ŠTĚPÁN CHÁB
Na sociálních sítích jsem zaznamenal tvrzení, že prezident při projevu v OSN řekl, že ČR stojí pevně za lidem Krymu. Že by řekl takovou absurditu? A tak jsem šel přímo ke zdroji a páně prezidentovu promluvu si vyposlechl. O Krymu ani slovo, ale slov přesto jako máku.
Prezident začal hovořit o Rusku a Ukrajině. Jak Rusko útočí na ukrajinskou infrastrukturu, jak Ukrajina trpí a krvácí, jak v německém Lipsku (skoro) útočil ruský dron, jak je ohrožena bezpečnost Evropy.
V druhém gardu prezident pohovořil o umělé inteligenci. Musí se regulovat, musí vzniknout globální jednotná pravidla, aby umělá inteligence sloužila lidstvu, nikoliv aby lidstvo sloužilo umělé inteligenci.
Pak řekl děkuji a odešel.
Následoval záběr na netleskajícího Petra Macinku, který se tvářil… no, jako Petr Macinka po projevu prezidenta.
K samotnému prezidentovi.
Je to zvláštní. Naše země nepatří mezi nejvlivnější pod nebeskou klenbou. Patří mezi menší země, navíc země, které zastřešuje Evropská unie. Čímž samotná ČR ztrácí na mezinárodním poli relevanci. Z jednoduchého důvodu. Je lepší jednat s Bruselem než s Prahou, protože Brusel je hierarchicky nadřazen. Navíc je Česká republika ve vleku byrokratických mocností jako je EU, nebo právě OSN.
Proč o tom blouzním?
Z jednoduchého důvodu.
Prezident dostane jednou za rok příležitost na valném shromáždění OSN vysvětlit světu pohled České republiky. Co udělá? Rozlomí pečeť Kolářova rodu, rozvine list papíru a pustí se do předčítání nudných frází, nezajímavých témat, která zazněla už stokrát a s daleko větší přidanou hodnotou před ním. Jako třídní šprt, který stojí před tabulí a předčítá z papíru to, co den předtím opsal z učebnice a co všichni četli, učitelka jim to do ochraptění tloukla do hlav. Nudí se učitel, nudí se spolužáci. Nikdo se nic nedozví, nikdo nevyskočí z lavice v sále OSN a neběží našemu prezidentovi nafackovat, nebo se k němu s nadšením připojit. Nic. Jen fráze, floskule. Takové ty, které už posloucháme vlastně desetiletí. Takové ty s univerzální platností. Takové ty, které každý, skutečně každý odmávne rukou se slovy – no jo, to každej ví, to tam nemusel ani lízt. Navíc slova přečtená stylem uspávače hadů, bez života.
Nenadchnou, nenaštvou, nemají v sobě kouska osobnosti, nezaujmou, člověk se pod ně nepodepíše, ani proti nim nezvedne hlas, protože jsou o ničem, ač předstírají, že se jimi spasí svět. Jen prázdné plkání, abychom si udělali čárečku pro účast. Vata slovní i politická. Prezident splnil zadaný úkol a přečetl v OSN slohovku na téma – jsem prezident, musím něco říct.
Jako kdyby si Ursula von der Leyenová sepsala projev na deset minut, pak na něj kriticky hodila okem, zkonstatovala, že je příliš nudný i na ní, zmuchlala ho a hodila do koše. Ale protože nechtěla zahodit i těch několik minut na jeho sepsání, z koše ho zase vyndala, předala své asistentce se slovy – dejte to nějaké mé podržtašce, třeba se jí to bude někde hodit. A první podržtaška, která šla náhodou okolo, byl náš prezident.
Prezident vstoupil do sálu, kde se bez filtru a bez rukaviček mají řešit palčivé otázky a malé i střední státy tam dostávají hlas, aby mohly křičet – nedupejte po nás, a nabídl světu suchopárný referát o nutnosti jednotných směrnic na software a počasí. Obraz toho, jak se velká světová politika v podání moderní české reprezentace scvrkla na úroveň unijního úředního věstníku. Na svět zavalený strašlivou byrokracií a jakési nadkasty byrokratů nesměle pronášel fráze o tom, že věc vyřeší daleko víc byrokracie a od života odtržených směrnic.
Ale oni to asi jinak neumí. Ti, kteří politiku berou jako prestižní završení své kariéry, nikoliv jako službu zemi.
Prezident v OSN tak vlastně České republice otevřel další dveře po naší cestě k bezvýznamnosti. Nevím, jestli si to sama Česká republika zaslouží. Ale žijeme v tom. Ovšem že jsme se nezmohli na větší osobnost v čele naší země, z toho jsem stále takový trochu vyvalený.
The post Prázdná slova, nuda, šeď first appeared on Pravý prostor.
