Duben, to byl začatek klepačove sezony. Všeci synci zme se tam potkali, vytahli hokejky, stary ošupany tenysak z Optymitu Odry a na parkovišťu za lesikem zme hrali hokej. Aut tam tenkrat moc neparkovalo a jedine, co nas rušilo…
… byli popelaři, keři okolo pate odpoledne přijižďali vysypat popelnice.
Ladik Větvička
Tenkrat vzadu na stupačkach postavali dva cygani – jeden byl taky šlachovity a měl modre obrazky na rukach, druhy byl tlusty a vypadalo to, že ho ta stupačka nemože udržet. Brankař Mira zpoza lesika vždycky ty dva cygany s obdivem pozoroval a řikal, že až bude velky, tež se stane cyganem a tež bude tak svobodně a zadarmo jak oni jezdit vzadu na stupačkach.
A raz ten velky tlusty prohrabnul klackem popelnicu, zalovil v ni a dal Mirovi normalně cele, velke, dřevěne radyjo. Tak zme nechali hokeja a ve sklepě zme ho zapojili a normalně to svitilo a z reproduktora praskalo, ale hudba tam nebyla. Tak proto to asi někdo vyhodil, bo tam nebyla hudba. A Mira o par roku později se fakt stal popelařem jak si přal a jezdil na stupačce.
Dneska už se hokej na parkovišťu nehraje, bo tam neni misto, cygani už jako popelaři tež nejezdi, bo asi dostali lepši pozice, ale zato se od tehdejšich popelařu mnozi inspirovali a modre obrazky už dneska nosi všeci, chlopi aji baby.
Autor: Boris Renner, kalendařovy cyklus Přiběhy z klepača
Co na to Boris?
„Popeláři to byli bozi pro většinu z nás jak sme byli malí synci. Dokonce jsem slyšel, že i v dnešní době je tam pořadník a nedá se jen tak získat tuto pozici. Duben byl tedy označen jako měsíc očisty ulic:) Přesně jsem věděl, kde se bude fotit a OZO nám zapůjčilo pro tuto akci nádherně zrepasovanou Liazku tuším z roku 1980! Pak už jen dva bílí (jeden pokerovaný) a jeden cikán (Franta velice slušný a příjemný člověk a ty myslím zcela upřímně!) a parta byla na světě :-)“
Ostatni obrazky a texty z Retrokalendařa Ostrrravaci děckam s nazvem „Přiběhy z klepača“ najdete tady.
