Od té doby, co byla ustavena parlamentní komise pro vyšetření střílení, na FFUK se rozhostilo okolo tohoto tématu takové podivné ticho. Mrknul jsem na složení oné komise a myslím, že soudruh Rakušan je se složením spokojen.
Z deseti lidí v komisi, je sedm za pětikoalici. Což může ministrovi zajistit klidné spaní, kdyby se náhodou o něčem hlasovalo. Pětikoalice má zajištěnou dokonalou většinu, i kdyby se náhodou někdo rozhodl rebelovat.
No a za opozici je v komisi extra výběr. Soudružka urVálková to vede a to je opravdu vynikající pometlo, pro zametení i extrémního svinstva. Ta se dokázala uplatnit za každého režimu. Takže, vyšetřovat se bude. Bude se vyšetřovat dlouho. A výsledek je předem znám. A až ministrovi skončí mandát a odejde do politického zapomnění, odejde tam i vyšetřovací komise.
Už to, že byla komis ustavena až nyní, zajistilo vymazání všech dat, která by si komise mohla vyžádat od poskytovatelů datových služeb, protože všechny telefonní hovory i maily jsou skartovány. Ze zákona jsou firmy povinny uchovat el. komunikaci šest měsíců.
Co že nám povídal soudruh Rakušan pár dnů po střílení? Jak dlouho že máme počkat na závěry vyšetřování? Neříkal něco o tom, že závěry můžeme očekávat až za půl roku? To bude asi náhoda. Nebo byl někdo „předvídavý“ a nechal data z oněch dní zálohovat? Pokud ano, tak určitě ne pro onu komis.
Celkem sleduji diskuse, které se okolo onoho střílení v mediálním prostoru vedou. Musím říct, že mě udivuje, co všechno jsou lidé schopni vyplodit a jaké nápady se v nich berou.
Že by mnozí chtěli, aby vlastníci zbraní byli více šmírováni, sledováni a zkoumáni, mě až tak nepřekvapuje, neboť bolševická zakořeněnost šmírování až v ložnicích je zde hluboká. Ale naprostá neznalost systému, jakže to u nás se zbraněmi funguje je až překvapivá. Všechny návrhy, které veřejnost ve své neznalosti předkládá, už u nás v Kocourkově, kde se papaláši ozbrojeného občana bojí až serou, dávno fungují. Tak jen drobná rekapitulace.
Každý, kdo chce bouchačku, musí mít zbroják. Musí mít potvrzení od doktora, že není magor. Od chvíle podání přihlášky do kurzu o něm ví naše udatná policie a vede o něm záznam. Po složení zkoušky mu ona policie vydá zbrojní průkaz, pro danou skupinu zbraní. Kromě teoretické části musí uchazeč složit i zkoušku praktickou, před komisařem. Zbraň si může koupit jen držitel průkazu a jen takové skupiny, pro kterou průkaz má. Po nákupu zbraně musí v zákonem stanovené lhůtě na policii zbraň přihlásit. Mimo to, prodejce ihned po prodeji o nákupu policii informuje. Policie, a to specializované oddělení pro zbraně a střelivo, nikoli nějaký policejní jouda někde z obvodu, zbraň zaregistruje do registru a vydá k ní průkaz zbraně, který musí mít držitel při nošení a užití zbraně u sebe pro případ „běžné zbraňové kontroly“.
Stejné je to i s nákupem střeliva. Koupit si ho může jen držitel zbrojního průkazu a jen při jeho předložení prodejci. A od dob, kdy začal trochu fungovat internet, soudruzi zavedli prodejcům povinnost online hlášení o každém nákupu střeliva. Každý nákup je denně hlášen specializovanému pracovišti policie. To znamená jméno, číslo průkazu, typ střeliva a jeho počet. Mluvčí policie nám klidně lže do očí a mlží, když tvrdí, že „Česká legislativa navíc požaduje pouze registraci zbraní, nikoliv střeliva“. Přesto shrne, že Kozák si v průběhu několika měsíců nakoupil celkem 4200 kusů střeliva z toho 1000 kusů v jednom nákupu. Jak by to asi zjistili, pokud by neměli nákupy střeliva registrované? On jim to Kozák napsal do dopisu na rozloučenou?
Je toho šmírování pořád ještě málo? Oproti zemím, ve kterých může svobodný občan vlastnit a užívat zbraň bez jakéhokoli omezení?
Fízlové a potažmo tento stát má tedy naprosto dokonalý přehled o zbraních, střelivu i ozbrojených občanech, co se legálního držení týká. Vylepšit by se to dalo snad ještě ukládáním zbraní na fízlárně, jako to měli svého času ve východním Německu. Pak už by ten totalitní režim byl dokonalý.
Málo lidí si uvědomuje, kdo že to vlastně střílel a kam tento člověk patřil.
Jen to uvedu drobným příběhem. Každá malá obec má svého donašeče, každý panelák má svého důvěrníka. Také jsme na obci jednoho takového měli, než nás opustil a zase jednoho takového máme. Tito lidé jsou policií velmi ceněni, protože ji dodávají informace přímo z místa. Informace by policie musela jinak sbírat operativně, což je obtížné. No, vyžaduje to práci.
Tito lidé jsou pod stálou policejní ochranou a prochází jim věci, které by jiní měli za kriminál. Náš udavač měl například načerno brokovnici. Všichni to věděli, protože se stal případ, kdy jakýsi myslivec z místního sdružení lezl na posed a koho tam nepotkal. Donašeč tam seděl na číhané. Došlo k jakési slovní přestřelce a hlášení na policii, která ovšem neslyšela, neviděla. Jindy zase došlo k jakémusi územnímu sporu, kdy měl donašeč pocit, že mu traktorista uorává z jeho pozemku a rozhodl se to řešit tak, že na onoho traktoristu z té brokovnice střílel. Sice z velké dálky a malými broky, no ale asi byste nechtěli slyšet, jak to kolem vás sviští. Výsledek opět nula. Po té co donašeč zemřel, přešla brokovnice do rukou potomka a je stále v rodině. Přesto tam nikdo nevykopává dveře, neprovádí šťáru a nevodí nikoho exemplárně v medvědu, tak jako Nečasovou, preparátora šelem, co škvařil tygří sádlo, či mladíka, který zapálil dřevěnou kapličku. Prostě nic. Takhle funguje systém.
Každopádně, kdo byl otec Kozák. Z veřejných zdrojů víme, že celá rodina pracovala v bezpečnostních službách. Kozák starší byl šéfem bezpečnostní služby na letišti soudruha Václava Havla. Mnozí lidé, kteří jsou na letišti odbavováni si myslí, že ta odrzla, která se vám hrabou ve věcech, kradou vám pití, či manikůru jsou fízlové. Ale nenechte se mýlit. To je soukromá armáda státního podniku s přiřknutými pravomocemi většími, než by měla na jejich místě policie.
Pokud to ještě některým nedošlo, tak jinak. Byl šéfem bezpečnostních složek ve státním podniku, na největším letišti v ČR, v extrémně hlídaném prostoru. Dalo by se říct, že to byl šéf významné bezpečnostní buňky, připomínající něco jako PSVB nebo Lidové milice. Tento člověk byl tedy jeden z nejprověřenějších a nejvěrnějších lidí v zemi a s fízli a tajnými složkami státu byl jedna ruka. Měl mimořádnou důvěru bezpečnostních složek, byl jejich součástí a předpokládal bych, že s ministrem se znal osobně.
Takže myslet si, že by této rodině někdo sebral zbraně proto, že synáček je magor, to si může myslet jen opravdový naiva. Žádný podpraporčík na oddělení zbraní a střeliva by k tomu nikdy neměl odvahu. A i kdyby se zpřísnila pravidla pro odebrání zbraní ze zdravotních důvodů jakkoli, tak této protěžované a privilegované rodiny by se nedotkla.
A samy příklady od policie vedou její příslušníky k tomu, být pěkně v zákrytu a neprojevovat nežádoucí iniciativu. Dokonalá ukázka je příklad policistky, která poslala za mříže Berdycha. Nejdříve ji s velkou slávou povýšili na majora a když se vody utišili, tak ji toho majora zase vzali. To jsou praktiky naší policejní generality.
A to platí i o samotném zásahu před oním střílením. Policisté v Praze jistě věděli, kdo je Kozák a jakou má jeho fotřík pozici. Pokud pak byla některá z hlídek poslána k vyhledání a zadržení mladého Kozáka, bylo by dobré si představit s jakou chutí se do vyhledání a zadržení protěžovaného synáčka asi hrnuli. To je jeden z důvodů, proč policejní hlídka neprošla celou budovu fakulty a nepřekypovala žádnou snahou. Než aby hledali protekčního spratka, radši by někde měřili rychlost. Což je z hlediska kariérního postupu rozhodně bezpečnější.
Na celé střílení je proto nutné, dívat se z tohoto hlediska. To o jakou rodinu se jednalo v celém vyšetřování hraje významnou roli a je to také důvod proč Rakušan minutu po ukončení zásahu vystoupil a pochvaloval si, jak to dobře dopadlo. Že čtrnáct mrtvol a pětadvacet zraněných je skvělý výsledek. Je to také důvod proč jsou pozůstalí zastrašováni a proč se spřízněná média o věci skoro nezmiňují. Toto pozadí je důvodem proč aparát chce, aby se na střílení co nejdříve zapomnělo a proč byl jako pomník obětem narychlo instalován kus šutru, bez jména jediné oběti.
A na závěr si neodpustím dvě poznámky k zásahu. Policie nám vnucuje vizi, že do Prahy jel sebevrah. Zajímavé na tom je, že kvůli sebevrahovi byla posílena ochrana Izraelské ambasády. Před každou synagogu v Praze byli posláni policejní komandos a ti byli posláni i na židovské hřbitovy. Ona jde židovská mrtvola odělat dvakrát? A na křesťanské nic? Ke kostelům nic?
A ještě k organizaci zásahu. Všechny silové složky nacvičují ústupové manévry. Policie toto nacvičuje obzvlášť důkladně pro potírání demonstrací v ulicích. Ať už pro ústup svých jednotek, které by v danou chvíli protesty nezvládaly, nebo pro bezpečné odvádění zadržených osob.
Které pako velelo zásahu a nezajistilo ústupový koridor. Co za policejního imbecila dalo rozkaz vyhánět lidi z baráku na fraj plac bez lokalizace střelce a jeho „uzamčení“ na bezpečné pozici, bych opravdu rád věděl. „Nestyďte se a řekněte to jméno.“
Tento stát a mocenský systém funguje naprosto jinak, než si řada přispěvatelů internetových diskusí myslí, ale neříkejte jim to. Ztráta iluzí bývá mnohdy bolestivá.
25.08.2024 Stanik, drsnej manik
