Jednou z nejznepokojivějších filmových sekvencí 70. let je scéna vstupního psychologického testu z filmu The Parallax View. „Systematická skartace a degradace ustálených hodnot a mentální implantace narcistické mánie,“ okomentoval ji literární kritik Walter Kirn.
Můžeme to považovat za vhled do mysli atentátníka i do atmosféry americké společnosti v době smrti prezidenta Kennedyho.
Co znamená válečná propaganda?
„To jste mohl vidět mnohokrát na válkách, ať už ve Vietnamu, nebo v Koreji, nebo jinde na světě, že musíte prostě informačně umět jakoby přesvědčit lidi o tom, že to, co děláte, je správný,“ odpověděl poslanec Zdechovský v říjnu před dvěma lety na dotaz, co si máme představit pod pojmem kontrola médií.
Válka ve Vietnamu se po smrti JFK nevyvíjela dobře. V roce 1967 měl ministr obrany McNamara velké pochybnosti o možném vítězství. Za zavřenými dveřmi doporučil prezidentu Johnsonovi ukončit bombardování a tlačil na politické urovnání. Byl však odmítnut. V pocitu, že celá válka je katastrofa a tragický omyl, zadal úspěšnému zaměstnanci Pentagonu a think-tanku RAND Corporation Danielu Ellsbergovi, aby se svým týmem vypracoval komplexní přísně tajnou studii o historii zapojení USA ve Vietnamu.
Ofenzíva Tet v roce 68 byla zničující pro morálku USA a americká veřejnost navzdory předchozí válečné propagandě začala ve válku ztrácet víru. Mýtus, že vojenská síla spojenců má zemi pod kontrolou, se hroutil. Richard Nixon vyhrál volby a slíbil americkému lidu „mír se ctí“. Veřejnost byla nyní propagandou vedena k tomu, aby uvěřila, že Nixon má tajný plán na ukončení války. Henry Kissinger (mimo jiné po rozhovoru s Ellsbergem) mluvil o potřebě stáhnout ze z Vietnamu s důstojným odstupem. S tím však Nixon nesouhlasil.
V roce 1969 Ellsberg začal pročítat pentagonskou studii, kterou vypracoval jeho tým, a teprve nyní pochopil, že to byla od počátku americká válka a že konflikt nemá legitimitu. „Nebylo to tak, že bychom byli NA špatné straně. My jsme BYLI špatná strana,“ sdělil později v dokumentu nominovaném na Oscara.
„Od začátku to byl zločin páchaný čtyřmi prezidenty, jak ukázala tato studie. A nyní pátý prezident dělal totéž a konec toho nebyl ani na dohled. Stovky tisíc zabitých, bylo to neospravedlnitelné vyhlazování a já jsem neviděl rozdíl mezi tímto a obyčejnou vraždou. Vraždění bylo třeba zastavit.”
Princip Pentagon Papers
Ellsberg se rozhodl po dvou letech mlčení odhalit pozadí války ve Vietnamu veřejnosti. Díky nejvyššímu stupni bezpečnostní prověrky postupně vynesl z Pentagonu v kožené aktovce 7000 stran týkajících se způsobu vedení války a předal je tisku. Prezident Nixon se pokusil o cenzuru, obvinil Ellsberga ze špionáže a prohlásil: “Je to nejnebezpečnější muž Ameriky a jen a pouze vláda rozhoduje o tom, co se občané o válce dozví.”
Vzhledem k tomu, že dokumenty prokazovaly, že americká vláda veřejnosti po desetiletí lže, soud cenzuru velmi brzy zrušil. Ellsberg byl také zproštěn všech obvinění, protože soudce prohlásil řízení za zmatečné a upozornil, že vláda soudní případ poškodila sama svými ilegálními praktikami vůči Ellsbergovi. Najevo vyšly ilegální odposlechy, loupeže dokumentace a kauza se prolnula s aférou Watergate. Nixon byl nucen rezignovat a válka ve Vietnamu skončila.
Pro návrat cenzury do amerických médií v roce 2020 je příznačné, že jedna z hlavních věcí, kterou americká Stanford University ve spolupráci s FBI na půdě Aspenu školila zástupce předních médií a sociálních sítí ve snaze potlačit informace o kauze Burisma a notebooku Huntera Bidena, bylo „zrušit princip Pentagon Papers“. Dokumentaci, která je použita v tomto odstavci, později pro novináře uvolnilo vedení Twitteru a stala se důkazním materiálem v případu Missouri vs. Biden.
Princip Pentagon Papers se od doby Daniela Ellsberga ve velkých amerických denících dodržoval a stál za věhlasem americké investigativní žurnalistiky. Znamenal, že informace je zveřejněna bez odkladu ihned poté, co je ověřena. To se v případě kauzy Huntera Bidena po standfordském školení nestalo, přestože nešlo o žádný typ dezinformace ani nepřátelské propagandy a dokonce nešlo ani o dokumentaci získanou pomocí hacku či úniku informací.
Společnost nedůvěry
Ve společnosti, kde jsou média kontrolována vládou, unií či lobbisty a kde je praktikována cenzura, vzniká nevyhnutelná nedůvěra. „Co je skryto za tou černou?“ ptá se běžný člověk při pohledu na začerněné dokumenty. Pro nedostatek nezávislé investigativní žurnalistiky je občan nucen pátrat na vlastní pěst. Vznikají teorie o spiknutích. Nežádoucí příběhy jsou kontrolními orgány a provládními médii označovány za dezinformace.
Tato démonizace alternativních příběhů či jen opozičních názorů otravuje veřejnou debatu, zvyšuje polarizaci a brání kolektivní schopnosti lidí porozumět světu a sobě navzájem. Naivní realisté jako Otakar Foltýn si myslí, že „pravda“ je samozřejmá, což znamená, že každý, kdo ji nevidí a nesouhlasí, musí být zlý, iracionální nebo mít vymytý mozek.
Tím opomíjí, že lidé si vytvářejí přesvědčení na základě různých informací, různých zdrojů a interpretačních rámců, což znamená, že i plně racionální jedinci si mohou snadno vytvořit radikálně odlišné pohledy na svět. Neustále se vzájemně ovlivňujeme nesčetnými způsoby prostřednictvím komunikace a sdílení poznatků a většina toho, čemu věříme v oblastech, jako je politika, je založena na informacích, důkazech a argumentech, které získáváme od ostatních.
Podle naivních realistů je ten, kdo popírá jejich verzi faktů, zvrácený, cizí a nebezpečný. Poslední vysvětlení, které hledají, je, že oponent je racionální a pouze vidí jiný soubor faktů.
Subjektivní názory každého člověka budou vždy vysoce selektivním obrazem rozsáhlé a komplexní reality. Díky tomu mohou racionálně uvažující lidé snadno zastávat naprosto odlišné světonázory jen proto, že byli vystaveni různým informacím, důvěřovali různým zdrojům, zaměřili se na různá fakta nebo tato fakta interpretovali prostřednictvím různých vysvětlujících rámců.
Kmenové hemžení
Státní ani korporátní regulace přístupu k informacím ale společnost nestmelí, protože cenzura podporuje opět další nedůvěru. „Co je skryto za tou černou?“ Společnost se ještě více polarizuje v zajetí svých odlišných informačních terárií. Diskuse mezi znepřátelenými kmeny se stává nemožnou. Příslušníci kmenů, kteří mají ze svého postavení v rámci kmenové hierarchie prospěch, navíc často upřednostňují oddanost ideologii před čistou racionalitou.
Prakticky založení lidé mají často jiné cíle a zájmy, které se liší od nezaujatého hledání pravdy. Tito lidé se nacházejí ve všech skupinách napříč názorovým spektrem. Například příslušníci dříve marginalizovaných skupin mají prospěch z šíření wokeismu, který usiluje o přidělení vyššího postavení pro tyto skupiny. Donald Trump a Elon Musk hledají naproti tomu potvrzení a podporu u pravicových konzervativních skupin.
Pokud podpora nějaké ideologie dává najevo, že jedinec je „dobrý člověk“, může intenzivní touha jedince být považován za dobrého člověka vést k tomu, že takovou ideologii přijme s překvapujícím fanatismem. Kmeny založené na takové víře postupně přeměňují sdílená přesvědčení do „posvátných ortodoxií“, prosazují pravidla proti jakémukoli zpochybňování a povzbuzují členy skupiny k produkci podpůrných důkazů a argumentů.
V důsledku toho je komunita chráněna před expozicí protidůkazům a kritice ze strany opozice. Individualisté, kteří říkají „nesouhlasím“, či dokonce i jen „nevím“, jsou postupně vytlačováni na okraj skupiny či společnosti jako „nesystémoví“ a je na nich aplikována cancel culture. „Kdo není s námi, je proti nám/kolaborant/hlupák/svině.“
Tato demagogie však nahrazuje složitou realitu plnou perspektiv a sociální koordinace samoúčelnou karikaturou. Zobrazení lidí jako pasivních obětí dezinformací vylučuje produktivní nesouhlas, podporuje intelektuální aroganci a znemožňuje se těmito dezinformacemi seriózně zabývat nebo proti nim efektivně bojovat.
Mluvit s cílem se domluvit
Vinou zkreslení digitálního prostoru množstvím falešných účtů z trollích farem dnes většina lidí hluboce podceňuje účinek racionální diskuse. V době velkých svátků, kdy je pracovní doba trollích farem omezena, je však na sociálních sítích a v sekcích komentářů pod zpravodajstvím kupodivu možné autentické lidi obvykle přesvědčit racionálními argumenty. Mimo jiné i proto, že v pozadí mnoha populárních ideologií často stojí skrytá praktická racionalita.
Je také možné – a dokonce nutné – chránit normy a instituce na podporu svobody projevu, názorové rozmanitosti, nezávislé investigativní žurnalistiky a všeho, co chrání společnost před extremismem ze strany samotné vlády. Protože moc, její vývoj a chování „se řídí jejími vnitřními zákony, na nichž nemůže nic změnit osoba u moci, ani třída u moci, neboť je to prostě zákonitost lidského chování v určité situaci: u moci“, jak řekl v roce 1967 spisovatel Ludvík Vaculík.
