Kráčím po chodníku a můj stín nalevo ode mě kráčí se mnou. A je takový, jaký byl, když mi bylo dvacet. A o tomhle vás mohu ujistit, na to si přes všech sedmdesát brázd uplynulého času dobře pamatuji. Pravda, pohybuje se pomaleji než tehdy, ale to na konturách toho stínu není znát. Umělecký dojem zůstává…
Loading…
