V jednom ze svých poválečných písemných svědectví Proničeva popsala, co v Babím Jaru zažila: „Pokaždé jsem viděla novou skupinu mužů, žen, starců a dětí, kteří byli nuceni se svléknout, a všichni byli odvedeni do otevřené jámy, kde je samopalníci zastřelili. Pak byla přivedena další skupina…. Na vlastní oči jsem tu hrůzu viděla. I když jsem nestála v blízkosti jámy, dolehl ke mně strašlivý křik panikařících lidí a tiché dětské hlasy volající „Matko, matko…“.
Proničeva se zachránila díky tomu, že těsně před výstřelem sama skočila a v hromadě mrtvol předstírala, že je také mrtvá.
Vraždění v Babím Jaru však pokračovalo. Během několika následujících měsíců tam byly zavražděny další tisíce lidí, včetně Židů, Romů a sovětských válečných zajatců. Ti, kteří se pokusili ukrýt, byli Ukrajinci vydáni Němcům. Celkem bylo v Babím Jaru zabito asi 100 000 lidí, a to nejen Židů. Friedrich Jecklen, který masakr organizoval, byl první, kdo se výsledkem „úspěšné“ operace pochlubil Heinrichu Himmlerovi.
5. listopadu 1941 dorazila Jeckelnova posádka tvořená asi 50 zabijáky a pomocným personálem do Rigy, hlavního města Němci okupovaného Lotyšska. Himmler chtěl zlikvidovat lotyšské Židy v Rize, aby sem mohli být Židé z Německa a Rakouska deportováni a místo nich ubytováni v ghettu nacházejícím se jihovýchodně od města.
Himmler řekl Jeckelnovi, aby vyvraždil celé rižské ghetto. Jecklen si pro masakr vybral lesnatou oblast Rumbulu, která se nacházela asi 15 kilometrů jihovýchodně od Rigy. Dne 30. listopadu 1941 vyvedla bezpečnostní policie z domů v ghettu asi 25 000 Židů, kteří se pak seřadili do 1000 členných skupin.
Zabíjení se provádělo podle „Jeckelnova systému“, který sám Jeckeln hrdě nazýval “balení sardinek”. Tato metoda zabíjení byla použita již při předchozích masakrech na Ukrajině. V podstatě to znamenalo, že židovské obyvatelstvo bylo shromážděno, pak pochodovalo několik kilometrů do míst vybraných k vraždění, bylo zbaveno šatstva a cenností a donuceno lehnout si na dno příkopu, kde bylo postříleno. Odhaduje se, že během masakru v Rumbule bylo zabito 25 000 až 27 000 Židů. Jen malému počtu jedinců se podařilo uprchnout nebo se ukrýt – většina v lese zahynula. Dokonce i někteří ze zkušených zabijáků Einsatzgruppen prý tvrdili, že byli zděšeni krutostí této akce. Jako reakce na znepokojení otřesených vojáků SS byly budoucí masové vraždy Židů prováděny spíše v plynových komorách než zastřelením.
Sovětské vítězství u Stalingradu 2. února 1943 bylo zásadním mezníkem ve válce. Byla to první rozhodující porážka německé armády a znamenala začátek konce nacistického Německa. O dva roky později, v dubnu 1945, zahájila Rudá armáda během bitvy o Berlín rozsáhlý útok na německé hlavní město, jehož výsledkem bylo dobytí města sovětskými vojsky. Pád Berlína a následná sebevražda Adolfa Hitlera byly symbolickými událostmi, které signalizovaly blížící se pád nacistického Německa a znamenaly, že mnoho nacistických zločinců se dočká spravedlnosti. Jedním z nich byl i Friedrich Jeckeln, který byl od července 1944 generálem Waffen-SS a policie. Byl zajat sovětskými vojsky u Halbe v Německu 28. dubna 1945.
Ve dnech 26. ledna až 3. února 1946 byl Jeckeln spolu s dalšími nacisty, kteří sloužili v rižském vojenském obvodu, souzen před sovětským vojenským tribunálem v Rize. Během vyšetřování byl klidný, odpovídal na otázky vyšetřovatelů a souhlasil s tím, že ponese plnou odpovědnost za svou činnost, která měla za následek smrt více než 100 000 Židů a dalších osob označených nacisty za „nežádoucí“.
Jeckeln, který na lavici obžalovaných působil znuděně a nezúčastněně, během své závěrečné řeči řekl následující:
„Musím převzít plnou zodpovědnost za to, co se stalo na hranicích Ostlandu, v rámci SS, SD a Gestapa. Tím se velmi zvětšuje podíl mé viny. Můj osud je v rukou Nejvyššího soudu, a tak žádám jen o to, aby byla věnována pozornost polehčujícím okolnostem. S kajícností přijmu rozsudek, který budu považovat za adekvátní trest.“
3. února 1946, den po jeho 51. narozeninách, uznal soud Friedricha Jeckelna vinným a odsoudil ho k trestu smrti oběšením.
Jeho poprava se konala veřejně téhož dne a stala se divadlem hrůzy. Na Vítězném náměstí v Rize se shromáždilo více než 4000 lidí, aby byli svědky popravy muže, který byl osobně zodpovědný za nařízení a organizaci smrti více než 100 000 nevinných mužů, žen a dětí.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#worldwar2
#ww2
