Podrazák

Administrativa USA se opravdu snažila, aby Ukrajince k přerušení jejich „ropné“ kampaně dotlačila. Slova Trumpových vyjednavačů podpořilo i krátkodobé odepření zpravodajských informací o startech balistických raket (mezi 12. až 14. říjnem letošního roku), stejně jako dočasné omezení Starlinku. Obojí sloužilo jako názorná ukázka, kdo koho v té válce opravdu potřebuje a co by se mohlo stát, kdyby… Vzteklý Zelenský pak se skřípěním zubů souhlasil s moratoriem na útoky proti ruskému ropnému průmyslu. Mělo trvat přinejmenším do amerických „midterm ellection“ v prvním týdnu listopadu, s možností prodloužení do konce měsíce.

Jenže Zelenský, jak se zdá, nyní zprudka otočil a bouch do stolu tak furiantsky, že musí cítit opravdu silné krytí. Takhle otevřeně a veřejně podrazit amerického presidenta… Ostatně, není to jeho první, podobný podraz spojence, který se podílí na platbách za jeho válku a na sponzoringu každodenního provozu jeho státu. Vzpomeňme na počátek letošního roku a Maďarsko. Koncem ledna letošního roku zasáhl ropovod Družba na ukrajinském území údajný ruský dron. Provoz byl přerušen. Maďaři i Slováci, kteří z této větve ropu odebírají, si stěžovali na neúměrnou dobu trvání oprav a na to, že jejich specialisty nechce Zelenský k místu havárie pustit. Ropa stále netekla. Měsíce. Se všemi důsledky pro oba státy. A 12. dubna 2026 prohrál Viktor Orbán parlamentní volby. Krátce nato, 22. dubna, byl provoz Družby obnoven.

Je zjevné, že v případě „Družba“ konal Zelenský ve shodě s vedením EU, kterému ležel Orbán dlouhodobě v žaludku. Mohl si vyskakovat, protože cítil silné krytí Eurokomise a „koalice ochotných“ v zádech. Dodnes není zapomenutý ten potutelný, špatně skrývaný výsměch, když se Orbán obrátil na Brusel, aby se ho zastal, jako členského státu proti zemi cizí, která mu háže klacky pod nohy. Dostalo se mu vrchnostenského poučení, že si za to může sám, protože se měl už dávno od Ruska a jeho zdrojů oddělit. Tak, jako to udělal třeba tady vedle, u sousedů, tenhleten Fiala a další „slušní lidé“.

Nyní je situace podobná. Už nějakou dobu se ve světovém tisku otevřeně píše, že: „Zelenskyj odmítá zastavit útoky na ropné rafinerie navzdory požadavkům prezidenta Trumpa, (protože) Zelenskyj silně preferuje, aby v „midterm ellection“ vyhráli demokraté. A proto před dnem voleb způsobuje americkým rodinám problémy.“ Jeho současná aktivita je pak hodnocena už zcela nezpochybnitelně: Zelenskyj, opíraje se o své přátele v EU, už jednoznačně vsadil na porážku republikánů v doplňujících volbách a otevřeně pomáhá Demokratům.“

Oba případy – podraz na Orbána i podraz na Trumpa jsou si velmi podobné. Nejen drzostí a nestydatostí jejich provedení. Ale hlavně tím že v obou causách posloužil Zelenský stejnému páníčkovi. Globalistům. Protože američtí Demokraté, to je (Trumpem) rozvalená a v troskách doutnající hlavní bašta „liberálního“ globalismu, toužící po pomstě. A Brusel s Eurokomisí? To je pevnost záložní, do níž se hlavní síly v USA poraženého globalismu uchýlily, aby z této poslední funkční citadely pokračovaly v boji. V boji proti nám…

A teď si představte, mít tak tuhle Ukrajinu v EU. Jak na to jisté síly z Bruselu tlačí. Mít tu Zelenského Ukrajinu, se všemi jejími Azovy a dalšími specialisty. S tisícovkami mužů, kteří si na frontě zastříleli do živého. A hlavně, s přímým, dobře utaženým vodítkem na krku, končícím v rukou centrály globalismu. Že, Borisi Johnsone? To by pak bylo, uvnitř rebelující Evropy, takové krásné, nové GG. Globalistovo Gestapo. Které se nezakecá.