Spatzenegger patřil k nejkrutějším a nejobávanějším členům táborového personálu. Pokud se mu zdálo, že vězni nepracují dostatečně tvrdě, předváděl „ukázkové zbití“ holí.
Taková brutalita nebyla náhodná. Bývalý vězeň Edward Mosberg řekl: „Když jste se na chvíli zastavili, příslušníci SS vás buď zastřelili, nebo vás zabili shozením z útesu.” Dozorci SS často nutili vězně – vyčerpané hodinami tvrdé dřiny bez dostatečného množství jídla a vody – aby při vynášení kamenných balvanů do schodů závodili. Ti, kteří utrpení přežili, si pak mnohdy museli stoupnout do fronty na okraji útesu známého jako „parašutistická stěna“. Na vězně zamířili zbraní a každý měl na výběr – zastřelení nebo shození ze stěny lomu.
Další Spatzeneggerovou specialitou bylo házení vězňů na 380-voltový elektrický plot s ostnatým drátem nebo jejich vyhánění za hranice tábora a pak jejich následné zastřelení pod záminkou, že se pokoušejí o útěk.
Jiné doslova roztrhal na kusy jeho pes.
Ve dnech 6. a 7. září 1944 se Spatzenegger podílel na vraždě 40 nizozemských a 7 britských agentů SOE (Oddělení pro zvláštní operace).
Cílem SOE bylo provádět špionáž, sabotáže a výzvědnou činnost v okupované Evropě zaměřenou proti mocnostem Osy, zejména proti nacistickému Německu.
47 agentů bylo přivezeno do Mauthausenu a po usmrcení byla jejich těla zpopelněna. Mauthausenští vězni, kteří viděli, co museli tito agenti před zavražděním příslušníky SS vytrpět, pak s rizikem vlastního života tajně pohřbili kontejner s jejich popelem.
Mezi vězni v Mauthausenu byli také váleční zajatci. V noci na 2. února 1945 se z Mühlviertelu, pobočného tábora Mauthausen-Gusenu, pokusilo o útěk přibližně 500 vězňů, z nichž téměř všichni byli sovětští důstojníci. Zaútočili na strážní věže a podařilo se jim obsadit jednu z nich. Elektrizovaný plot z ostnatého drátu byl zkratován mokrými dekami, aby jej vězni mohli přelézt. Mnozí z uprchlíků byli příliš vyčerpaní na to, aby se dostali daleko, a brzy zkolabovali. Ti, kterým se nepodařilo dostat do lesa, byli ještě té noci zastřeleni příslušníky SS.
Ihned po útěku zorganizovala SS rozsáhlou pátrací akci, které se zúčastnili všichni členové hlavního štábu SS včetně Hanse Spatzeneggera, četnictvo, armádní jednotky, divize SA a skupiny Hitlerjugend. Rozkaz SS zněl „nepřivést žádného vězně živého“. Pátrání po uprchlících si vyžádalo také pomoc civilního obyvatelstva – lidé přišli a ochotně vyhověli. Podle dokumentů a výpovědí svědků nikomu nehrozilo bezprostřední nebezpečí ani nebyl nikdo k účasti nucen, což dokazuje tristní stav mysli a charakteru mnoha lidí v té době.
Lov, který příslušníci SS cynicky nazvali „Mühlviertlerský hon na králíky“, trval tři týdny. Kromě jedenácti důstojníků byli všichni uprchlíci dopadeni a většinou na místě zabiti.
Odhaduje se, že od srpna 1938 do května 1945 prošlo koncentračním táborem Mauthausen a jeho pobočnými tábory 197 000 vězňů.
Zemřelo jich tam nejméně 95 000, z toho přes 14 000 Židů.
Na začátku května 1945, krátce před osvobozením tábora, uprchl Spatzenegger spolu s provozovatelem krematoria Martinem Rothem směrem na Salcburk a podařilo se mu schovat. Spravedlnosti však neunikl.
Dne 28. února 1946 byl zatčen v Horním Rakousku a poté souzen v procesu s Mauthausen-Gusenským táborem, který projednával americký vojenský vládní soud v Dachau. První proces s personálem z Mauthausenu-Gusenu začal 29. března 1946.
Mauthausenský přeživší, Polák Stefan Pręgowski, vypověděl: „Sám jsem často viděl, jak Hans Spatzenegger mlátil vězně násadami od lopat nebo holemi. Viděl jsem, jak Češi a členové trestných komand byli přinuceni zabít se skokem ze skály v lomu hlubokém asi 80 metrů. Viděl jsem také, jak Spatzenegger týral židovské vězně a málem je při práci ubil k smrti.“
Řada dalších svědků vypověděla o brutalitě, se kterou Spatzenegger zastával funkci vedoucího velitele v lomu Wiener Graben a obžaloba ho označila za „nejhorší svini, jakou tento svět zná“.
Mezinárodní vojenský tribunál v Dachau odsoudil 13. května 1946 Hanse Spatzeneggera k trestu smrti oběšením.
Spatzeneggerovi bylo 47 let, když byl 27. května 1947 popraven ve věznici Landsberg. Jeho poslední slova zněla: „Nejsem válečný zločinec. Ať žije Německo. Sbohem, pastore.“
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#historie
#dejiny
#holocaust
#worldwar2
#ww2
