným nepřítelem; rozhodně ne banda salafisticko-džihádistických žoldáků, kteří řežou hlavy. A sultán v Ankaře také není nepřítel; z pohledu Moskvy je přes všechny své vznešené sny o nahrazení „Střední Asie“ „Turkestánem“ v turkických školních učebnicích bezvýznamným geoekonomickým, a dokonce i geopolitickým hráčem.

Budeme-li parafrázovat nedocenitelného Michaela Hudsona – možná našeho Marsilia Ficina převlečeného Paolem Uccellem za spisovatele v elegantním červeném hábitu -, je to, jako by v tomto předpotopním okamžiku americké elity říkaly: „Jediným řešením je totální válka s Ruskem a Čínou“; Rusko říká: „Doufáme, že na Ukrajině a v Západní Asii bude mír“; a Čína říká: „Chceme mír, ne válku“.

To nemusí stačit k dosažení kompromisu – jakéhokoli kompromisu. Dynamika je tedy nastavena: vládnoucí třída USA bude nadále vnucovat případy chaosu, zatímco Rusko, Čína a BRICS budou v „laboratoři BRICS“ nadále testovat modely de-dolarizace, alternativní uspořádání k MMF a Světové bance a nakonec i alternativu k NATO.

Na jedné straně anarchie a válka s terorismem v rohu hojnosti, na druhé straně chladnokrevný a koordinovaný realismus. Buďte připraveni – na cokoli. Z renesanční Florencie, jednoho z – nemnoha – vrcholů lidstva, které nyní žijí v paměti, opatrně našlapujte přes tento plameny naplněný rok 2025.

Překlad Deepl

Zdroj