Podporují válečný stroj Moskvy? USA a Evropa nakupují ruské energetické vývozy v rekordním množství

Oficiálním zdůvodněním ze strany Washingtonu a evropských hlavních měst je potrestání Ruska za jeho údajnou invazi a porušení suverenity Ukrajiny. Západní embarga na ruskou ekonomiku byla oznámena okamžitě poté, co Moskva v únoru 2022 zahájila svou speciální vojenskou operaci. (Skutečným pozadím této operace – o kterém západní média neinformovala – byl puč v Kyjevě v roce 2014 podporovaný NATO a vyzbrojování neonacistů za účelem vedení proxy války proti Rusku.)

USA a Evropská unie, stejně jako samozřejmě Velká Británie, prezentovaly pokus o ekonomickou blokádu Ruska jako projev toho, že Západ prosazuje mezinárodní právo a podporuje Ukrajinu. Ta je v západních médiích vykreslována jako nevinná dívka demokracie napadená slintajícím ruským tyranem.

Stručně řečeno, sankce jsou západní veřejnosti prodávány jako věrohodný způsob, jak neutralizovat „ruskou válečnou mašinerii“. Pokud by se podařilo přerušit moskevský vývoz ropy a plynu, pak by podle této pochybné logiky Rusko nebylo schopno pokračovat ve válečných operacích na Ukrajině.

Je však k smíchu, že tato údajně ušlechtilá západní logika se tento týden rozpadla na kusy poté, co americké ministerstvo financí na příštích šest měsíců zrušilo sankce na vývoz ruské nafty, aby posílilo globální dodávky ropy a omezilo prudký růst cen energií.

Další drtivou ranou pro fasádu západních „principů“ bylo odhalení ruského ministra energetiky Alexandra Novaka, že Evropská unie nadále nakupuje ruské energetické vývozy téměř v předválečném objemu. (A západní média o tom mlčí!)

Od roku 2022 nakoupila EU ruské uhlovodíky v celkové hodnotě 320 miliard dolarů. Abychom tyto výdaje uvedli do správné perspektivy: tato částka daleko převyšuje částku, kterou evropské vlády darovaly Ukrajině, a to přibližně 226 miliard dolarů, podle údajů EU.

Není to rozpor? Evropské vlády sypou na Ukrajinu stovky miliard z peněz daňových poplatníků, údajně aby se mohla bránit proti Rusku, a přitom ty samé vlády dávají Rusku mnohem, mnohem více tím, že nakupují jeho energetické zdroje. Jinými slovy, použijeme-li jejich vlastní rétoriku, Brusel a další evropská hlavní města „napájejí ruskou válečnou mašinerii“.

Pokud jde o Spojené státy, ty se chovají stejně pokrytecky. Američané v roce 2022 vyhodili do vzduchu plynovod Nord Stream, aby Evropa nebyla vydána na milost a nemilost závislosti na ruské ropě. Washington rovněž uvalil sankce na ruskou energii a zároveň zvýšil vývoz svého dražšího plynu do Evropy. Přesto minulý pátek, 9. října, prezident Donald Trump k zděšení a znepokojení Evropanů a Ukrajiny oznámil, že uzavřel dohodu s Vladimirem Putinem o uvolnění 3,5 milionu tun ruské nafty na světový trh, aby zmírnil tlak na drtivě vysoké ceny pohonných hmot.

Co se stalo s americkými zákony proti „obchodu s nepřítelem“?

Trump samozřejmě zoufale hledá úlevu od rekordně vysokých cen pohonných hmot, které jsou důsledkem jeho zločinné agrese proti Íránu a íránského uzavření ropné trasy v Perském zálivu jako odvetného opatření. Vzhledem k tomu, že do kongresových voleb v polovině volebního období zbývají pouhé tři týdny, snaží se Trump uklidnit rozzlobené americké spotřebitele a uchránit svou Republikánskou stranu před volební porážkou, která by pošpinila jeho prezidentský úřad.

Z čistě oportunistických důvodů chce Trump, aby mu vývoz ruské nafty zachránil politickou kůži. Někteří pozorovatelé se možná ptají, zda by Moskva měla Trumpovi vyhovět, vzhledem k tomu, že Washington vyzbrojuje neonacistický kyjevský režim raketami a zpravodajskými informacemi. Možná Kreml počítá s tím, že by se Trumpovi nakonec mohlo podařit uzavřít mírovou dohodu na Ukrajině.

Dalším chytrým tahem Moskvy je možná to, že dohoda o naftě s Trumpem vyvolala bouři vzájemných obvinění ze strany Evropy a Ukrajiny, což vážně podkopává transatlantickou osu. Je to politické džudo ze strany Putina?

Evropští partneři z NATO a loutkový prezident v Kyjevě Vladimir Zelenskyj reagovali bezprecedentními urážkami a vzdorem vůči Trumpovi. Obvinili amerického vůdce ze zrady a z toho, že se přiklání na stranu Ruska. I ve Washingtonu byl Trump ostře kritizován za „zradu“.

Trump a jeho poradci zuřivě kontrovali a označili Evropany za „pokrytce“ vzhledem k jejich vlastním rekordním nákupům ruských energetických surovin. Trump dokonce vyzval k nahrazení Zelenského někým, s kým by mohl spolupracovat.

Zelenský na to reagoval ještě větší agresivitou, hanil Trumpa za to, že je „slabý“, a obvinil ho z ohrožování životů Ukrajinců. Odmítl zastavit ukrajinské letecké údery na ruské ropné rafinerie, jak požadoval Bílý dům. A ten malý, na peníze lačný narko-Führer se také pokusil o vydírání, když Trumpovi naznačil, že zastaví letecké útoky na ruskou energetickou infrastrukturu „pokud“ Pentagon dodá více raket Patriot.

Trumpův hněv vůči Zelenskému a jeho evropským patronům dosáhl vrcholu. Jejich maření jeho dohody o dodávkách nafty s Ruskem vnímá nejen jako pokrytectví, ale i jako politický útok na jeho prezidentský úřad před klíčovými listopadovými volbami.

Tato katastrofa je velkolepou fraškou. Americké a evropské postoje jsou viděny tak, jaké skutečně jsou – bez jakýchkoli zásad či upřímných motivů. Je to pohroma pro všechny zúčastněné strany.

Jak USA, tak jejich evropští partneři nakupují ruskou energii jako nikdy předtím, aby udrželi své upadající ekonomiky. Sankce, které uvalili na Rusko, nikdy neměly nic společného s „dodržováním mezinárodního práva“ či „obranou Ukrajiny“.

Podle své vlastní pokrytecké logiky země NATO pohánějí ruskou válečnou mašinerii tím, že i nadále nakupují ruskou ropu a plyn, jako by se nic nedělo.

Tento rozpor zase odhaluje podvod, jímž je válka na Ukrajině. Nikdy nešlo o obranu demokratické Ukrajiny – zkorumpované neonacistické diktatury – ani o evropskou bezpečnost před ruskou „hrozbou“.

Celá tato vražedná epizoda vždy spočívala v podněcování proxy války s cílem porazit Rusko. Tato skrytá politika představuje obrovský zločin agrese, který stál miliony životů a přivedl západní společnosti k bankrotu. Navíc se jedná o naprosto neúspěšnou politiku, kterou západní vlády zakrývají, aby se vyhnuly zodpovědnosti. Ničení a klam jdou ruku v ruce.

Ještě více usvědčující je, že tato fraška mohla být snadno odhalena již před lety, kdyby západní sdělovací prostředky skutečně informovaly o faktech, místo aby sloužily jako propagandistická služba, kterou tak zjevně jsou, a umožňovaly tak zločinnou agresi svých imperialistických pánů.