Evoluční past, aneb když se brouk zamiluje do pivní lahve, místo do samičky vlastního druhu. Zkrátka cesty lásky jsou nevyzpytatelné a někdy i život ohrožující. Nikoho nejspíš nepřekvapí, že za dnešním příběhem se musíme vydat do Austrálie.
V západní Austrálii v 80. letech 20. století téměř vyhynul krasec druhu Julodimorpha bakewelli. Důvodem byl specifický design pivních lahví, které začal vyrábět místní pivovar. Jednalo se o typ “stubbie” (s krátkým a tlustým hrdlem), které měly hnědooranžovou barvu a lesk. Sklo u dna navíc pokrývaly drobné výstupky, které měly bránit vyklouznutí lahve z ruky. Problém ale nastal v tom, že samičky tohoto krasce jsou velké, nelétavé, mají hnědou barvu a jejich krovky pokrývá shodná struktura hrbolků. Samci létající nad zemí vyhodnotili odhozené lahve jako neobyčejně přitažlivé “super-samičky”. Ignorovali skutečné samičky a hromadně se pokoušeli pářit s lahvemi. Zůstávali na nich tak dlouho, dokud nezemřeli vyčerpáním na žhavém slunci, nebo je nesežrali draví mravenci. Což pro jakýkoliv živočišný druh není zrovna prospěšné – ostatně i láska k pivní lahvi místo samiček není zdravá ani pro lidský druh. Zpět ale k našim malým nadržencům.
Populace brouků začala drasticky klesat, protože samičky zůstávaly neoplodněné a samci masově hynuli u silnic*. Vědci na problém upozornili australské pivovary (např. Swan Brewing Company či značku Emu). Výrobci následně změnili design lahví – odstranili z nich zrádné výstupky a nahradili je hladkým povrchem. Brouci o lahve okamžitě ztratili zájem a populace se dokázala úspěšně obnovit.
*Tento fenomén, odborně nazývaný evoluční past, poprvé popsali biologové Darryl Gwynne a David Rentz v roce 1981 a později za svůj výzkum získali recesistickou Ig Nobelovu cenu.
Zdroj obrázku Flickr
