Pepe Escobar / 11. září 2026
Ansaralláh má nyní ten luxus, že může v Báb al-Mandabu zřídit mýtnou bránu, případně vícevrstvou, pokud bude chtít.
Neuplynulo ani 25 let od 11. září a Anděl dějin znovu rozdává silné rány. Před pěti lety jsme byli svědky ohromujícího imperiálního ponížení v Afghánistánu, k němuž došlo během několika dnů. Nyní máme stejně ohromující ponížení saúdské Arábie, vazala Epsteinova syndikátu, v Jemenu — rovněž uskutečněné během několika dnů.
Sériová ponížení nyní provázejí cestu Impéria jako mor — a přitom ještě nemluvíme o hrozících, stratosférických dvojích strategických porážkách v západní Asii a na černozemi Novoruska. V dobách starověkého Říma „rozděl a panuj“ se císařům za mnohem menší prohřešky stávalo, že přišli o hlavu.
Celkový kolaps saúdských žoldnéřských band v Jemenu je tak rychlý, že i mainstreamová média Epsteinova syndikátu jsou nucena jej uznat. Ansaralláhova operace Rolling Thunder obsazuje města a ostrovy, zajímá tisíce hrdlořezů, osvobozuje všechny vězně a nabízí jim amnestii, přebírá kontrolu nad nespočtem amerických tanků a zbraní — Afghánistán znovu v akci — a napříč celým kmenovým spektrem je vítán jako osvoboditel jemenského území.
A samozřejmě Ansaralláh od této chvíle oficiálně převzal plnou kontrolu (kurzíva moje) nad strategicky obrovsky významným Báb al-Mandabem neboli „Bránou slz“.
Pokud jde o ikonické obrazy, Mohammed al-Húsí, bratranec nejvyššího vůdce Abdula-Malika al-Húsího, byl spatřen v osvobozeném Al-Džarráhí, jak řídí jedno z nesčetných obrněných vozidel opuštěných žoldnéřskými jednotkami kontrolovanými SAE.
Zpravodajské informace stojící za operací Ansaralláhu Rolling Thunder — označovanou za největší operaci hromadného zajímání zajatců v moderním válčení — byly pečlivě koordinovány s Íránskými revolučními gardami (IRGC). Osa odporu si byla plně vědoma toho, že po ničivých íránských útocích na základny v Jordánsku byly Spojené státy paralyzovány ve své schopnosti pomoci Saúdům zabránit jemenskému náporu.
A nápor to skutečně byl — podél celého jemenského západního pobřeží: od Hajs přes Al-Chóchá a Al-Mochá až po Al-Wází’íju, včetně vojenských táborů Chálid a Džabal an-Nár a také ostrovů v Rudém moři.
Hizám al-Asad, člen politického byra Ansaralláhu, v rozhovoru pro Al-Mayadeen (anglický překlad zde) znovu zdůraznil „strategický význam“ celého západního pobřeží, „a oblasti Al-Chóchá, oblasti Hajs, stejně jako oblasti Al-Mafqa až po Dhubáb a Majún, jakož i jemenských ostrovů v Rudém moři“.
Hizám al-Asad rovněž podrobně popsal pokus Saúdů „vytvořit v těchto oblastech určitou formu sociálního rozkolu, ať už prostřednictvím jejich ‚dešízace‘, nebo vyhrocováním mnoha regionálních, sektářských a konfesních zvláštností“.
Kontext je klíčový. V roce 2015 Rijád sestavil arabskou obdobu „koalice ochotných“, jejímž cílem bylo v podstatě vyhnat Ansaralláh/Húsíje z hlavního města San’á.
Velké selhání — dokonce i přes zavedení blokády jemenských přístavů a bezhlavé bombardování (bylo mi ukázáno několik cílů, některé již znovu vybudované, od San’á až po Sa’du). Od roku 2022 platilo prostřednictvím memoranda o porozumění jakési neoficiální příměří. Saúdové jej v červenci porušili útokem na ranvej letiště v San’á.
Jak jsme zvítězili na západním pobřeží
Hizám al-Asad potvrdil: „Měli jsme odhady, že okupant v těchto oblastech padne zevnitř (…) Odhadovali jsme, že se komunita vzbouří a vyžene jej (…) Stažení nepřítele bylo ve skutečnosti rychlé a chaotické (…) Nepřítel nemá v Jemenu žádný důvod být , zejména jeho místní nástroje, které za peníze uskutečňují saúdské agendy.“
Západní charakterizace jemenské „agrese“ opět ani zdaleka nedosahují úrovně něčeho víc než ubohosti. Hizám al-Asad vysvětluje, že „postupujeme v rámci operací prosazujících rovnici ‚blokáda za blokádu‘ a ‚eskalace za eskalaci‘, a to je naše hlavní orientace. A kdyby se saúdský nepřítel nepokusil tento směr narušit a tuto rovnici porušit (…) náš směr je jasný: získat zpět legitimní jemenská práva a prolomit blokádu uvalenou na naši zemi saúdským nepřítelem“.
Americké námořnictvo bylo již dříve de facto vytlačeno z Rudého moře díky pokročilým jemenským vojenským schopnostem — včetně hypersonických raket, stoprocentně vyrobených lokálně. Zdá se, že Rijád se z této lekce nepoučil.
Jemenské ozbrojené síly potvrdily, že Saúdové zahájili desítky leteckých útoků „napříč guvernoráty Tá’iz, Hudajda, Marib a Al-Džauf“, které provedly letouny F-15 a Typhoon startující ze základny krále Fahda v Táifu a základny krále Chálida v Chamis Mušajtu.
Neochvějný mluvčí jemenských ozbrojených sil, brigádní generál Jahjá Sarí — s nímž jsem měl loni tu čest se v Jemenu setkat — potvrdil, že rakety země-vzduch Made in Yemen přinutily Saúdy a žoldnéře opustit základnu v Tá’izu, jednu z těch, které byly specificky určeny k obtěžování Jemenu.
Tá’iz je klíčový: jedno z největších měst Jemenu. Ansaralláh jej nyní plně kontroluje — jde o obrovský strategický přínos.
Pokud jde o strategická aktiva, jen málokteré se mohou rovnat ostrovu Majún — známému také jako Perim — ležícímu přímo uprostřed Báb al-Mandabu. Nachází se zde vojenské letiště a vojenská základna vybudovaná Spojenými arabskými emiráty ve spolupráci s Izraelem, napěchovaná špičkovými zbraněmi. To vše je nyní majetkem Ansaralláhu.
Nyní, když Ansaralláh kontroluje prakticky celé západní pobřeží, zbývá k dobytí v podstatě Marib — kvůli ropným a plynovým polím — a přístav Aden, kde se soustřeďuje většina žoldnéřských sil nasazených proti San’á.
Saúdská Arábie v situaci, kdy nemůže vyhrát
Operace Ansaralláhu Rolling Thunder komplikuje šachovnici v západní Asii — a daleko za jejími hranicemi — do fascinující míry. Cena ropy se vymyká kontrole. IRGC varují před nasazením nové zbraně, která „způsobí imperialistům infarkt“ — tedy před zbraní schopnou rozbít vratkou americkou námořní blokádu.
Silně propagovaná Mekská obranná aliance čelí prvním vážným porodním bolestem. Turecko je již do saúdské války proti Jemenu do určité míry zapojeno — turecké drony totiž již několik týdnů padají uvnitř Jemenu jako mouchy. Pákistán skromně varoval, že obranný pakt by mohl být uveden do provozu — jen aby následně couvl a prohlásil, že se nevztahuje na již existující situaci (tedy na saúdskou válku zahájenou v roce 2015).
MbS by měl uspořádat pouť k Bráně a prolít tam své strategické slzy. Nic saúdského, dokonce ani rackové, neprojde přes Báb al-Mandab pod dohledem jemenských ozbrojených sil.
A nyní k tomu připočtěme Velký třesk: koordinovaný vícenásobný útok na ropovod Abkajk–Janbú, poslední zbývající trasu pro vývoz saúdské ropy po zablokování Hormuzského průlivu. Nad pouští se zvedl mohutný 100 kilometrů dlouhý sloupec černého kouře, zachycený satelitními snímky Sentinel-3.
Důsledky: očekávejte, že výrobní náklady dusíkatých hnojiv od Evropy až po Asii zcela vyletí z kontroly. Výnosy pšenice, rýže a kukuřice podle všeho dramaticky poklesnou souběžně s prudkým růstem cen nafty. Zavlažování a sklizeň se stanou výsadou bohatých.
Ansaralláh má nyní ten luxus, že může v Báb al-Mandabu zřídit mýtnou bránu, případně vícevrstvou, pokud bude chtít. Pro Rijád však žádné výjimky; hloupí pouštní beduíni dostanou pouze seznam tvrdých požadavků.
Vyhlídky Saúdské Arábie jsou chmurné, protože vstupuje do nejhorší možné situace, v níž nemůže vyhrát: pozemní ropná infrastruktura je v troskách a námořní vývozní trasy jsou zablokované. Verdikt ještě nebyl vynesen. Ale vše už se pohybuje a mluví zlověstně, jako by byla Saúdská Arábie připravována k pádu a redukci na pustou pouštní zemi — ve prospěch obvyklých podezřelých.
Překlad ChatGPT
