Brigádní generál William D. Dunham (1920-1990) byl mnohokrát vyznamenaným hrdinou amerického armádního letectva druhé světové války. Jeho úspěchy v kokpitu stíhacích letounů P-47 a P-51 jsou dobře zdokumentovány; stal se trojnásobným stíhacím esem. Jeho nejvýznamnější čin se však pravděpodobně týká spíše projevu milosrdenství než úspěchů v podobě ničení nepřátel.
Tehdy v roce 1944 ještě jako major seděl Bill „Dinghy“ Dunham – ve věku 24 let – v kokpitu svého výkonného stíhacího letounu Republic P-47D Thunderbolt letěl nad Filipínským mořem a mohl velmi snadno usmrtit japonského nepřítele – pilota, který se snášel na padáku.
Foto: Trojice P-47D Thunderbolt 348. stíhací skupiny v Pacifiku | Wikimedia Commons / Public domain
Japonec na padáku by tehdy neměl žádnou naději. Do této pozice ho Dunham dostal tím, že předtím sestřelil jeho stíhací Nakajimu Ki-43 Hajabuza (ve spojeneckém kódu Oscar). Teď už jen stačilo zasadit mu smrtící úder, ještě měl v čerstvé paměti brutalitu japonských císařských sil. Bylo o nich známo, že sami běžně útočí na nepřátelské piloty visící na padácích. Dunham možná cítil, jak v něm narůstá hněv, a viděl přirozenou příležitost pomstít se svému bezohlednému protivníkovi. Oko za oko. Válka v Pacifiku měla svá specifika a v mnoha ohledech šlo o střetnutí, v němž se Američané občas odchylovali, či museli odchýlit od pravidel vedení války běžných v Evropě.
Stalo se však něco pozoruhodného. Dunham nejen že nestiskl spoušť svých osmi velkorážových kulometů, ale major navíc svému nepříteli hodil svou záchrannou vestu. Co stálo za rozhodnutím ušetřit život nepřítele? Dunham tento okamžik označil později za boží zásah, „jako by mi Pán položil ruku na rameno,“ vzpomínal pilot. Přesto se zdálo, že se děje něco víc než jen možné poselství od Všemohoucího. Začátkem téhož roku Dunham ztratil svého přítele, plukovníka Neela Kearbyho, držitele Medaile cti a nejúspěšnějšího pilota Thunderboltů v Pacifiku. Spolu s kapitánem Samem Blairem tehdy hlídali v sestavě 348. stíhací skupiny ze vzduchu severní pobřeží Nové Guineje. Jednotka se pustila do stíhání tří lehkých bombardérů Kawasaki Ki-48 „Lily“ 208. sentai, ale Kearby skončil v nesnázích. Svůj cíl sice sestřelil, avšak dostal se do zaměřovače doprovodného stíhacího Ki-43 ze 77. sentai, byl sestřelen a jeho letoun dopadl do džungle. Kearbymu se podařilo vyskočit, ale byl ještě ve vzduchu zabit na padáku jiným japonským stíhačem. Kearbyho přemožitele dostala plukovníkova dvojka: Dunham – bohužel pozdě. Plukovníkovo tělo bylo objeveno v roce 1947.
Dunham na svého padlého kamaráda nikdy nezapomněl. A tato vzpomínka možná byla klíčovým důvodem, proč se o všechny ty měsíce později zachoval k japonskému pilotovi milosrdně. Umělec David Hammond vzdal této dramatické epizodě hold obrazem „Uncommon Chivalry“ (Neobyčejná rytířskost). Hammond se o Dunhamově činu dozvěděl v roce 2005. Hotové dílo bylo tehdy odhaleno před vdovou Bonnie. Sám „Dinghy“ zemřel v roce 1990 ve věku 70 let.
Hammond zjistil, co se stalo s plukovníkem Kearbym. Mezi ním a japonským pilotem, kterého Dunham nakonec ušetřil, existovaly paralely. Stejně jako on i Kearby se zachránil na padáku, i když Američan byl zabit dříve, než se dotkl země. Dunham později odmítl jednat s nepřítelem stejně.
Tato kapitola života budoucího brigádního generála je velmi zajímavá. Přesto je to jen jedna část jeho dlouhé a úspěšné vojenské kariéry. Dunham se v roce 1941 přihlásil k americkému armádnímu letectvu. Byl esem nejen jednou, ale hned třikrát, přičemž na svém kontě měl 16 vzdušných vítězství. V roce 1966 pak působil jako zástupce náčelníka štábu pro operace 7. letecké armády ve Vietnamu.
Dunhamova služba trvala až do roku 1970. Hrdina letectva byl vyznamenán DSC (Distinguished Service Cross). V citaci k tomuto vyznamenání se píše: „Nezpochybnitelná statečnost majora Dunhama ve vzdušném boji odpovídá nejvyšším tradicím vojenské služby.“ Dále mu byly uděleny Legie za zásluhy, medaile Air Force Commendation a mnohé další.
Motivace brigádního generála Dunhama toho dne ve Filipínském moři nejsou zcela jasné. Jedno však ano – měl možnost dorazit poraženého protivníka, ale rozhodl se mu naopak podat pomocnou ruku. Svému nepříteli poskytl záchrannou vestu, kterou přitom mohl sám záhy potřebovat. I krutá válka v Pacifiku tak měla své rytíře nebes.
Zdroj: warhistoryonline
