Pepe Escobar – 19. prosince 2024
Sýrie, jak jsme ji znali, je v reálném čase vykuchávána – geograficky, kulturně, ekonomicky i vojensky – děsivou souhrou žoldáckých rentiérských mafií a psychopatologických genocidů modlících se u oltáře Erec Izrael.
To vše je plně podporováno vzteklými hyenami NATOstánu – mistry v ovládání narativů – a plně provázáno s likvidací Palestiny.
Napříč avizovaně sklíčenou globální většinou panuje pocit, že momentálně vyčerpaná Osa odporu bude muset přejít k turbo-Sisyfovskému uspořádání, doplnění zásob a rekalibraci obrany Palestiny.
Je předvídatelné, že v celé sféře NATOstánu se ani nepípne o divokém, nevybíravém bombardování ze strany Tel Avivu a o vytrhávání suverénního syrského území. To představuje zářnou ilustraci „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“ v akci.
Kolektivní západní think tank je u vytržení. Chatham House v tomto „přelomovém okamžiku“ hlásá obnovu Sýrie pod vedením USA, EU, Kataru, Saúdské Arábie a Turecka, která je schopna „vytvořit konsensus kolem Sýrie“, jenž „by mohl sloužit jako základ nového regionálního řádu“.
Zuřivě protiruské Centrum pro novou americkou bezpečnost (CNAS) požaduje „vyhnat ruskou vojenskou přítomnost“ ze Sýrie a „uzavřít zemi jako cestu pro projekci moci Íránu“.
Osa odporu je oplakávána napříč spektrem. Ne tak rychle. Hlubší význam „příměří“ mezi Izraelem a Hizballáhem spočívá v tom, že psychopatologové byli pro všechny praktické účely poraženi, i když na jihu Libanonu a předměstích Bejrútu způsobili strašlivou spoušť.
Změna narativu – a zaměření – na ofenzívu ve Velkém Idlíbistánu umožnila avizované masivní taktické vítězství nejen hrdlořezům z Eretz Israel, ale i sestavené kombinaci NATOstán/Turecko. Skutečná hloubka však začíná až nyní, i když rozdělení Sýrie již probíhá.
Pronajatý džihádistický dav, teoreticky pod kontrolou aspirujícího chalífy al-Šámu, Saúda al-Džoláního, vlastním jménem Ahmada Ibrahíma al-Ša’a, se dříve či později může obrátit proti projektu Erec Izrael, vzhledem k tomu, že udržuje přátelské vztahy s Hamásem v Gaze.
Přinejmenším v tuto chvíli je vše v pořádku pro plán Odeda Yinona a/nebo Bernarda Lewise na podmanění západní Asie prostřednictvím osvědčeného „Rozděl a panuj“. To se vrací nejen k Sykes-Picotovi v roce 1917, ale ještě dříve, do roku 1906, kdy britský premiér Henry Campbell-Bannerman tvrdil, že,
„Existují lidé [Arabové], kteří ovládají prostorná území oplývající zjevnými i skrytými zdroji. Ovládají křižovatky světových cest. Jejich země byly kolébkou lidských civilizací a náboženství.“
Pokud by se tedy tito „lidé“ spojili, „vzali by pak osud světa do svých rukou a oddělili by Evropu od zbytku světa“.
Ergo nutnost „cizího tělesa“ [později konstituovaného jako Izrael], které by bylo „zasazeno do srdce tohoto národa, aby zabránilo sblížení jeho křídel takovým způsobem, že by mohl vyčerpat své síly v nekonečných válkách. Mohl by také sloužit jako odrazový můstek pro Západ, aby získal své vytoužené objekty“.
Piráti z Levanty
Halucinace o Eretz Israel se s neo-osmanským snem sultána Erdogana zrovna neslučují, i když se shodují v širší snaze překreslit mapu východního Středomoří a západní Asie.
Co se týče výjimečných, ti mohou jen stěží uvěřit svému štěstí. Jedním šmahem právě pohltili klíčový strategický uzel nyní pohřbené myšlenky: Arabismus neboli antiimperialismus v Levantě.
Od chvíle, kdy Barack Obama na začátku roku 2010 vyhlásil na příkaz Tel Avivu válku Sýrii, Říše chaosu nejméně 13 let házela na Damašek všechno, co se dalo, i kuchyňský dřez: nejdelší a nejdražší kampaň za změnu režimu v dějinách USA, doplněná o jedovaté sankce s nuceným hladověním – až jim najednou spadla do klína velká cena.
Tato výhra zahrnuje – teoreticky – rozbití spojence tří nejvýznamnějších zemí BRICS, Ruska, Íránu a Číny, s bonusem, že z něj udělají geoekonomickou černou díru, a zároveň upraví příběh, aby prodali „konec diktátora“ globální většině jako předpoklad vzestupu nové Dubaje.
Stále nevíme, jak bude vypadat rozpadlá Sýrie – a dokonce ani to, jak dlouho jí bude vládnout banda neoliberálních salafistů-džihádistů s upravenými vousy a v nových levných oblecích z konfekce.
Faktem je, že hegemon již nejméně deset let ovládá nejméně třetinu syrského území – a bude i nadále naprosto beztrestně krást syrskou ropu a pšenici: Piráti z Levanty v plné kráse.
Britská MI6 bude i nadále hrát roli pomocníka, který bude vynikat v poskytování PR operací, lobbingu a příležitostí k pašování zbraní pro důvěřivou pestrou skupinu námezdních saláfistů a džihádistů.
Pokud jde o Tel Aviv, ničí největší zbývající arabskou vojenskou opozici v Erec Izraeli; nepřetržitě kradou/anexují půdu a sní o totální nadvládě, letecké i námořní, v případě, že Rusko přijde o své základny v Tartusu a Hmeimimu (to je velké „kdyby“). Nemluvě o tom, že tak trochu nepřímo ovládají nového chalífu, který je pokorně požádal, aby, prosím, nedobývali příliš mnoho syrské půdy.
Rozdělení bude probíhat ve třech dalších hlavních směrech.
- Hegemonem kontrolovaná půda a vojenské základny – které by mohly být využity k útoku na Irák. Zapomeňte na falešnou suverénní Sýrii, která by získala zpět svá ropná pole.
- Turky anektované území, což nevyhnutelně povede k úplnému pohlcení Aleppa (již protokolárně vyhlášeného sultánem).
- Damašek řízený odnoží ISIS přímo manipulovanou tureckou rozvědkou.
Vše výše uvedené může vést již v prvním čtvrtletí roku 2025 k jakémusi salafisticko-džihádistickému sionizačnímu uspořádání s jediným cílem: zmírnit sankce ze strany USA a EU.
Co se týče al-Džoláního, vlastním jménem Ahmada Ibrahíma al-Ša’a, přes všechno jeho probuzené přejmenování byl al-Zarkávího poručíkem a emírem Ninive během řádění al-Káidy v Iráku (AQI, později překřtěné na ISIS) v Mezopotámii. Není možné, aby Bagdád udržoval politické vztahy se salafistou-džihádistou, který je na seznamu nejhledanějších iráckých osob.
Další bolestí hlavy jsou podmínky EU pro normalizaci situace v Sýrii, jak je formulovala nikým nevolená šílená Estonka odpovědná za její zahraniční politiku (a zastupující téměř 500 milionů evropských občanů): Brusel zruší sankce pouze v případě, že v chalífátu aš-Šám nezůstanou žádné ruské základny a „ruský vliv“.
Mezitím bude Říše chaosu pokračovat ve svém drancování – ve spojení s Izraelem. Američany ukradenou syrskou ropu prodávají Kurdové Izraeli v Erbílu s obrovskou slevou. Tato ropa je přece „zdarma“ – jako ukradená. Nejméně 40 % izraelské ropy pochází z Erbílu.
A je to ještě horší.
Izrael anektoval přehradu Al-Wahda v povodí řeky Jarmúk, poblíž města Al-Qusayr v guvernorátu Dara’a a nedaleko jordánských hranic. Tato přehrada zajišťuje nejméně 30 % syrské vody a 40 % jordánské vody.
Vše je tak předvídatelné: to, co kombinace NATOstan/Izrael skutečně chce, je amputovaná, rozdělená a zranitelná Sýrie.
Říše chaosu přechází do úplné anarchie
Přesto celá toxická rovnice zdaleka nekončí. Aspirující chalífa Džolání může být v pokušení umožnit Rusku, aby si ponechalo své základny – a dopravilo své zbraňové systémy ze země v neporušeném stavu. Je v úzkém kontaktu s Moskvou a HTS de facto chrání ruská aktiva.
Současně Hizballáh signalizoval, že je ochoten „spolupracovat“ s HTS, která mimochodem chrání i íránské velvyslanectví v Damašku.
Neexistuje žádný důkaz, že invaze do Velkého Idlibistánu byla trojským koněm dohodnutým na jednacím stole v rámci – mrtvého – „astanského procesu“ ještě před osudným jednáním v Dauhá v sobotu 7. ledna.
Jisté je, že analýzy v Moskvě a Pekingu upřednostňují „Velký dlouhodobý obraz“. Číňané se prozatím k celému syrskému dramatu vyjadřují mimořádně obezřetně, kromě toho, že prohlašují, že jsou „připraveni hrát konstruktivní roli“. Peking a Moskva považují Sýrii za dočasný neúspěch BRICS, který způsobila říše v zoufalé linii spolu se svým stejně zoufalým spojencem Eretz Israel a sultánem, který si ukousl víc, než dokázal rozkousat.
Kombo chromé kachny Bidena je naprosto bezradné, pokud jde o vznik – možného – izraelsko-tureckého hegemonistického vektoru v klíčovém uzlu západní Asie. Jediné, na čem straussovským neokonzervativcům a jejich telavivským psycho-apokalyptickým kumpánům záleží, pokud jde o rozpad Sýrie, je okno příležitosti, které má Izrael před sebou, aby zaútočil na Írán.
The Times of Israel jsou u vytržení: zatímco dříve „IAF při úderech na cíle v hlavním městě napojené na Írán nemohlo létat přímo nad Damaškem, nyní může“.
Klíč k rozluštění celé záhady může opět ležet u Džoláního. V západní Asii je vše stále v neustálém pohybu. Jen několik dní po pádu Damašku odmítl sultán Erdogan i NATO pomoci Džolánímu proti izraelskému náporu v Sýrii.
Mluvíme o „suverenitě“ aspirujícího chalífátu.
Kam by se tedy Džolání mohl obrátit při hledání možných spojenců? A na koho se může spolehnout při nastolení určitého pořádku v totálně rozvrácené Sýrii – včetně letecké síly pro boj s ohnisky ISIS napříč pouští?
Vstupte do Teheránu a Moskvy. Ergo, zadní kanály na plné obrátky. Ani nemrknou okem, když dojde na „spolupráci“ s rodícím se chalífátem – pokud nebudou ohroženy jejich národní zájmy.
Impérium chaosu zůstane nepřekonané, pokud jde o kontrolu nad vyprávěním, reklamní triky, monopolizaci sociálních médií a nepřetržitou psychologickou válku. Všechny hybridní fronty. Ale to je asi tak všechno.
Impérium bylo žalostně poraženo v Afghánistánu i v Iráku. A nadále je ponižováno Hútíi v Rudém moři. Ve vojenské sféře má Washington oproti Rusku méně než nulovou převahu – s výjimkou elektronického boje (EW), přinejmenším na západoasijském válčišti, a ISR (Rusko dohání), což se okamžitě projevuje v zasazování stále většího teroru.
Co se týče Íránu, není nyní zdaleka slabší než před pádem Damašku. To je imperiální narativní spin, zabudovaný do sebeuspokojivého mechanismu výjimečnosti. Ajatolláh Chameneí, vynikající stratég, neplýtvá slovy. Teherán nakonec vytvoří alternativní zásobovací řetězec k Hizballáhu a Západnímu břehu.
Ostatně sledujte peníze. Íránské ministerstvo zahraničí již poznamenalo, že „nová syrská vláda převezme veškeré finanční závazky Sýrie vůči Íránu“. To je spousta peněz – které Džolání nemá.
Michael Hudson je neoblomný: „Americký plán je anarchie.“ V tomto případě se jedná o anarchii. Jelikož se jedná o západní Asii, kde je podrazáctví druhem umění, dojde k odvetnému úderu. Teherán a Moskva si nedělají iluze – a podle toho se připravují. Válka proti BRICS právě začíná.
Překlad Deepl
