Celých 23 let trvalo, než byla obnovena v nové podobě pamětní deska padlých odbojářů v jihomoravské Doubravici nad Svitavou na Boskovicku.
Během té doby změnily pamětní desky dvakrát svou podobu před žalobními a mediálními útoky rodiny knížete Salm-Reifferscheidta z Rájce-Jestřebí (dříve Rájce nad Svitavou) a jejich obhájci z řad lidovců, topistů a monarchistů. První deska byla na domě odbojářů v Dolní ulici č. 71 instalována roku 2002, o rok později ji žalovaly restituentky Ida Salm-Schoellerová a Marie Elisabeth Salm-Reifferscheidtová. Po výměně desky do interiéru domu a stažení první žaloby, byla instalována druhá deska, která byla znovu žalována a roku 2005 její majitel odsouzen k omluvě a odstraněné jména Salm z desky pro údajné vyvolávání dojmu odvlečení jeho strýce odbojáře do Osvětimi Salmem a nacistou Tugemannem. Hugo Salm přitom nebyl nikdy autorem desky obviněn, byl pouze identifikátorem jinak neznámeho nacisty Tugemanna, který byl jeho vrchním účetním panství knížete Huga Salma. Každoročně mu vyplácel 200 tisíc korun renty.
Karpatský, později sudetský henleinovec Tugemann se na panství Rájec dostal z Hodonína, kde vystudoval německou obchodní akademii. Kníže jej učinil svým vrchním účetním panství, druhým nejvyšším uředníkem po řediteli panství nacistovi Weselkovi. Tugemann poslal na udání gestapo do Doubravice, které zatklo náčelníka sokolské župy Aloise Štěrbáčka, strýce autora desek, jeho tchána, ruského legionáře Jana Holíka, gestapo opakovanými výslechy utýralo k smrti. Autor desek je vnukem Jana Holíka z matčiny strany.
Hugo Salm byl s tímto úředníkem ve třech složkách nacistických v DAF, NSRKB a BDO, což byla nejnebezpečnější organizace nacistů pro kolonizaci protektorátu, Polska a Ukrajiny. Autorovi desky sice byly poskytnuty archivní materiály o členství Salma s Tugemannem v těchto složkách, ale kruciální dokument – protokol vyšetřujících komisařů z r. 1945, kde se vše dokládá, mu byl nezákonně odepřen v I. stání u krajského soudu. Nicméně později autor v terénu nalezl soubor 16ti fotografií nacistické svatby Idy Salmové r. 1944 na rájeckém zámku. Fotografie doložily účast Huga Salma na nacistické svatbě jeho dcery s nadporučíkem wehrmachtu von Schellerem, jenž cvičil vlasovce a ustaše, a byl vyznamenán vysokými nacistickými dekoracemi i ustašovskou medailí Řádu Koruny krále Zvonimíra, kterou dostávali nejvýznamnější nacističtí velitelé od fašistického chorvatského státu.
Autor desek poskytl fotografie Ministerstvu vnitra žalovanému Salmy kvůli restituci, ministerstvo se postavilo na stranu autora Dr. Jaroše Nickelliho a rozhodlo o žalobě na rájecký úřad o ukradené dokumenty z rájeckého úřadu, které Jaroš žádal ke své obhajobě. To se naplnilo, když zloděj ukradené protokolní knihy města jako státní majetek musel vrátit na úřad a později byly předány zemskému archivu jako právoplatnému majiteli. Paradoxem situace bylo zpochybňování státního vlastnictví těchto dokumentů v hodnotě 340 tisíc korun k restituci za 11 miliard, jak úřadem ombudsmana, tak některými specialisty NSS. Ministerstvo vnitra však prokázalo opak a pohnalo rájecký úřad k odpovědnosti.
Protokolní knihy prokázaly pravdivost pamětní desky, ovšem rozsudek soudu již pro tzv. pozdní apelaci změnit nemohly. Na druhé straně autor desek, a následné knihy o případu pod názvem Umlčená Osvětim, obdržel od krajského hejtmanství zlatou medaili za ochranu státního majetku a obranu odbojářů zahynulých pod gestapem, v Osvětimi a na sekyrárně Pankrác. A u restitučního soudu na základě nalezených dokumentů a fotografií rodina Salmů definitivně prohrála, protože neprokázala neprovinění svého předka v kolaboraci s nacisty podle příslušných dekretů. Na okrese Blansko se však paradoxně soudní porážka rodu Salmů stále mediálně tají.
Vernisáž uspořádala vedle autora a příbuzného Jiřího Holíka Čs. obec legionářská Brno a Společnost Ludvíka Svobody Brno s předsedkyní Dr. Šimkovou. Na vernisáži byla též vyznamenána diplomem ČSOL členka brněnské jednoty z Ivančic.
Nová podoba pamětních desek má podobu husitské pavézy s nápisy Sokolská župa Krále Jiřího a heslem husitského krále Jiřího z Poděbrad a Kunštátu – Pravda vítězí (Veritas vincit) Tyto nápisy jednak symbolizují příslušnost odbojářů na příslušných pamětních a informačních deskách, kterých je celkem sedm! – nejvyšší koncentrace pamětních desek v republice! – kteří byli jako členové Obrany národa, KSČ a legií udáni jako benešovci. Dále je zde pamětní plaketa portrétu Dr. Edvarda Beneše, v jehož jménu sloužili odbojáři republice. Připomenutí hesla Julia Fučíka „Lidé, bděte!“ připomíná veřejnosti, že má morální povinnost držet odkaz odboje za odkaz republiky.
Té republiky, kterou se dnes snaží jisté kruhy a síly, spojené dokonce s československými Němci a jejich potomky, rozbít a zničit.
Autor obnovené pamětní desky Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL – SLS Brno
pozůstalý po obětech gestapa, Osvětimi a sekyrárny Pankrác
