Pražskokavárníci, což je přezdívka pro současné tzv. „liberální demokraty“, psáno v uvozovkách, skutečně prožívají nejhorší krizi demokracie. Kdyby tomu tak nebylo, nechtěli by své názorové oponenty za jejich názory trestat.
Libor Čermák u Pamatníku Vojna | foto: archív autora
Z této podivné vrstvy tzv. lepšolidí o tom slýcháme snad každý den něco v tom smyslu, že lidi, kteří na veřejnosti říkají jiný názor než oni nebo je ta jejich politická korektnost, je třeba nějak trestat, perzekuovat nebo odněkud vylučovat. Je takovýto přístup demokratický? Samozřejmě, že není.
Osobně jsem toho názoru, jestliže chce někdo někoho trestat či jinak pronásledovat za jeho názor, tak v žádném případě není demokrat. Správný demokrat se přeci naopak těší na to, že se může střetnout s někým, kdo má na věc jiný názor. Těší se například na to, jak o těch jejich názorech budou vést diskuzi a jak se mu ho argumentačně podaří tzv. „položit na lopatky“.
Pokud však nějaká skupina lidí si místo takovéhoto způsobu demokracie zvolí pronásledování a trestání lidí s jiným názorem, tak to hovoří zcela o něčem jiném. Buď o tom, že ona sama si není se svým postojem zcela jistá, a proto se lidí s jiným názorem bojí, že oni položí na lopatky je. Pak je tu ještě druhá možnost, a to je ta, že pokud se někdo jiných názorů bojí, tak možná nemá nervy v pořádku a měl by si dojít na vyšetření k psychiatrovi.
Nic víc k potřebě takovýchto lidí trestat názory jiných už říci nedokážu. Snad jen to, že pokud se oni prohlašují za demokraty, tak ta jejich demokracie se jim dostala do pěkně slepé uličky a zažívají opravdu hlubokou krizi demokracie.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
