Brazilská vojenská policie používá v Soure již od 80. let k dopravě buvoly. Soure se nachází v severním státě Pará, konkrétně na ostrově Marajó v ústí Amazonky. Příslušníci této jednotky povětšinou hlídkují v bažinatém terénu a pátrají po pašerácích drog. Právě k tomu se zmínění buvoli hodí mnohem lépe než automobily nebo koně. Nemluvě o tom, že vzbuzují mnohem větší respekt.
Buvol domácí (Bubalus arnee f. bubalis), známý též jako kerbau či nepřesně nazývaný vodní buvol, dosahuje hmotnosti 400-900 kg, délky těla 300-320 cm a výšky v kohoutku 135-55 cm. K domestikaci došlo asi 3000 let př.n.l. v oblasti Přední Indie, kde se dochovala jeho vyobrazení na pečetidlech a soškách z období Harappské kultury. Přibližně v téže době nebo o málo později byl buvol zdomácněn také na území jižní Číny a rovněž u Sumerů v Mezopotámii. Již ve starověku se rozšířil po celé jihovýchodní Asii včetně Indonésie, Filipín a Japonska. V 7. století jej Arabové přivedli do Egypta, kde se dokonale adaptoval, a asi v 9. století do jižní Itálie. V době expanze Osmanů ve 14.-16. století se dostal do jihovýchodní Evropy, kde je dodnes chován hlavně v Severní Makedonii, Rumunsku a Maďarsku. Vyskytuje se také na jižní Ukrajině a v oblasti Kavkazu. Kolem roku 1825 byli buvoli přivezeni také do Austrálie a koncem 19. století do Jižní Ameriky, kde jsou chováni zvláště v Brazílii, např. na zmíněném ostrově Marajó v bažinaté oblasti delty Amazonky. V poslední době jsou buvoli chováni pro mléko také v USA a dokonce na jihu Kanady. V Austrálii domácí buvoli později zdivočeli a především v Severním teritoriu a Queenslandu tvoří početnou ferální populaci.
Zdroj obrázku Picryl
Publikoval
