Zimní olympijské hry v Miláně a Cortině d’Ampezzo dneškem končí. Zúčastnili se jich sportovci z celkem 92 zemí světa, nejpočetnější výpravu (232 sportovců) měly Spojené státy americké. Kdo však během olympiády pravidelně sledoval rubriku Sport na zdejším portále iDNES.cz, případně jiná česká média, tak měl možná dojem, že největší počet olympioniků mělo v Itálii Rusko.
Samozřejmě, že ti, co sport sledují dlouhodobě, dobře vědí, že na olympiádě startovalo pouze 13 sportovců ruské národnosti, kteří byli součástí takzvaného týmu indivuálních neutrálních sportovců, označovaného zkratkou AIN (viz odkaz zde). Přesto bylo rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru umožnit start těm ruským sportovcům, kteří splní všechny stanovené podmínky (spočívající například v tom, že nikdo ze zúčastněných nesměl aktivně podporovat válku na Ukrajině) a dokáží se kvalifikovat, řadou lidí kritizováno. Sice už ne tak hlasitě, jako před dvěma lety na letní olympiádě v Paříži, kde jako součást „neutrálního týmu“ startovalo celkem 15 ruských sportovců, nicméně někteří čeští novináři byli v této kritice velmi „aktivní“.
K těm vůbec nejkativnějším zřejmě patřil dlouholetý sportovní redaktor iDNES a MF DNES Tomáš Macek. Zhruba v polovině her se objevil na iDNES jeho komentář s palcovým titulkem „Ruské hry v olympijské Itálii: pomlouvání Ukrajinců, vlajky, stesky, Operace přetížení“. Na základě zjištění novinářů z BBC v něm pan Macek mimo jiné referoval o tom, že někteří z výše zmíněných 13 ruských sportovců neměli být ke startu na letošní olympiádě připuštěni, neboť dva z nich v minulosti údajně „lajkovali na sociálních sítích obsah, podporující útok na Ukrajinu“, ruskému krasobruslaři pak bylo vytýkáno, že má za choreografa „velkého Putinova příznivce“…
Až si člověk říkal, jestli ta horlivost některých lidí ohledně toho, aby ruští sportovci nemohli startovat na mezinárodních sportovních soutěžích, není příliš velká. Vytýkat komukoliv například nějaký lajk na sociální síti mně totiž přijde trochu přehnané. Vždyť kdo z nás v minulosti nikdy nelajkoval na sociální síti (nebo neplusoval na internetové diskusi) něco, na co postupem času změnil názor a dnes už by to neudělal? Nebo například nedal lajk něčemu, co si ani pořádně nepřečetl? Rovněž mi přijde přehnané, když někdo „kádruje“ krasobruslaře až do té míry, že zjišťuje, jaké politické sympatie má jeho choreograf. A že by snad tito na olympiádu připuštění ruští sportovci během her své soupeře provokovali či vyjadřovali podporu Putinovu režimu, o tom jsem se nikde nedočetl.
Co se týče sportovních výkonů olympioniků z týmu AIN, získali pouze jednu stříbrnou medaili, o kterou se postaral skialpinista Filippov (pokud tedy dnes náhodou nepřidá druhou medaili běžkyně na lyžích Něprjajevová v závodě na 50 kilometrů). Nicméně článků o ruských olympionicích bylo i tak v našich médiích hodně, a čeští sportovní novináři se tak trochu paradoxně postarali o jejich popularitu. Někteří z nich ovšem zřejmě nemohli odolat, aby sdělili čtenářům potěšující zprávy například o tom, že ve skiatlonu čtvrtý ruský závodník Korostělev neuspěl s protestem proti tomu, že v cíli druhý Francouz Desloges si v závodě neúmyslně zkrátil trať (viz odkaz zde) nebo o tom, že jedna z favoritek krasobruslařské soutěže žen, Ruska Petrosjanová, skončila po pádu při čtverném skoku až šestá (viz odkaz zde).
Ne všichni to však ohledně umožnění startu Rusům a Bělorusům na olympijských hrách vidí tak radikálně, jako například bývalý hokejový brankář a hrdina z Nagana Dominik Hašek. Jiný bývalý český hokejista Jiří Holík nedávno v rozhovoru pro iDNES na tohle téma sdělil: „Já vím, že to dneska není zrovna populární, ale mně prostě Rusáci na olympiádě chybí. Když na turnaji hraje Kanada, Amerika a Rusko, má to vždycky tu správnou šťávu. Stačí, když vidíte, jak Američani strašně moc chtějí Rusko porazit. Tenhle náboj tomu bude scházet.“ Podobně se několikrát vyjádřil i bývalý legendární slovenský hokejista Jozef Golonka. Přitom, jak pamětníci sportovní historie nejspíš vědí, jeho bojovnost a odhodlanost při zápasech proti tehdejšímu Sovětskému svazu (viz jeho dřívější rozhovor s výstižným titulkem „Ať klidně umřeme, ale Rusy musíme porazit“) bývala pověstná.
