…Vězeňkyně také nutila k namáhavým fyzickým cvičením, což označovala jako „sportování“. Později dodala, že i ona sama s vězeňkyněmi „sportovala“. Zatímco ona však dostávala jídlo, hladovějící ženy nedostávaly téměř žádné příděly.
Dříve zmíněná vězeňkyně jménem Szafran vzpomínala: „Asi čtrnáct dní předtím, než britská vojska osvobodila Bergen-Belsen, jsem ji viděla bít jednu dívku v táboře. Měla pistoli, ale používala jezdecký bičík. Bití bylo velmi tvrdé. Pokud nebylo příčinou smrti, tak nebylo tvrdé.“
V předvečer osvobození, když už bylo jasné, že Německo válku prohrálo, Grese srazila hlavy dvěma sestrám, které přistihla, jak se snaží sníst zbytky bramborových slupek z táborové kuchyně. Přestože v táboře pracovala jen tři a půl týdne, byla tak krutá, že jí vězni začali přezdívat „bestie z Belsenu“.
Edda Treforest, která přežila holokaust, vyprávěla, jak po osvobození rozzuření vězni strčili Irmě Grese hlavu do záchodu.
17. dubna 1945, dva dny po osvobození Bergen-Belsenu, byla Irma Grese zajata britskými vojáky, kteří donutili bývalý personál tábora SS, aby pomohl pohřbít 13 000 mrtvých těl do masových hrobů. Pracovníci tábora dostávali nedostatečné příděly jídla, nesměli používat rukavice ani jiný ochranný oděv a neustále na ně křičeli a vyhrožovali jim, aby nepřestávali pracovat. Během dvou měsíců zemřelo 17 z nich na tyfus v důsledku toho, že byli nuceni manipulovat s těly bez jakékoliv ochrany. Mezi nimi byl i Oberscharführer Franz Wolfgang Hatzinger, Irmin milenec, který zemřel na tyfus 23. dubna 1945.
Grese a další dozorkyně SS byly dočasně uvězněny ve výcvikové akademii pro tankisty wehrmachtu asi tři kilometry od Belsenu. Když s ní v této době dělal rozhovor anglický novinář, který se jí zeptal, proč se dopustila zločinů, které spáchala, Irma bez ostychu odpověděla: „Bylo naší povinností vyhladit protispolečenské živly, aby byla budoucnost Německa zajištěna.“
Spravedlnost nakonec Irmu Grese dostihla, když byla souzena v belsenském procesu, který začal 17. září 1945. Během procesu se Irma Grese dvakrát rozesmála tak silně, že se musela v lóži pro vězně předklonit, aby se ovládla. Když Peter Weingärtner, další nacistický dozorce, vypovídal, že když bil jednu dívku kusem gumové hadice, bylo to poprvé, co někoho zbil, držela si ruku na ústech, zatímco se vedle ní Ilse Lothe, její nacistická kolegyně, snažila chichotání zakrýt kapesníkem. Grese se také nekontrolovatelně smála, během výpovědi manželky Josefa Kramera, jejího bývalého milence a někdejšího velitele tábora Osvětim-Březinka. Ta řekal, že když se její manžel vracel domů z práce v Osvětimi, přecházel v noci po místnosti a trýzněn tím, že nacističtí velitelé nechávají lidi usmrcovat v plynových komorách, volal „PROČ PROČ PROČ “. Pro jiné ženy to však bylo méně zábavné. Když Kramerova žena odcházela od soudu, dostala od jedné Polky facku.
Když během procesu svědci tvrdili, že byla nejhorší příslušnicí SS v táboře, Grese odpověděla, že všichni lžou, přehánějí a dělají z komára velblouda. Nakonec se však vzdala a řekla: „Přiznávám se ke špatnému zacházení s vězni, jelikož to mám na svědomí.“ Grese se přiznala k bití, ale nikdy prý nikoho nezabila, a dodala: „Pokud byli vězni fackováni, byla to jen jejich vina. Pokud byli inteligentnější, poslouchali rozkazy“. Když se během procesu zhroutila a rozplakala, nikdy to nebylo proto, že by litovala spáchaných zločinů. Jednou se Irma Grese rozplakala, když slyšela svou sestru Helenu vyprávět soudu o jejich domácím životě, a pak když viděla svého třiadvacetiletého bratra Alfreda, který byl dvakrát zraněn v bojích na východní frontě.
17. listopadu odsoudil britský vojenský tribunál Irmu Grese k trestu smrti. Po vynesení rozsudku vypadala hrozně a neustále plakala. Měla zarudlé a zapadlé oči a byla nesmírně nervózní“. Irma Grese, která nikdy neprojevila ani špetku slitování s vězni, na něž dohlížela, poté podala žádost o milost, ale počátkem prosince polní maršál Montgomery všechny žádosti zamítl a nařídil Grese, Kramera a další oběsit. Když ji 13. prosince 1945 oběsil britský kat Albert Pierrepoint ve věznici Hamelin, bylo jí 22 let.
Její poslední a jediné slovo při cestě na šibenici bylo „schnell“, v překladu rychle. Grese byla nejmladší ženou, která byla ve 20. století popravena na základě rozhodnutí britského soudu.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#ww2
