ČESKO: Spolu s teatrálním zahájením vakcinace proti nejděsivější nemoci všech dob se smrtností okolo 0, 2% se roztrhl pytel se zprávami o registru očkovaných. Není zatím možné učinit jednoznačný závěr, že jde o první krok k potrestání těch, kdo se očkovat nechtějí, protože je zřejmé, že vzhledem k očkování nikoli prostřednictvím praktických lékařů, ale přes systém očkovacích center, je zapotřebí vědět, kdo už očkován byl (to je také jediný účel, pro který snad lze říci, že je možno shromažďovat v registru data jmenovitě s konkretizací subjektu, vše ostatní je naprosto protiústavní, nebudou-li data anonymizována).
Můžeme tedy společně předstírat, že věříme tomu, že má registr jen tento a žádný jiný účel. S vytvořením registru vzniká zásadní otázka, zda vůbec stát může osobní data o zdravotním stavu shromažďovat.
BOHUŽEL MŮŽE. S POSVĚCENÍM ÚSTAVNÍHO SOUDU. ZNÁTE NĚJAKOU JINOU INSTITUCI, KTERÁ BY TAK ZÁSADNĚ ŠKODILA LIDSKÝM PRÁVŮM?
Požadavek na vznik Národního registru očkovaných
Nápad na vznik Národního registru očkovaných rozhodně není nový a nemůžeme ho spojovat až s koronavirem. Objevuje se například ve strategii „Zdraví 2020 Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí“. Konkrétně se v Akčním plánu č. 6: Zvládání infekčních onemocnění na období 2015–2020 uvádí:
Ke zvládání infekčních nemocí je nezbytně nutné znát data o proočkovanosti všech obyvatel České republiky, vědět, kde jsou tzv. vakcinační kapsy, a mít spolehlivé a přesné informace o výskytu infekčních onemocnění. Pro data o proočkovanosti je nezbytný elektronický informační systém – národní registr očkování. Pro monitoring a dohled nad infekčními nemocemi je nezbytný funkční a pružný elektronický hlásicí systém, který bude schopný rychle reagovat na požadavky vzniklé z aktuální epidemiologické situace.
NENAŠLI JSME ALE ŽÁDNÉ USTANOVENÍ ZÁKONA, PODLE KTERÉHO BY MOHL VZNIKNOUT REGISTR OČKOVANÝCH. TAKÉ ZDE ALE PLATÍ, ŽE BUDEME RÁDI ZA INFORMACI, ŽE TO MOŽNÉ JE A ŽE TAKOVÝ REGISTR EXISTUJE. PROBLEMATIKA JE BOHUŽEL PŘÍLIŠ SLOŽITÁ.
Strategie očkování proti nemoci Covid
V tomto dokumentu se píše: „Pro okamžité sledování a zaznamenávání proočkovanosti do Informačního systému infekčních nemocí (ISIN) bude rozšířen zabezpečený modul ISIN a Centrální úložiště dat ÚZIS ČR pro poskytovatele zdravotních služeb. Úpravy v ISIN a technické komponentě CÚD zajistí ÚZIS ČR. Data takto budou sbírána v rámci zákonného zmocnění, které je již nyní platné pro celý
Národní zdravotnický informační systém. Režim sběru i zpracování dat bude podřízen již nyní platným normám a bude probíhat striktně v souladu s pravidly GDPR. Poskytovatel zdravotních služeb si bude moci zobrazit údaje o pacientovi, u něhož plánuje očkování, údaje o výsledcích jeho testů, informace v rozsahu aktuální verze elektronické žádanky na COVID19, historii očkování, eventuelně i karanténách a izolacích. O zobrazení těchto údajů bude v modulu ISIN existovat záznam (log). V systému budou u každého jednoznačně identifikovaného (pro občany ČR dle ROB) očkovaného jedince sledován údaj o zdravotní pojišťovně, o datu očkování první a druhé dávky, subjektu (IČ, případně pracoviště), který očkování provedl a údaj o použité očkovací látce, a to včetně historie.“
Dále se ve Strategii ještě uvádí: „Validní anonymizovaná data o využití vakcíny a proočkovanosti jsou podkladem pro
ministerstvo zdravotnictví k analýze strategie očkování, pro analýzu vztahu k očkování a chování veřejnosti, a to na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví Informace o proočkovanosti jednotlivých věkových, rizikových nebo specifických cílových skupin umožní upravovat informační kampaně v případě, že se zjistí nízká proočkovanost specifické cílové skupiny nebo velké regionální rozdíly. V krátkém čase bude možné odhadnout účinnost očkování srovnáním podílu očkovaných osob mezi případy onemocnění COVID-19 (průlomové infekce) s podílem očkovaných osob v celé populaci. Data jsou nezbytná také pro posuzování efektivity a bezpečnosti očkování a vzájemného srovnání s ostatními členskými státy EU. Sledování nežádoucích účinků vakcinace proti onemocnění COVID-19 bude probíhat standardní cestou na SÚKL. SÚKL je třeba hlásit jakékoli podezření na závažný nebo neočekávaný nežádoucí účinek a jiné skutečnosti závažné pro zdraví léčených osob.“
Mimořádné opatření
Povinnost evidence očkovaných stanovuje jedno z mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví. Na základě onoho úžasně obecného § 69 odst. 1) písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví, podle kterého ministr nařizuje roušky, testy a vůbec všecko, je uložena tato povinnost:
S účinností ode dne 27. prosince 2020 se všem poskytovatelům zdravotních služeb provádějícím očkování proti onemocnění COVID-19 nařizuje, aby údaje o provedeném očkování bezodkladně zaznamenali do Informačního systému infekčních nemocí ISIN, modulu Pacienti COVID-19. Záznam se provede po přihlášení na stránce rezortních zdravotnických registrů EREG, https://ereq.ksrzis.cz/.
Odůvodnění je jako obvykle naprosto tristní: Pro monitorování průběhu epidemie a vyhodnocování přijatých mimořádných opatření je pro stát nezbytné centrálně evidovat informaci o rozsahu provedeného očkování. Stejně tak je pro orgány ochrany veřejného zdraví nezbytné mít informaci o provedeném očkování. Toto opatření je jedním z důležitých předpokladů zamezení šíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2 na území České republiky, a je přijímáno mimo jiné i za účelem umožnění postupného rozvolňování mimořádných opatření přijatých v souvislosti s epidemickým šířením onemocnění COVID-19 v populaci, včetně cílení dalších opatření v závislosti na vývoji epidemie.
Na webu Fakultní nemocnice se píše: „V nejbližších dnech bude spuštěn registr očkovaných dle instrukcí metodického pokynu MZ. Potvrzení o očkování bude vydáváno tištěné i elektronické, zjednoduší se tím pádem cestování za hranice. Seniory v léčebnách a domovech důchodců již nebude nutné přísně izolovat a znovu se mohou setkávat s rodinnými příslušníky.“
Metodický pokyn se mi nepodařilo dohledat.
Právní úprava
Národní informační systém upravuje zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. V § 72 se uvádí:
Součástí Národního zdravotnického informačního systému jsou
a) data z rezortního Programu statistických zjišťování a ze statistických zjišťování prováděných ministerstvem mimo program statistických zjišťování sbíraná podle zákona o státní statistické službě,
b) národní zdravotní registry, které jsou uvedeny v příloze tohoto zákona,
c) Národní registr poskytovatelů,
d) Národní registr zdravotnických pracovníků,
e) národní zdravotní registry vedené podle zákona upravujícího transplantace,
f) data přebíraná z informačních systémů infekčních nemocí vedených podle zákona o ochraně veřejného zdraví,
g) Národní registr hrazených zdravotních služeb,
h) data z Listů o prohlídce zemřelého,
i) data o nákladovosti hospitalizací předaná poskytovateli z referenční sítě poskytovatelů podle zákona o veřejném zdravotním pojištění60),
j) data ze statistických zjišťování prováděných statistickým ústavem,
(dále jen „zdravotnické registry“).
(2) V Národním zdravotnickém informačním systému zdravotnické registry vytvářejí vzájemně propojenou soustavu a pro účely uvedené v § 73 je možné sdružovat údaje v nich vedené. Pro vedení těchto zdravotnických registrů lze využívat údaje získané z informačních systémů veřejné správy a zdravotních pojišťoven.
V § 73 se uvádí:
(1) Účelem zdravotnických registrů je
a) sběr informací k hodnocení zdravotního stavu obyvatelstva a jeho vývoje, ke sledování incidence, okolností vzniku a šíření společensky závažných nemocí a jejich důsledků; zároveň slouží jako podklad pro hodnocení účelnosti a efektivity diagnostických a léčebných postupů a podporu nebo usměrnění jejich rozvoje s návazně možnou podporou vybavenosti zdravotnických zařízení přístrojovou technikou,
b) sledovat vývoj, příčiny a důsledky nejenom závažných onemocnění, a to včetně důsledků ekonomických, a jejich dopady do sociální sféry a ekonomiky sociálního systému,
c) evidence a sledování pacientů, včetně zemřelých, s vybranými společensky závažnými nemocemi, sledování výskytu, vývoje, příčin a důsledků těchto nemocí a návaznosti další péče, a evidence a sledování pacientů s úrazy, a dále statistická a vědecká zpracování dat registrů zaměřená zejména na analýzy zdravotního stavu obyvatel a kvalitu a využívání zdravotní péče s cílem zlepšovat zdraví populace,
d) evidence poskytovatelů, poskytovatelů sociálních služeb, kteří poskytují zdravotní služby, a osob poskytujících zdravotní služby podle § 20, personálního zabezpečení poskytovaných zdravotních služeb a technického a věcného vybavení,
e) evidence zdravotnických pracovníků z hlediska jejich oprávnění k výkonu zdravotnického povolání, věku a dosaženého vzdělání,
f) získávání potřebných údajů pro statistické účely a poskytování informací,
g) sběr informací k hodnocení indikátorů kvality a bezpečnosti zdravotních služeb,
h) sběr informací k zajištění kvality a udržitelnosti systému úhrad zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění,
i) sběr informací ke sledování demografického vývoje, reprodukčního zdraví a důsledků stárnutí obyvatelstva na poskytování zdravotních služeb,
j) evidence zemřelých na základě Listu o prohlídce zemřelého.
(2) Přístup k osobním údajům a dalším údajům vedeným ve zdravotnických registrech má, nestanoví-li tento zákon jinak,
a) oprávněný pracovník správce nebo provozovatele zdravotnického registru,
b) oprávněný zdravotnický pracovník poskytovatele poskytujícího pacientovi zdravotní služby, které jsou sledovány ve zdravotnickém registru, jde-li o registry uvedené v § 72 odst. 1 písm. b), e) nebo f),
c) oprávněný zaměstnanec osoby poskytující do zdravotnického registru údaje, jde-li o registr uvedený v § 72 odst. 1 písm. c), a zdravotnický pracovník poskytující do zdravotnického registru údaje o své osobě, jde-li o registr uvedený v § 72 odst. 1 písm. d), a to v rozsahu jimi poskytovaných údajů; tím není dotčen přístup k veřejným částem zdravotnických registrů,
d) oprávněný pracovník Koordinačního střediska transplantací pro potřeby využití anamnestických dat vedených ve zdravotnických registrech o zemřelém pacientovi, u něhož byla prokázána mozková smrt a který je potenciálním dárcem, a to pro účely transplantací,
e) oprávněný pracovník instituce, která má ze zákona právo využívat data určeného zdravotnického registru pro svoji činnost,
(dále jen „oprávněný pracovník“); oprávněného pracovníka určují a žádost podle odstavce 2 předkládají subjekty uvedené v písmenech a) až e). Subjektem oprávněným podat žádost podle odstavce 3 se též rozumí zdravotnický pracovník podle písmene c), který poskytuje do zdravotnického registru údaje o své osobě.
(3) Přístup k osobním údajům a dalším údajům vedeným ve zdravotnických registrech zajistí oprávněnému pracovníkovi statistický ústav, a to na základě žádosti předložené k tomu oprávněným subjektem podle odstavce 2. Žádost se překládá způsobem umožňujícím dálkový přístup. V žádosti musí být uvedeny identifikační údaje subjektu, který předkládá žádost, a oprávněného pracovníka, účel, pro který jsou údaje, k nimž má být v rámci příslušného zdravotnického registru umožněn přístup, požadovány, a rozsah požadovaných přístupových práv. Statistický ústav sdělí oprávněnému subjektu rozsah přístupových práv k osobním a dalším údajům vedeným v příslušném zdravotnickém registru. Jestliže statistický ústav přístup k osobním údajům a dalším údajům vedeným v příslušném zdravotnickém registru nezajistí, sdělí subjektu, který žádost podal, důvody, které ho k tomu vedly.
Podle zákona o ochraně veřejného zdraví platí ke sběru a zpracování osobních údajů následující (§ 79):
(1) Orgány ochrany veřejného zdraví jsou oprávněny k zabezpečení povinností týkajících se ochrany a podpory veřejného zdraví zpracovávat
a) osobní údaje v rozsahu jméno, příjmení, rodné číslo, je-li přiděleno, jinak datum narození, místo pobytu fyzických osob, místo jejich podnikání nebo označení jejich zaměstnavatele, údaje související s kategorizací prací a s nařízenými lékařskými preventivními prohlídkami a osobní údaje podle § 40 písm. a); jde-li o mladistvé a studenty, označení zařízení pro výchovu a vzdělávání nebo označení dětského domova pro děti do 3 let věku,
b) citlivé údaje vypovídající o zdravotním stavu fyzických osob, zahrnující diagnózy onemocnění, údaje o rizikovém chování, o splnění povinnosti podrobit se léčení, o počtu, druhu a závěrech lékařských prohlídek, údaje o expozici fyzických osob faktorům pracovního a životního prostředí, údaje o epidemiologii drogových závislostí a citlivé údaje podle § 40 písm. a).
(2) Údaje uvedené v odstavci 1 jsou orgány ochrany veřejného zdraví zpracovávány v registru aktuálního zdravotního stavu fyzických osob, které onemocněly infekčním onemocněním, a fyzických osob podezřelých z nákazy a v registru kategorizací prací a expozic faktorům pracovního a životního prostředí (dále jen „registry“). Rozsah zpracovávaných údajů může být rozšířen pouze výjimečně v zájmu splnění povinnosti orgánu ochrany veřejného zdraví, stanovené právním předpisem a za podmínek stanovených zvláštním zákonem.43) Osobní a citlivé údaje shromážděné podle odstavce 1 se zpětně neopravují ani nedoplňují.
(3) Pokud mají být údaje z registrů využívány orgány ochrany veřejného zdraví, Státním zdravotním ústavem a zdravotními ústavy pro účely přípravy podkladů pro národní zdravotní politiku, vyhodnocení stavu ochrany a podpory veřejného zdraví, ke sledování trendů výskytu infekčních onemocnění, hromadně se vyskytujících onemocnění, ohrožení nemocí z povolání, nemocí z povolání a nemocí souvisejících s prací, musí být pro tyto účely anonymizovány za podmínek stanovených zvláštním zákonem.
ZE ZNĚNÍ ZÁKONA PODLE NÁS VYPLÝVÁ, ŽE MAJÍ-LI BÝT ÚDAJE VYUŽÍVÁNY PODLE MIMOŘÁDNÉHO OPATŘENÍ (TJ. PRO MONITOROVÁNÍ PRŮBĚHU EPIDEMIE A VYHODNOCOVÁNÍ PŘIJATÝCH OPATŘENÍ), MUSÍ BÝT ANONYMIZOVÁNY. ZÁKON Č. 372/2011 Sb. ALE UMOŽŇUJE DATA VYUŽÍVAT I V NEANONYMIZOVNÉ PODOBĚ.
Ústavní soud k registrům
V listopadu 2020 rozhodoval Ústavní soud o těchto zdravotnických registrech na základě návrhu senátorů. Nález je stejně tragický jako všechna ostatní rozhodnutí týkající se infekčních nemocí a ochrany veřejného zdraví.
Ústavní soud schvaluje shromažďování informací o zdravotním stavu občanů. Na svém webu toto šmírování odůvodňuje následovně:
Agregace a uchovávání osobních dat pacientů, k němuž při naplňování zákonem stanovených cílů NZIS dochází, se bezprostředně dotýká ústavně zaručených práv týkajících se ochrany soukromí a osobních údajů, jež jsou zakotvena v čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. V posuzované věci jde přitom primárně o právo na ochranu osobních údajů, jehož součástí je tzv. právo na informační sebeurčení (čl. 10 odst. 3 Listiny), jež chrání jednotlivce před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním anebo jiným zneužíváním údajů o jeho osobě. Soukromí představuje jeden ze stěžejních prvků svobody jednotlivce, která patří mezi nejdůležitější hodnoty demokratického státu, a jeho ochrana se projevuje v mnoha různých aspektech, o čemž svědčí komplexní zakotvení ochrany soukromí v ustanoveních Listiny, v mezinárodních smlouvách i v právu Evropské unie.
Současně však nelze přehlížet, že výše uvedené právo na ochranu soukromí ve svém nejširším slova smyslu může kolidovat s ústavně zaručeným právem každého na ochranu zdraví podle čl. 31 věty prvé Listiny. Jak ve svém nálezu ve věci zákazu kouření v restauracích (nález ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 7/17, tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/3lCHWdQ 
) konstatoval Ústavní soud, „ochrana lidské svobody bez ochrany lidského života, zdraví a životního prostředí, které život i jeho svobodu umožňuje, by postrádala smysl. Z práva na ochranu zdraví (čl. 31 Listiny) vyplývá pozitivní povinnost státu konat a chránit zdraví nejrůznějšími potřebnými opatřeními … Je povinností státu, aby za účelem zajišťování a naplnění práva na ochranu zdraví … přijal adekvátní opatření, mimo jiné i prostřednictvím zlepšování všech stránek vnějších životních podmínek. V případech přesahujících právní sféru jednotlivce má stát povinnost chránit zdraví i proti vůli dotčených osob.“
…
Právní úpravou Národního zdravotnického informačního systému obsaženou v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, se díky sledování způsobu, rozsahu a kvality poskytované zdravotní péče naplňuje ústavně zaručené právo každého na ochranu zdraví podle čl. 31 věty první Listiny základních práv a svobod. Tato právní úprava není postavena na koncepci plošného sběru a evidence všech údajů ve všech zdravotnických registrech; vždy jde toliko o dílčí záznamy konkrétních registrů, sledující legitimní cíl v podobě ochrany zdraví. Účely zdravotnických registrů jsou přitom taxativním způsobem vymezeny zákonem. V takové situaci je ústavně slučitelné, aby právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů podle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, zahrnující v sobě i právo na informační sebeurčení, přiměřeným způsobem ustoupilo právu na ochranu zdraví.
Upozorňujeme, že soudci Šimáčková, Šimíček a Zemánek zaujali disentní stanovisko, které je ale pro koronavirus nepoužitelné:
„Ze všech účelů, které jsou v zákoně vymezeny (§ 70 odst. 1 a § 73 odst. 1), se nabízí jediný účel, který by zřejmě odůvodňoval potřebu identifikovat konkrétní pacienty [§ 73 odst. 1 písm. c)]. Všech ostatních účelů je však možné podle našeho názoru dosáhnout na základě analýzy více či méně agregovaných dat (tj. anonymizovaných údajů, které budou pro ten který účel zahrnovat různý rozsah informací) – někdy půjde o více socio-demografická data pacienta, někdy např. o rodinnou anamnézu, ale nikdy k tomu nebude nutné znát spoustu dalších zbytných informací – včetně jednoznačných identifikátorů (jímž je rodné číslo dotčené osoby) k tomu. Řešením by např. mohlo být, aby kmenová data v původní neanonymní podobě byla pouze u poskytovatelů zdravotní péče nebo pojišťoven a statistický ústav by z nich dostával již jen příslušné soubory dat bez konkrétní identifikace pacienta. Zásadní problém tak spatřujeme v tom, že zákon udává celou řadu účelů pro NZSI jako celek i pro jednotlivé zdravotnické registry. Rozsah zpracování osobních údajů přitom není dostatečně jednoznačně navázán na konkrétní účely, takže není dost dobře myslitelné ani vytvoření jakýchkoliv dalších záruk pro zpracování, jelikož systém je nastaven tak, že NZSI obsahuje „vše“ a statistický ústav data může používat zcela volně ke všem vyjmenovaným účelům bez ohledu na to, zda se jedná o nejcitlivější data konkrétní osoby (například o její sexualitě či genetických vadách).“
Pozn. aut. § 73 odst. 1 písm. c) zní: evidence a sledování pacientů, včetně zemřelých, s vybranými společensky závažnými nemocemi, sledování výskytu, vývoje, příčin a důsledků těchto nemocí a návaznosti další péče, a evidence a sledování pacientů s úrazy, a dále statistická a vědecká zpracování dat registrů zaměřená zejména na analýzy zdravotního stavu obyvatel a kvalitu a využívání zdravotní péče s cílem zlepšovat zdraví populace.
Zdroj: https://stavbeznouze.cz/
