Pepe Escobar – 10. ledna 2025
Každá válka je založena na klamu. Proto, když jsme schopni zaútočit, musíme vypadat, že toho nejsme schopni; když používáme své síly, musíme vypadat nečinně; když jsme blízko, musíme nepřítele přesvědčit, že jsme daleko; když jsme daleko, musíme ho přesvědčit, že jsme blízko.
Sun Tzu, Umění války
Říše chaosu je neúprosná. Válka, destabilizace, sankce, únosy, barevné revoluce, falešné vlajky, anexe: Rok 2025 bude rokem BRICS – plus partnerů BRICS – jako vybraných cílů pro ostřelování.
Nedocenitelný profesor Michael Hudson razí heslo „chaos“ jako oficiální politiku USA. Ta je dvojsečná – a jde napříč všemi silami Deep State.
Při absenci dlouhodobé strategické vize a uprostřed postupného imperiálního vyhánění z Eurasie zbývá hegemonovi jen rozpoutat chaos od západní Asie po Evropu a část Latinské Ameriky – koordinovaný pokus rozdělit a ovládnout BRICS a zmařit jejich kolektivní snahu potvrzující suverenitu a nadřazenost národních zájmů.
Americký think tank již před rokem a půl přišel s pojmem swing states. Nikoliv však v partikulární americké volební verzi, ale v její transpozici do geopolitiky.
Všech šest kandidátů tehdy bylo členy BRICS (Brazílie, Indie, Jihoafrická republika) nebo potenciálními členy či partnery BRICS (Indonésie, Saúdská Arábie, Turecko).
Kód „swing states“ byl jednoznačný: všechny tyto státy jsou cílem destabilizace – jako že pokud nedodržujete „mezinárodní řád založený na pravidlech“, jdete ke dnu.
Saúdská Arábie, která se obává svého bohatství zaparkovaného na finančních trzích v Londýně a New Yorku, se stále opatrně zajišťuje: teoreticky je Rijád členem BRICS, ale v praxi tomu tak ve skutečnosti není. Turecko bylo přizváno jako partner (zatím bez oficiální odpovědi).
A pak je tu mocnost jihovýchodní Asie Indonésie, která byla právě tento týden přijata za řádného člena – pod brazilským předsednictvím BRIC. Říkejme tomu BRIIICS: dominantní vektor seismické rekalibrace geopolitických tektonických desek – která určitě změní obchod, finance a správu věcí veřejných.
BRIIICS a vybraní partneři vytvářejí impozantní síť, která se chystá přepsat pravidla hry: v současné době je to 10 plnoprávných členů a 8 plnoprávných partnerů – a to se počítá, tvoří 41,4 % světového HDP podle parity kupní síly a zhruba polovinu světové populace. To je to, proti čemu Říše chaosu stojí.
Představte si Čínu-Indii-Rusko-Irán-Indonésii-Jižní Afriku-Brazílii-Egypt-Saúdskou Arábii jako transkontinentální perly vznikajícího vícedruhového světa. Obrovská populace, obrovské přírodní zdroje a průmyslová síla, nesčetné možnosti rozvoje.
Vládnoucí elity Říše chaosu nemají nic, co by mohly nabídnout jako protiváhu této rostoucí geopolitické mocnosti – s vlastní rozvojovou bankou (na které je třeba ještě hodně pracovat), s plným nasazením při vývoji a testování alternativních platebních systémů a s rozsáhlou transkontinentální obchodní aliancí, která se snaží postupně obejít americký dolar.
Namísto práce na diplomacii, dialogu a spolupráci však Říše chaosu – a vazalský kolektivní Západ – globální většině něco „nabízejí“: plnou podporu genocidě, která probíhá formou etnických čistek, a plnou podporu teroristické bandě „umírněných“ sekáčů hlav v oblecích a kravatách, která se ujímá moci v bývalé suverénní arabské zemi.
Vítejte ve skupině Teror a genocida u nás.
V případě pochybností vše anektujte
BRICS dále rozvíjí své úspěchy ze summitu v Kazani v říjnu loňského roku a v podstatě uplatňuje strategii Sun Tzu. Podvod. Žádné velké proklamace. A žádné přímé hrozby Říši chaosu, kromě jasného zaměření na zbavení se dusivého vlivu MMF a Světové banky – jako je zvýšení obchodu v místních měnách.
Snaha BRICS již pomalu, ale jistě posouvá další multilaterální figurky na šachovnici, od Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) po ASEAN.
Špičky BRICS se v Číně zaměří na triádu: technologickou válku proti USA, zvýšení svého podílu na světovém obchodu a rekalibraci projektů Iniciativy pásu a cesty (BRI). BRI je v několika ohledech ústředním bodem čínského přístupu k BRICS.
Zaměření Pekingu zahrnuje trhy celého globálního Jihu, BRICS, dohody o volném obchodu ASEAN a APEC (klíčové pro obchod a investice v celém asijsko-pacifickém regionu). APEC je úzce spojen s BRI. Zaměření prezidenta Xi na budování a posilování trhu v celé Eurasii bylo poprvé koncipováno v rámci BRI, která byla zahájena v roce 2013.
Souběžně s tím ministr zahraničí Wang Yi od roku 2022 soustavně rozšiřuje Siovu výzvu k vytvoření „nové bezpečnostní architektury na Blízkém východě“.
Pro Čínu to znamená klasickou rovnováhu sil: Írán jako velmi silný pilíř, který bude v západní Asii spolupracovat s Čínou jako protiváha USA. V roce 2021 podepsaly Čína a Írán zásadní plán hospodářské spolupráce na 25 let.
Pak je tu energie. Zhruba 50 % čínského dovozu ropy pochází ze západní Asie. Čínští dodavatelé ropy a zemního plynu jsou velmi diverzifikovaní: Saúdská Arábie, Irák, Spojené arabské emiráty, Omán, Kuvajt, Katar a Írán (prostřednictvím Malajsie).
Současně Peking nebude mít problémy s tím, aby si QUAD a AUKUS ponechal jako drobné obtíže. Otáčení NATO do Asie je neúspěšné: Čína rychle buduje komplexní strategii odepření prostoru.
V Africe se bude Aliance států Sahelu nadále rozšiřovat – a Francie jako neokoloniální mocnost skončila. Ve zbytku Afriky nový dekolonizační odpor začíná teprve nyní.
Latinská Amerika však znamená velké potíže. Říše chaosu pod vedením Trumpa 2.0 může přejít na plnou Monroeovu doktrínu – navrch k deliriu anexe Kanady, Grónska, Panamského průplavu a všech dalších nic netušících zeměpisných šířek. Celkově to bude pro vybrané uzly „zadního dvorku“ drsná jízda – kromě zdevastované neokolonie Argentiny.
Zvládnutí porážky USA proti Rusku
Kolektivní sebevražda Evropy dosáhne paroxyzmu – z naprosté koroze sociálního, průmyslového a kulturního modelu.
Katalog neduhů zahrnuje plnou probuzenou demenci v Bruselu; už žádnou levnou energii; zrychlenou deindustrializaci; ekonomiky ve volném pádu; nesplatitelné dluhy – veřejné i soukromé; a v neposlední řadě v takzvané demokracii NATOstánu naprosté pohrdání „vedení“ NATO-EU průměrným evropským občanem/daňovým poplatníkem, pokud jde o vynucování tvrdých škrtů v sociálních službách ve prospěch zvýšeného zbrojení.
Zcela pravděpodobná obchodní válka Trumpa 2.0 proti EU jen urychlí kolaps evropské ekonomiky.
Vezměme si Francii, která je už teď v hrozném srabu. Francouzský dluh se nyní obchoduje s rozpětím na úrovni řeckých dluhopisů z roku 2012 ve srovnání s německými dluhopisy. Více než 50 % francouzského trhu s vládními dluhopisy v hodnotě 2,5 bilionu eur vlastní globální supi a tzv. hot money. Není tu žádný Mario Draghi s bazukou ECB, který by zachránil euro před jeho novou existenční krizí. A Le Petit Roi je jen trapný vězeň, kterého nenávidí i pařížské kanálové krysy.
Historik, antropolog a demograf Emmanuel Todd, autor přelomové knihy La Défaite de L’Occident (zde je první recenze v angličtině ), je jedním z mála francouzských intelektuálů, kteří novým pravidlům hry skutečně rozumí.
V překvapivém rozhovoru pro privilegovanou hlásnou troubu francouzské vysoké buržoazie Todd poukazuje na absurditu toho, že Trumpa považujeme za vítěze „uprostřed rozvrácené ekonomiky“; a navíc v situaci, kdy „USA prohrávají válku, v globálním měřítku, proti Rusku“.
Takže uprostřed všeho humbuku kolem „hypermocného Trumpa jako magického individua“ přišel Todd s ohromující, křišťálově čistou formulací: „Trumpovým úkolem bude řídit porážku USA proti Rusku“.
Sýrie jako Libye 2.0
Inu, my všichni popkulturní závisláci víme, že USA budou i nadále „vítězit“ – po hollywoodsku; spíše po způsobu Světové wrestlingové federace (WWF). Jisté je, že bez ohledu na to, jaké rakety Trump 2.0 vypustí v obchodních válkách proti Evropě a Asii, budou do kouta zahnané, oprávněné elity Říše chaosu hnány k tomu, aby globální většině způsobily obrovské škody.
Vítězství v Sýrii je přivedlo do opileckého rauše – a myšlení „skuteční muži jdou do Teheránu“ se vrací s pomstou (Írán je ne náhodou jedním z hlavních členů BRICS).
Jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se ze Sýrie stala Libye 2.0. Přesto to není případ, kdy dům vždy vítězí – především proto, že žádný „dům“ neexistuje. V sousedním Libanonu je již Hizballáh reorganizován. Zbývá vyhlídka, že po přeskupení a nové strategii se Hizballáh, Ansarullah v Jemenu, nová syrská opozice a íránské IRGC spojí do jiné formace a obnoví skutečnou bitvu – proti Erec Izrael.
Nikdo neví, čemu vlastně vládne salafista-džihádista v obleku a kravatě Ahmad al-Šaraa, dříve Abú Mohammad al-Džolání. V různé míře mu kolektivní Západ, monarchie Perského zálivu a Izrael nikdy nebudou věřit a budou ho považovat za osobu na jedno použití. Je to jen dočasně užitečný obětní beránek.
Al-Džolání byl emírem ISIS* v Ninive; emírem Džabhat al-Nusra* a hlavním emírem al-Káidy* v Levantě. Sám zosobňuje celou škálu vykonstruované západní propagandy o „teroru“. Jeho stoupenci již zuří, že okamžitě neproměnil Sýrii v islámský emirát.
Pokud v roce 2025 – a ne za čtyři roky – nepředá moc nově zvolenému parlamentu, vládě a prezidentovi, zapomeňte na zrušení sankcí vůči Sýrii.
Říše chaosu – o Tel Avivu nemluvě – ve skutečnosti chce Sýrii v permanentním chaosu; rozhodně ne stabilní, reprezentativní vládu, která bude bojovat proti krádežím jejich ropy, plynu a pšenice.
Pak je tu hrozící frontální střet mezi Eretz Israel a tureckým neo-osmanismem. Turecký projekt kontroly Sýrie je přinejlepším vratký. Říše chaosu se Kurdů nevzdá; turecké ministerstvo zahraničí již spřádá úvahy o možnosti „vojenské operace“. Souběžně s tím nezačnou proudit arabské peníze na obnovu Sýrie, pokud Damašek nebude zcela podřízen monarchiím Perského zálivu.
Vše se točí kolem dluhu – a průmyslové výroby
BRICS je samozřejmě zmítán vážnými vnitřními rozpory, kterých bude Říše chaosu bezohledně využívat. Počínaje Íránem, SAE, Egyptem a Saúdskou Arábií (když se Saúdové dostaví na jednání), které se snaží dosáhnout konsenzu u jednoho stolu.
K tomu je třeba připočítat domácí rozpory v podobě silné protibrazilské lobby, a to i uvnitř ministerstva zahraničí, což odráží vnitřní íránský spor mezi zarytými stoupenci Osy odporu a davem nakloněným atlantistům.
Na institucionální úrovni je nejdůležitější, že Čína-Rusko na nejvyšší úrovni BRICS a také v celé sféře měkké moci nadále zdůrazňují rovnost, harmonii a zaměření na lidský rozvoj jako klíčové politicko-ekonomické hodnoty – zcela v souladu s globální většinou.
Co se nezmění ani pod neúprosným tlakem Říše chaosu, je snaha BRICS o vybudování paralelního, skutečně demokratického systému mezinárodních vztahů. To neznamená vybudování obdoby NATO ze strany BRICS; i ŠOS funguje jako volná aliance. Po nevyhnutelné americké porážce na Ukrajině NATO dříve či později imploduje – po boku své politicko-propagandistické odnože, EU.
Prof. Michael Hudson opět uhodil hřebíček na (kolektivní) hlavičku . Jádrem věci je zahraniční dluh: „Není možné, aby země BRICS rostly a zároveň splácely zahraniční dluhy, kterými byly zatíženy za posledních 100 let a zejména od roku 1945.“
Tyto dolarové dluhopisy drží kompradorské/oligarchické elity, „které nechtějí držet vlastní měny, protože země globálního Jihu a jejich oligarchie si uvědomují, že dluhy nelze splatit“. Takže „země BRICS, aby mohly růst, musí odepsat své dluhy“ a vyřešit střet mezi partikulárními zájmy a národními zájmy.
Prof. Hudson je přesvědčen, že „je třeba se vypořádat s domácími parazity“, aby země BRICS byly schopny „postavit novou mezinárodní obchodní a finanční strukturu“. Říše chaosu se samozřejmě „spojí s místními parazity“, aby podnítila – co jiného – chaos, změny režimu a teror.
Jakkoli bude BRICS potřebovat přijít se společnou ekonomickou filozofií – řekněme realisticky během příštích zhruba čtyř let -, geoekonomický nápis je již na zdi. Od počátku tisíciletí vzrostla průmyslová výroba USA pouze o 10 %; a od roku 2019 doslova o 0 %.
Pro srovnání, od roku 2000 vzrostla průmyslová výroba v Číně o téměř 1000 %; v Indii o více než 320 %; a v Rusku o více než 200 %.
Rozvinutý NATOstán od roku 2019 před Kovidem neroste. Západní Evropa dosáhla vrcholu v letech 2007-8 – a Německo dosáhlo vrcholu v roce 2017. Itálie je velmi žalostná záležitost: průmyslová výroba se od roku 2000 skutečně snížila (kurzíva moje) o 25 %.
K tomu připočtěte, že Říše chaosu je ve srovnání s Ruskem absolutně nekonkurenceschopná ve výrobě zbraní a upřímně řečeno tristní, pokud jde o hypersoniku a protiraketovou obranu.
Proveditelný plán pro BRICS+ a globální většinu, jak čelit imperiální „strategii“ nekontrolovaného chaosu, by spočíval v urychlení integrace ve všech sférách; v aplikaci Sun Tzu, aby se zvýšil kvocient zpětného úderu kroků Trumpa 2.0; a v donucení sil hlubokého státu k sériovým chybným rozhodnutím.
Takový přístup bude muset postupovat v součinnosti se strategií Rozmanitost je síla, kterou vypracoval BRICS, kde každý národ a partner přináší ke společnému stolu bohatství surovin, energetických zdrojů, výrobní know-how, logistiku a v neposlední řadě měkkou sílu: dohromady jde o základy nového spravedlivého řádu schopného rozpustit nekontrolovaný chaos.
*Teroristické organizace zakázané v Rusku a mnoha dalších zemích
Překlad Deepl
