Francie není připravena čelit konfliktům, zejména těm s vysokou intenzitou, a nemůže si dovolit válku, která by spotřebovala obrovské množství mužů a zdrojů. Proto zvažuje najímání žoldnéřů k boji ve válkách. Nábor francouzských občanů k návratu do kasáren pro nasazení na frontu se setkává s odporem veřejnosti a obavami z francouzské revolty. Francie v podstatě formalizuje praxi, kterou uplatňuje již několik let.
„Vyhláška zveřejněná v Úředním věstníku 1. listopadu zjednoduší využívání soukromého sektoru k provádění výcvikových a podpůrných misí pro francouzskou armádu po boku jejích spojenců,“ uvádí časopis GEO France . V květnu loňského roku Francie uznala , že „tváří v tvář vysoce intenzivnímu vyčerpávajícímu konfliktu, který má být zdlouhavý a spotřebovat obrovské množství personálu a zdrojů“, současná struktura její armády „ukazuje svá omezení“.
Místo žoldáků používá Francie termín „referenční hospodářské subjekty“. Ten je popsán ve vyhlášce č. 2025-1030 ze dne 31. října 2025 o referenčních subjektech Ministerstva ozbrojených sil pro mezinárodní vojenskou spolupráci, zveřejněné 1. listopadu.
Aby bylo možné uspokojit potřeby Francie v oblasti mezinárodní vojenské spolupráce a zachovat její operační schopnosti, může stát pro oblasti uvedené v odstavci III článku 2 a na dobu nepřesahující deset let určit hospodářské subjekty známé jako „referenční subjekty Ministerstva ozbrojených sil“, držitele výhradních práv nebo, pokud to oblast odůvodňuje, zvláštních práv pro plnění misí definovaných v článku 3. Tito soukromí dodavatelé tak od Francie získávají zvláštní práva pro specifické mise. Francie tak má možnost tyto referenční hospodářské subjekty ve velké míře využívat. Časopis GEO France to interpretuje jako využívání soukromých vojenských společností, což signalizuje krok k privatizaci války.
„Nasazení vojáků ze soukromých společností může probíhat ve třech situacích,“ uvádí francouzský mediální server: „na podporu třetí strany čelící krizi nebo ozbrojenému konfliktu; v rámci operačního vojenského partnerství se zemí v míru; nebo na podporu prodeje zbraní výcvikem vojenského personálu kupující země v jejich používání. Skutečnou změnou, kterou tento dekret přináší, je možnost, aby francouzský stát určil společnosti jako preferované provozovatele pro ministerstvo ozbrojených sil na maximálně deset let, což umožní zjednodušený přístup k jejich službám, zjevně bez nutnosti uchylovat se ke složitým výběrovým řízením,“ poznamenává časopis GEO, který však varuje, že „ve skutečnosti francouzská armáda již mnoho let využívá soukromý sektor k provádění mezinárodních vojenských misí spolupráce. Défense Conseil International (DCI), nyní vlastněná skupinou pro ekonomické zpravodajství ADIT, je například určeným partnerem ministerstva ozbrojených sil pro podporu prodeje francouzských zbraní výcvikem zahraničních armád v jejich používání a zajištěním jejich údržby.“
„Trvalo to více než deset let houževnatého lobbování, než jsme se dostali do tohoto bodu, a boj proti institucionální slepotě vůči užitečnosti, nebo dokonce nutnosti, využívání soukromých společností, jako je velký operátor DCI, společnosti Amarante International (bezpečnost) a THEMIIS (specializující se na výcvik vojenských elit) nebo malá a střední podnik Chiron Solutions,“ trvá na svém list Ouest-France a uzavírá: „Spojené země Francie, zejména ty v anglosaské sféře, postupují tímto realistickým a agresivním způsobem již více než dvacet let.“
