Českých motoristických serverů je přehršel a kvalitativní spektrum je mimořádně široké. My se dnes pověnujeme tomu dolnímu konci, kloace české automobilové publicistiky. Tam se nachází dvojice projektů. Jeden je autojournal.cz a druhý obskurní web s názvem Portál Řidiče. Ten totiž publikoval článek, který je s to zajistit, aby čtenář zhebnul.
Ten první zmíněný se většinou soustřeďuje na popis různých situací, kdy řidiči hrozí likvidační pokuta. Ne že by takové situace neexistovaly, naopak, v českém dopravně fašistickém prostředí je jich velmi mnoho. Články na autojournalu postrádají jakýkoli náznak, jak se takovým situacím bránit. Někdy mám dojem, že to píšou nějací bývalí fízlové.
Ten druhý zmíněný, portalridice.cz, je podezřelý už z principu. Jak se něco jmenuje Portál, tak se mi vždy rozsvítí bullshit warning. Portálem naposled prošel letální článek o korozi a nabarvení brzd. Přečetl jsem si ho a strnul jsem. Tohle jsou proboha brzdy, s tím není sranda, to by měl psát někdo, kdo má alespoň trochu ponětí a zkontrolovat po něm by to měl někdo, kdo má o něco více ponětí.
Článek prochází postupným vývojem, kdy z něj redakce portálu průběžně odstraňuje všechny nesmysly, takže už je poměrně krátký. To, co vidíte, je už jeho poněkolikáté korigovaná verze. V první verzi se paní autorce pletly kotouče a brzdiče, což je teď opravené, pro jistotu tady zamrazená kopie stránky po této první velké korekci. Článek obsahuje dobré rady, které jsou dílem nebezpečné a dílem jen kraviny. Tak to uvedeme na pravou míru, i kdyby to mělo zachránit jeden lidský život nějakého důvěřivého debila.
Kotouče
Článek má pravdu v tom, že kotouče skutečně reznou. Problematika je však podstatně širší a neopovážil bych si tvrdit, že koroze kotoučů není problém.
Pokud jde o korozi kotoučů, mohou nastat v podstatě tři situace. Povrchová koroze činné plochy kotouče, hloubková koroze činné plochy kotouče a koroze středu kotouče.
Povrchová koroze činné plochy kotouče neznamená nic. Jedná se většinou o red rust na celém povrchu kotouče, který se objeví například po umytí auta. Tato koroze zmizí po prvním zabrždění. Nicméně i zde se uplatní jedna dobrá rada. Pokud umyjete auto a nehodláte s ním pak nějakou dobu jezdit, dojeďte ho probrzdit. Pak už kotouče reznout nebudou. V opačném případě může povrchová koroze přerůstat v korozi hloubkovou.
Hloubková koroze kotouče oproti tomu problémem je, protože zmenšuje třecí plochu a vede k přehřátí brzd. Za neškodnou se považuje, pokud je na méně než 1/5 činné plochy kotouče. Kotouče napadené hloubkovou korozí je zapotřebí hodit ihned do prdele, proces nejde zastavit ani zvrátit. Hloubkovou korozi kotoučů lze bez problému najít na dva roky nových autech, zadní brzdy vozidel VW tím byly svého času proslulé. Opticky vypadá jinak než koroze povrchová, má spíše černou nebo černo-zrzavou barvu. K pochopení jejího vzniku je třeba se trochu zamyslet nad materiálem brzdových kotoučů. Tím je většinou litina nebo ocelolitina, tedy slitina železa, křemíku a uhlíku. Ocel se pro automobilové kotouče nepoužívá, i když paní autorka z Portálu je jiného názoru. Ocel se používá na brzdové kotouče pro jízdní kola. Litina má dobré frikční vlastnosti, odolává vysoké teplotě, dobře odvádí teplo a dobře se odlévá, takže je pro kotouče jak materiálově, tak technologicky vhodná. Bohužel má jednu nehezkou vlastnost, a to je interkrystalická koroze. Litina není moc homogenní matroš, je to takový ztuhlý salát ze železa a uhlíku, a ta železná část je při dlouhodobé přítomnosti vlhkosti schopná korodovat po hranici těchto zrn. Pro materiál je to destruktivní, narušený materiál se pak začne rozpadat jako stará omítka. Opotřebení brzdového kotouče je vždy tak trochu závod mezi abrazí a korozí, pokud se kotouč stihne obrušovat opotřebením rychleji než interkrystalicky koroduje, pak je všechno OK a funguje to podle plánu. K hloubkové korozi často vede nesprávný kontakt mezi kotoučem a deskou, například pokud se destička vzpříčí v držáku třmene nebo se zadřou vodící elementy brzdiče. Hloubková koroze kotoučů je téma nejčastěji u zadních brzd (realizují jen asi 20% brzdného účinku), u hybridů a elektromobilů (brzdí více rekuperací) nebo u lidí, co brzdí jak stará bába. Jsou různé postupy, jak hloubkové korozi kotoučů předejít. Nové brzdy je tak zapotřebí zajet a také se vyplácí párovat desky a kotouče od stejného výrobce, protože je pravděpodobné, že provedl nějaké testy celého systému a odladil abrazivitu destičky s materiálem kotouče. Není také od věci občas intenzivněji zabrzdit.
Hloubkově zkorodované kotouče lze zkusit zachránit jejich přesoustružením (nikoli přebroušením, jak uvádí autorka). Je to lege artis postup (na rozdíl od tvrzení autorky a jejich nejmenovaných odborníků) a zvládne to i průměrný soustružník. Je třeba dávat pozor na minimální tloušťku kotouče, kterou definuje jejich výrobce. Nedá se tím nic moc zkazit, ale často zjistíte, že musíte odebrat materiálu skutečně hodně, aby se hloubkově zkorodovaná část odstranila. Soustružením se také dají „zachránit“ kotouče, které jsou jinak OK, ale stalo se jim něco nehezkého, třeba povrchové poškození v důsledku vadné desky.
Většinou ale soustružení kotoučů nestojí za to, lepší je objednat nové kotouče, protože to stojí pár korun.
Koroze středu kotouče, tedy místa, kde je náboj kola, je pouze optická věc. Určitě je třeba zajistit, aby dosedací plocha pro disk neměla nerovnosti a jinak je to jedno. Komu by orezlý povrch designově vadil, ten si může dát tu práci, zamaskovat třecí plochu kotouče a střed nastříkat nějakou cool barvou. Já na to používám šedou zinkohliníkovou barvu, stejně jako prvovýrobci, protože má dobrou tepelnou a korozní odolnost. Jiná alternativa je koupit si kotouče se středem lakovaným už od jejich výrobce.
Brzdiče
Brzdič nebo brzdový třmen je hlavní součástka kotoučových brzd. Je to také poměrně komplexní díl, který v sobě kombinuje různé funkce a neměl by se do nich vrtat nikdo, kdo nemá ponětí o tom, jak to funguje a co to dělá. Pro brzdy stejně jako pro jiné části platí, že a) nepravuj, co funguje b) 100% výsledek nelze dosáhnout s 10% znalostmi. Již jen rozebrat brzdy může být pro někoho čelendž, protože jsou na to třeba různé zvláštní nástroje jako třeba inbus 9 mm, ve kterém nalezla zálibu automobilka VW. Stejně tak je netriviální to složit a bez komplikací není ani vyjmutí pístku brzdiče. Opětovné sestavení vyžaduje opět trochu fištrónu, speciální vysokoteplotní mazivo a různé další nástroje a další prostředky, které v Lidlu nemívají.
Kdo chce mít pěkné barevné brzdové třmeny a neumí rozebrat brzdy, asi udělá nejlíp, když se odebéře do tuning šopu, koupí si tam nějakou tu sadu a omatlá to tím zvenku bez rozebírání. Výsledek bude opticky suboptimální, ale nic přitom nejspíš nepokazí. Kdo to hodlá uchopit více profesionálně, doporučuji celý projekt pojmout jako repasi, kdy se celý mechanismus rozebere, vyčistí, vymění se opotřebené komponenty a jen tak mimochodem by se taky dalo něco nabarvit. Taky je to příležitost pro tuning, třeba instalaci nerezových pístků místo ocelových.
Brzdič je ocelový odlitek, ve kterém jsou následně obrobeny různé otvory. Z výroby je na povrchu elektrolyticky pokovený. Tato vrstva málokdy vydrží déle než nějakých 3-5 let, protože je vystavena silně koroznímu prostředí, které vytváří solná mlha od rotujících kol a teplo od brzd.
Nyní pár slov na téma „komaxit“. Komaxit je práškové lakování, kdy se nejprve elektrostaticky nanese na povrch kovového dílu plastový prášek, který se následně speče za teplot 180-200°C. Dá se tak dosáhnout opticky pěkného povrchu, velké tloušťky vrstvy a tím dobré protikorozní odolnosti, je to průmyslový standard a umí to kdekdo. Je to dobré třeba na podvozkové díly, které nejsou teplotně namáhané, třeba nápravnice nebo ramena, ale na brzdy je to úplně k prdu. Teplota brzd se totiž nepříjemně překrývá s teplotním rozmezím, kdy komaxit měkne. Nicméně hlavní problém je jinde. V brzdiči je mnoho ploch a otvorů, které se nalakovat nesmí. Předně jde o hydraulické části, tedy povrch válců, ve kterých běhají brzdové pístky, závitové díry pro odvzdušňovací šrouby a kanálky mezi šrouby a válečky. Pokud by se do nich dostala barva, hrozila by celá řada problémů. Například by brzdová kapalina rozpustila barvu a zbytky barvy by se dostaly do brzdového okruhu a mohly tam něco ucpat nebo znehodnotit, třeba titěrné solenoidy ABS. Dále není dobré si zalakovat ty díry, kudy procházejí vodící trny brzdičů. Celý systém je totiž navržený tak, aby třmen byl lehce plovoucí, tedy měl ve všech směrech vůle, a není dobře mu ty vůle sebrat velkou vrstvou povrchové úpravy, protože se to pak celé může zašprajcovat a přestane to brzdit nebo to spíš zůstane naopak zabržděné. Dál by se neměly lakovat všechny povrchy, co jsou v kontaktu s deskami. Tohle všechno je neslučitelné s komaxitem. Kritické plochy by bylo třeba ještě před nanesením prášku práškotěsně zakrýt a těžko se hledá prostředek, kterým by to šlo provést. Lepící páska, karton nebo látky to nedají, během vypékání by se mohly odlepit nebo dokonce začít hořet. Kromě toho ten blbý prášek se dostane všude a pak se tam připeče. Komaxit, který je jinak tak dobrý na díly podvozku, je na brzdy nevhodný nejen materiálově, ale hlavně technologicky. Velmi blbý nápad s potenciálem přivodit obtížně řešitelné problémy.
Kromě toho mám problém i s tím, brzdiče pískovat. I zde je nutné důsledně ucpat a vymaskovat všechny otvory, kam se buď nesmí dostat písek, nebo kde nesmí dojít k ovlivnění povrchu těch ploch, které mají těsnit. Bezpečnější by bylo narvat tam starý pístek, ucpat otvory a použít oklepávačku, která odstraní zbytky starého elektrolytického povrchu, nebo to nechat někde omlít.
Alternativa je klasické mokré lakování. Tam problém s vymaskováním odpadá, lze použít cokoli a i když se dostane barva na nějakou plochu, kde nemá být, lze ji snadno odstranit. Barev na brzdy je v obchodech dost, všechny myslitelné odstíny a mají dobrou teplotní odolnost (až 300 °C). Já to dělám tak, že dám dvě vrstvy v odstupu ca 24 hodin a pak to upeču 4 h na 80 °C, čímž se barva vytvrdí. Pokud nemáte jiný prostředek, poslouží i běžná kuchyňská trouba, jen to docela smrdí, tak to nechte na někdy, kdy nebude žena či registrant doma.
Možná někteří čtenáři sledují seriál Car S.O.S., v české mutaci Pomozte autům. V dílu S02E03 „The Porsche Puzzle“ bylo věnováno hodně prostoru repasi brzdových třmenů, možná dokonce víc, než si tato činnost zasloužila. Repasi brzdových třmenů pro Porsche 911 tam provedla profesionální firma a ta třmeny rovněž lakovala mokrou cestou.
Opotřebení destiček
Hitparáda blábolů z Portálu řidiče pokračuje svéráznou úvahou na téma opotřebení desek. Ty prý mají tenké kovové plíšky, které při sjetí na minimum začnou při brzdění drhnout o brzdový kotouč a vydávat nepříjemně pisklavý zvuk. Nevím, já jsem v destičkách nikdy plíšky nenašel, asi špatně hledám. V třecím obložení destičky je někdy v určité hloubce zalitý drát, který se při dosažení určitého opotřebení dotkne kotouče, vytvoří tak elektrický okruh a auto začne opotřebení brzd signalizovat. Spoléhat se na to však moc nedá, provedení tohoto „spínače“ je někdy velmi pofidérní, a tak doporučuji stav destiček kontrolovat spolu s výměnou pneumatik například. Právě nutnost občasné kontroly stavu a opotřebení destiček bych čekal jako stěžejní poselství takového článku.
Pokud se nejde uživatel vozidla, kterému se povede sjet destičky až na kov, pravděpodobně brzdy zničí. Riskuje též, že z brzdičů vylezou válečky, přestane to těsnit, ten jeho krám přestane brzdit a on se shledá s Ježíšem. Doufám, že se tak stane jen malému počtu osob, protože na kov sjeté desky dělají tak úděsný kravál, že to nepřeslechne snad ani hluchej a když někdo tyhle signály přeslechne a přesto jezdí, jedná se spíše o aplikovaný darwinismus.
Nedá se však říct, že by opotřebené destičky způsobovaly pískání. Problematika pískání brzd je poměrně obsáhlá a souvisí s vibracemi během brzdění. Uplatňují se přitom různé antivibrační fólie a pasty a bez rozebrání a detailní analýzy nelze říci, proč brzdy pískají.
„Kopání“ brzd do pedálu
I zde je paní autorka vedle jak ta jedle. Ano, závada brzd se často projevuje vibracemi pedálu brzdy. Je to důsledek zákona akce a reakce, kdy destička působí silou na kotouč a kotouč zase na destičku, a vzniklý ráz se hydraulicky přenese přes válečky na zbytek brzdového systému včetně pedálu. Příčin je opět celá řada.
Předně měla paní autorka napsat, že tohle je vážná závada, protože může rezultovat ve ztrátu ovladatelnosti vozidla a kdo něco podobného zaznamená, měl by auto ihned nechat opravit.
Ano, příčinou mohou být sjeté kotouče, které se opotřebením ztenčí natolik, že ztratí pevnost a při důsledném brzdění se zprohýbají. Nicméně takové selhání jsem ještě nikdy neviděl. Častěji se jedná o důsledek použití levných nekvalitních komponent, například od značky Strachline, nebo důsledek nesprávného sestavení brzd po opravě, důsledek opotřebených vodících elementů brzdiče, hloubkově vyrezlé kotouče, nijak výjimečný není ani prasklý kotouč nebo deska. Jako „házení kotouče“ se také mohou projevovat opotřebené komponenty podvozku, kdy vibruje celé rameno a zvenčí to vypadá jako vibrace brzd. Opět bez demontáže a analýzy nelze určit, proč brzdy vibrují, základním úkonem je změření házení kotouče.
I když je všechno v pořádku, existují případy vibrace brzd, které nelze vyřešit jinak než výměnou všech relevantních součástek. Pamatujete ještě, jak jsem popisoval litinu jako salát z železa a uhlíku? Je to salát, a ten salát ještě mění svoji strukturu podle teploty. Stává se tak, že jouda intenzivně brzdí a na konci tohoto procesu zůstane stát na pedálu. V jednom konkrétním místě na kotouči tak zůstane přitisknutá horká destička, která jednak dodává do kotouče teplo, jednak brání odvodu tepla do okolí. V tomto místě dojde ke změně uspořádání struktury železa a grafitu a navíc do materiálu kotouče začnou difundovat některé složky z povrchu destičky. Toto chemicky i tepelně ovlivněné místo už nikdy nebude takové, jako bylo předtím, v dalším provozu se bude zákonitě chovat jinak. Tady někde je třeba hledat příčinu „pulsujících“ brzd.
Tak tedy – zajíždějte nové brzdy, nenechávejte nohu na brzdě a hlavně, nečtěte ty kraviny.
01.09.2024 D-FENS
