Nebylo to planovane. Bosna je nadherna a tak zme si po jarni navštěvě, kdy zme objeli asi tisic kilaku od enklávy Brčko přes Tuzlu, Mostar, Kravicu, Sarajevo, Medžugorje a Banja Luku, naplanovali dalši navštěvu, bo člověk nikdy nevi, kdy tam ty multykulturni sily zase rozputaju vražděni, že.
Nahoda temu chtěla, že zme přijeli akurat v době, kdy v Haagu ukončili život generala Mladiča. A my byli tři hodiny jizdy autobusem od Srebrenice.
Je mi to misto krajně nesympatycke. Je mi z něho zle. V Srebrenici a okolo se odehravaly přišerne sceny, kere byly světovemu společenstvi ukradene. Vyhaněni, vražděni, etnycke čistky. Začalo to v roce 1992. Ne v roce 1995, General Mladič se tam se svymi vojsky dostal až v roce 1995. Chcete vědět vic? Přečtěte si knižku Rajko Dolečka „Hovory s generalem Mladičem“, nebo „Největší lež v Evropě od konce 2. světové války“. Víc se mě neptejte. Víc vám neřeknu, „Vojna s Turkem musí bejt! Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku!“
