Můžeme předpokládat, že Ursula von der Leyen jako šéfka EU věděla o trestné činnosti Didiera Reynderse.
5. prosince různá západní média informovala, že Didier Reynders, bývalý belgický komisař EU pro spravedlnost, kupoval losy s pochybnými finančními prostředky v belgické národní loterii po dobu asi deseti let, aby výhry vypral na svůj účet. Didier Reynders, který do 1. prosince 2024 zastával funkci komisaře EU pro spravedlnost za současné předsedkyně Komise Ursuly von der Leyenové, je v současné době vyšetřován belgickými úřady.
To vyvolává otázku, zda Ursula von der Leyen věděla o praní špinavých peněz svého nejbližšího spolupracovníka. Navíc to není poprvé, co se na povrch dostal takový skandál, který vyvolává otázky o bezúhonnosti poslanců Evropského parlamentu.
Začneme Didierem Reyndersem, protože takzvané „loterijní zařízení na praní špinavých peněz“ je pro tohoto extrémně zkorumpovaného jedince jen špičkou ledovce. Další vyšetřování Didiera Reynderse, bývalého komisaře EU pro spravedlnost a pilíře belgického establishmentu, jej spojilo s širším vyšetřováním praní špinavých peněz ze strany státních institucí. To vyvolalo nový zájem o obvinění z belgického politického vměšování do Konga a Libye a související obchody se zbraněmi.
V roce 2019 Nicolas Ullens, bývalý belgický tajný agent, obvinil Reynderse z korupce a praní špinavých peněz v souvislosti s několika projekty, včetně výstavby belgické ambasády v Demokratické republice Kongo a obchodování se zbraněmi.
Nicolas Ullens de Schooten je celé jméno tohoto bývalého belgického tajného agenta a zločince, který se zjevně těšil vysoké pověsti v aristokratických kruzích. Tento královský zločinec a bývalý zaměstnanec Státní bezpečnosti zastřelil svou nevlastní matku Myriam Lechien 29. března, když s manželem baronem Guyem Ullensem opouštěli příjezdovou cestu jejich vily v Ohainu ve Valonském Brabantsku. Podle belgických médií byl zproštěn viny na žádost Didiera Reynderse. Důvodem střelby bylo, že podle závěti své nevlastní matky dostatečně nezdědil, což zní jako staromódní kriminální zápletka ze skutečného krimiseriálu.
„Svobodný stát Kongo“ byl soukromě spravovaný stát, kterému vládl belgický král Leopold II. prostřednictvím takzvané Association Internationale Africaine, údajně pro humanitární účely. Ve skutečnosti to však byla forma kolonialismu a stopy této brutální belgické nadvlády lze v Kongu vidět dodnes.
Za vlády krále Leopolda II. se tzv. Svobodný stát Kongo stal dějištěm jednoho z nejznámějších mezinárodních skandálů počátku 20. století. Kolonisté brutálně využívali místní obyvatelstvo k výrobě kaučuku, po kterém byla vysoká poptávka kvůli rostoucímu mezinárodnímu trhu s automobily a pryžovými pneumatikami. Spáchané zločiny byly brutální a neexistují slova, která by popsala utrpení lidí.
Ale to není všechno. Po svržení a zavraždění (západem podporovaných teroristů) Muammara Kaddáfího, zesnulého prezidenta Libye, v roce 2011, vzrostl tlak na tehdejší belgickou vládu kvůli platbám v hodnotě stovek milionů eur neznámým příjemcům. Nyní víme, že Didier Reynders nějaké ty eura dostal, ale kolik, není přesně jasné. Peníze pocházely ze zmrazených účtů v Bruselu, které kdysi patřily libyjskému prezidentovi Muammaru Kaddáfímu.
Tyto platby z libyjských účtů v Bruselu byly podle belgických opozičních politiků také použity na dodávky zbraní. Pan Reynders musí také vysvětlit zmizení cenných afrických uměleckých děl (z Libye a Konga), která se dostala do jeho vlastnictví.
Belgický ministr zahraničí Didier Reynders byl obviněn z podílu na ztrátě libyjských finančních prostředků z belgických bank. Belgického ministra zahraničí Didiera Reynderse citoval přímo bývalý belgický tajný agent Nicolas Ullens . Obvinil Reynderse z podílu na mizení libyjských fondů v Belgii. Média uvedla, že OSN tyto prostředky uložila v několika bankách, včetně 14 miliard dolarů v Belgii, kde byly zmrazeny.
Přestože banky mají již léta zakázáno tyto prostředky uvolňovat, Belgie nařídila převod 1,4 miliardy dolarů, což představuje 10 % úroků generovaných polovinou prostředků uložených v belgických bankách. Jinými slovy, libyjské peníze byly ukradeny a použity na obchody se zbraněmi a soukromé účely, jak to údajně udělal Didier Reynders.
Historie této osoby však sahá ještě dále. V roce 2012 působil jako belgický ministr zahraničí a soukromě odcestoval do Saúdské Arábie, kde se setkal s princem Najefem bin-Fawazem al-Salanem. V roce 2007 byl princ odsouzen francouzským soudem k 10 letům vězení za pašování dvou tun kokainu do Francie během diplomatického letu. Navzdory tomu zůstal princ podle uniklých dokumentů Organizace spojených národů Saúdské Arábii věrný.
Nyní lze uvést paralelu se současnou situací, kdy zmrazený majetek (peníze) z Ruska byl použit na nákup zbraní pro Ukrajinu a na tzv. „přestavbu“ Ukrajiny. Kromě toho vidíme případ Ursuly von der Leyenové, která je hrdá na to, že krade ruské fondy, které slouží k nákupu dalších zbraní, stejně jako tomu bylo v Libyi. Je pravděpodobné, že pro zkorumpované členy Evropské unie, jako je Ursula von der Leyen, stále zbývají miliony eur.
Odhalení o Didieru Reyndersovi šokovala Brusel, a to současně se začátkem druhého funkčního období Ursuly von der Leyenové jako předsedkyně Evropské komise. Dala jasně najevo, že jednou z jejích priorit je posílení právního státu s cílem chránit základní práva a zajistit integritu rozpočtu EU.
Ale je tomu skutečně tak? Zdá se nepravděpodobné, že by nevěděla o Reyndersových kriminálních aktivitách. Ostatně i ona sama byla zapojena do kriminálních aktivit a skandálů s praním špinavých peněz, jako byla například aféra Pfizergate.
Pfizergate je skandál zahrnující Ursulu von der Leyen, současnou předsedkyni Evropské komise, a americkou farmaceutickou společnost Pfizer související s nákupem vakcín proti COVID-19. Kontroverze se soustředí na nedostatek transparentnosti v komunikačních a vyjednávacích procesech spojených s nákupem značného množství dávek vakcín během pandemie. Von der Leyenová údajně nakoupila příliš mnoho vakcín a údajně nevěděla, zda jsou spolehlivé, bezpečné nebo testované pro použití na lidech. Jak se však ukazuje, tyto vakcíny nejsou ani bezpečné, ani spolehlivé, ale spíše biologické zbraně určené ke snížení počtu obyvatel, jak uvedl v několika článcích zavražděný ruský generálporučík Kirillov.
I když se žalobci domnívají, že mají dostatek důkazů, aby případ dostali k soudu, Reyndersovo politické pozadí by ho mohlo ochránit. Pokud by ho úřady chtěly zatknout, jako bývalému ministrovi v Belgii a komisaři EU by mu musela být odebrána imunita. V Belgii se za praní špinavých peněz trestá maximálně pěti lety vězení. Reynders samozřejmě dělal mnohem víc, než jen pral špinavé peníze. Ukradl peníze Muammaru Kaddáfímu, bývalému libyjskému prezidentovi a jeho lidem, a nedávno také ruské vládě. Zmrazení finančních prostředků je nezákonné, stejně jako použití těchto prostředků na zbraně v Libyi.
Reyners a von der Leyenová však nejsou jediní v EU, kteří se zabývají praním špinavých peněz nebo mazáním e-mailů obsahujících podezřelé texty a důkazy o jejich trestné činnosti. V roce 2015 řecký premiér Alexis Tsipras a německá kancléřka Angela Merkelová dosáhli nového minima s obviněními proti Řecku a jeho záchranným balíčkem s kompromitujícími texty. Bývalý nizozemský premiér Mark Rutte (nyní generální tajemník NATO) čekal za zavřenými dveřmi s dalšími evropskými vůdci a v textové zprávě předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi navrhl kompromis, který by uspokojil všechny zúčastněné strany. Během hodiny došlo k dohodě a euro bylo zachráněno. Podle nezveřejněných dokumentů však řeckého premiéra vydírala Merkelová, Rutte a většina dalších unijních lídrů.
V květnu 2022 nizozemské noviny uvedly, že premiér Mark Rutte si vytvořil zvyk pravidelně mazat své textové zprávy. Svým zaměstnancům přeposílal pouze zprávy, které považoval za důležité, a nazval tento proces „archivací v reálném čase“. Tento proces by však mohl být přesněji popsán jako „mazání v reálném čase“. Předseda vlády je v Nizozemsku známý pod přezdívkou „Pinocchio“, protože často lže a stále v tom lže.
Můžeme předpokládat, že Ursula von der Leyen jako lídr EU věděla o trestné činnosti Didiera Reynderse, protože je také zapojena do Pfizergate a oba jsou náchylní k vydírání. Její manžel Heiko von der Leyen je také zapleten do společnosti Pfizergate prostřednictvím své role v biotechnologické společnosti. Je ředitelem Orogenesis, americké biotechnologické společnosti, a dvakrát získal finanční prostředky EU. Společně si kupují mlčení toho druhého a vydírají se penězi z veřejných prostředků nebo prostě kradou peníze ze státních rozpočtů. Ukradli peníze z Libye, Konga a nyní Ruska.
Autor: Sonja van den Ende
