PETR MILER
EU se ve snaze vnutit vám svou představu o vašem příštím autě zjevně nezastaví před ničím. Tento zamýšlený krok po jeho brzkém provalení nejspíš nevyjde, Němci ale při přemítání nad ním trefně poukazují na to, že by měl beztak za následek něco jiného, než si Brusel přeje.
Že Evropská unie touží po tom, abychom od určitého momentu používali jen jí protežované řešení pohonu aut, je mimo jakoukoli debatu. Ačkoli ustanovení mířící k roku 2035 nestanoví konkrétní typ pohonu, je to asi jako když v podmínkách výběrového řízení na cokoli stanovíte takové podmínky, které může reálně splnit jediný dodavatel – prostě vás nezajímá primárně cíl, zajímá vás hlavně způsob jeho dosažení. Považujeme to od začátku za nesmyslné, zhoubné a především fakticky nerealizovatelné, to ale EU nezastaví v tom se o to snažit. Ta naopak dál vrší požadavky, které ve výsledku mají maximum lidí přimět přesedlat na elektricky poháněné vozy co nejdřív.
Však jsme tu měli absurdní koncept emisní normy Euro 7, který by prakticky znemožnil příchod nových dostupných spalovacích aut, její nakonec schválená podoba ale nic takového neznamená. Poslední pokus o něco podobného ale není o nic méně pikantní. Jak jsme vás informovali v pátek poté, co na tuto snahu upozornil sám německý ministr dopravy Wissing, EU chce milionům majitelů moderních dieselů zakázat používání jejich aut ještě letos dost bizarním právním konstruktem. Cílem má či aspoň mělo být podmínit dalších schválení pro provoz u vozů plnících normy „jen” Euro 5 a Euro 6 (reálně tedy i méně 10 let staré vozy) plněním stanovených limitů nejen v rámci dobového laboratorního testu, ale i v rámci zkušebních jízd ve skutečném provozu.
Problém by to byl hlavně pro naftové motory, které nemají šanci za takových podmínek soustavně plnit zejména limity emisí NOx, nebyly na to stavěné – byly homologované v souladu s testovacím cyklem NEDC, jízdy ve skutečném provozu (RDE) zavedl až pozdější cyklus WLTP. Je to zdánlivě nepřijatelná retroaktivita později zavedených pravidel, ale už pokus tento krok spojit s rozhodnutím Evropského soudního dvora ve věci tzv. termálních oken, které má padnout letos v listopadu, naznačuje, že EU nějakou cestu, jak takovou věc legalizovat, našla.
Zejména v Německu to vzbudilo velké pozdvižení, proto také reakce z nejvyšších míst tamní vlády. Tušíme, že už proto tato snaha padne, neboť EU nemůže dost dobře jít proti Němcům, ať už ale bude v následujících dnech a týdnech tvrdit cokoli, její otevřenou deklaraci toho, že emisní limity ani u starších aut nestačí dodržovat v rámci laboratorních testů, ale „musí být dodrženy za běžných podmínek používání”, si lze těžko vysvětlit jinak, než podrobení dříve schválených vozů emisním testům v běžném provozu, v jejichž některých částech (zejména po studeném startu) jednoduše nemají šanci obstát.
Detailně jsme se tomu – včetně odborného vyjádření německého ministerstva dopravy vysvětlujícího podstatu celé věci – věnovali v předchozím článku, tak se nebudeme opakovat, tato záležitost má ale další vývoj. Na zmíněné zareagoval nespočet německých médií včetně kolegů z tamního Focusu, kteří ústy Sebastiana Viehmanna upozorňují na to, že tento pokus by tak jako tak skončil nezdarem. A dokonce by se obrátil přímo proti tomu, co EU zamýšlela.
Sebastian správně podotýká, že naprostá většina Němců elektromobily odmítá z ryze racionálních důvodů a představa Bruselu, že když lidem zakáže jíst chleba z pekárny za pár korun, ochotně si půjdou koupit dort do vedlejší cukrárny za násobně vyšší cenu, je naprosto pomýlená. Ostatně i my jsme mnohokrát uváděli, že elektrická auta ve své současné podobě nejsou vedle spalovacích vozů něčím, co by šlo označit na substitut, rovnocennou náhradu. Je to možná dobrý komplement, něco, čím lze váš autopark doplnit, ne víc. Pokud by tedy lidem bylo zakázáno používat Škodu Octavia Combi III 2,0 TDI, nepůjdou si místo ní koupit Škodu Enyaq iV, ani omylem, z hlediska běžné použitelnosti by dostali akorát míň za víc.
Povzbudilo by to ve výsledku poptávku po novějších dieselech, které by narostly na ceně a jejich majitelé by si je díky tom tomu snáz prodávali a sami si kupovali zase dieselová nová auta. Už tak vytrvale rostoucí zájem o naftové modely v Německu by tak dál rostl, elektromobily by zůstávaly pořád v pozadí. Jak konstatuje Sebastian, už samotné potvrzení zkraje popsaného záměru by znamenalo nejen ztrátu hodnoty starších nafťáků, ale i velký zájem o ojetiny plnící normu Euro 6-d. A zprostředkovaně vyšší zájem o úplně nové diesely. „Je tomu tak proto, že většina Němců stále nemíní souhlasit s politicky nařízeným posunem směrem k elektrické mobilitě,” uvádí.
Nepochopení tohoto stavu ze strany Bruselu a jeho zamýšlený krok ukazuje nejen to, jak direktivní dnešní EU je, ale i to, jak hloupě si při tom počíná. Způsobila by v podstatě pravý opak zamýšleného, tedy nikoli růst prodejů nových elektromobilů, ale růst prodejů nových dieselů. A ve výsledku si sama podřezávala větev už tak klesající důvěry, na které sedí. Jak praví opět Sebastian: „Pokud se EU pomalu nezačne přibližovat k životní realitě obyčejných lidí místo toho, aby se sama sebe pokoušela odstřelit ve své ekologické kosmické lodi mířící k ‘zelenější’ planetě, ideálně zcela bez aut, pak nemůže být překvapena tím, že budou lidé z její politiky stále více rozčarovaní.”
Je to tak, obáváme se ovšem, že žádnou sebereflexi od EU už nelze čekat. Stačí si jen uvědomit výsledek posledních eurovoleb a reakci na ni – je jí jen snaha o větší upozadění sílícího odporu a pokračování v jízdě dříve stanoveným směrem, nic jiného.
