Pohled do tváře šílenství – Kabinet Kuriozit

Zřejmě nejznámější fotografie tzv. válečné neurózy (angl. shell shock) pochází z první světové války, přesněji z bitvy o Flers-Courcelette, která se odehrála v září 1916 v rámci ofenzívy na Sommě. Na snímku vidíme vlevo britského vojáka, který má výraz šílence. Identita tohoto muže dodnes není známa, stejně tak nevíme, co se mu přesně stalo a jaké situaci byl vystaven.

Přesto je tento záběr dokladem toho, jak se první světová válka podepsala také na psychickém zdraví vojáků. Narušená psychika byla po roce 1918 natolik rozšířeným fenoménem, že se vítězné i poražené státy rozhodly tento problém systematicky zkoumat. Co bylo původně opomíjeno, se nyní dostalo do centra pozornosti. Vznikl specializovaný obor válečné psychiatrie a soubor původně zdánlivě nespojitých příznaků dostal své označení. V angličtině se začalo používat označení shell shock (dokonce s ním přišli sami vojáci), u nás se prosadil hlavně pojem válečná neuróza. Dnes se spíše používá slovní spojení posttraumatická stresová porucha (PTSD), i když odborníci tvrdí, že to není úplně to samé.

Symptomy PTSD (shell shock) byly tehdy mezi vojáky viditelné v masovém měřítku – nadměrná únava, třes, mutismus, zmatenost, noční můry, narušené vidění a sluch, neschopnost koncentrace, hysterická paralýza, nepřítomný pohled. Stávalo se někdy, že i ti nejspolehlivější vojáci najednou přestali poslouchat rozkazy a nebyli schopni bojovat. Mnozí se s těmito problémy potýkali ještě mnoho let po válce, často do konce života. Často nebyli schopni vést normální rodinný život, případně si udržet zaměstnání.Později bylo zveřejněno, že do války bylo odvedeno příliš mnoho mužů, a to i přesto, že měli silné sklony k úzkosti nebo vykazovali “neurotické tendence”. Když vypukla druhá světová válka, věnovala se těmto jevům mnohem větší pozornost. Například v americké armádě byla válečná neuróza nyní diagnostikována daleko častěji, byť se jí tehdy říkalo “psychiatrický kolaps” nebo “bojová únava”.

Po roce 1945 bylo s psychicky narušenými veterány zacházeno mnohem lépe než v meziválečném období. Přesto společnost jejich utrpení často nechápala nebo měla tendenci je zlehčovat. Právě tento nesoulad možná přispěl k dalšímu výzkumu a širší osvětě. Dnes je málokdo, kdo by chtěl PTSD a jeho následky bagatelizovat. Alespoň v tomto ohledu tak dvě světové války přinesly lidstvu určité poučení.

Autorem textu Libor Toman – SOUDOBÉ DĚJINY

Zdroj obrázku Wikimedia Commons