Před Českým rozhlasem Babiše vypískali, bývalému aparátčíkovi KSČ zatleskali! Hlas ze záhrobí: Tohle je naše výročí, komunistického Pražského jara! To bylo komunistické obrození a vy nám zatleskáte, protože my jsme vám přinesli Václava Havla, to byl náš komunistický prezident, polistopadová věrchuška v ČR je také naše, NATO je naše a 17. listopad byste bez nás také neměli. Havlisté, zatleskejte nám na povel, teď!
Právě dnes uplynulo 50 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Během obsazování republiky okupačními vojsky a v následujících dnech a týdnech přišly o život desítky českých a slovenských občanů, veskrze mladých lidí, plných ideálů o budování socialismu s lidskou tváří pod vedoucí úlohou KSČ. Ti všichni, kteří uvěřili skupině pučistů uvnitř ÚV KSČ, kteří počátkem roku 1968 odstranili Antonína Novotného nejprve z funkce generálního tajemníka strany a o pár týdnů později v březnu dokonce i z funkce prezidenta [1], položili své životy za obranu vlasti a myšlenky reformačního komunismu a socialismu s lidskou tváří inspirovanou osvícenským systémem vládnutí generála Tita v Jugoslávii. Přesně podle modelu Jugoslávie probíhaly i procesy Pražského jara 1968.
Stejně jako v Jugoslávii, i v Československu byl do funkce prezidenta dosazen generál, konkrétně Ludvík Svoboda. Ten měl převzít a vytvořit českou verzi generála Tita v Československu, který bude v pozici vrchního velitele vojsk a přitom nebude civilista, ale válkou zocelený voják, stejně jako generál Tito. Lid ČSSR byl v době Pražského jara sešikován za Alexanderem Dubčekem, na kterého přísahali statisíce studentů, kteří provolávali slávu KSČ a jejímu obrozenému předsednictvu.
Sepjetí lidu s komunistickou stranou už nikdy od té doby nebylo tak těsné, vroucí a opravdové, jako tehdy na jaře roku 1968. Národ uvěřil straně, strana se stala součástí lidu a lid se rozhodl za stranu položit i život. Komunistická strana Československa dokázala to, co do té doby nedokázala žádná jiná strana v historii země před, ani poté. Dokázala k sobě přimknout národ do takové míry, že beze zbraní se vrhl proti tankům okupantů a mnozí z těchto hrdinů za to zaplatili svými životy.
Do čela ČSSR postavíme generála, jako v Jugoslávii… rozhodl kategoricky Dubček už v únoru 1968! A potom přišel 21. srpen a Dubček se nervově zhroutil… to je konec, konstatoval Smrkovský
Jenže ani na okamžik nešlo o demokracii, ani na okamžik nešlo o politickou pluralitu, ani na okamžik to nebyl proces, který by vzešel zezdola od lidu Československa. Byl to komunistický proces, bylo to komunistické Pražské jaro, byli to funkcionáři politbyra Dubčekovy vlády, byli to komunistické stranické aparáty, byly to komunistické organizace socialistické mládeže, předchůdce SSM, které organizovaly studentské happeningy na podporu Dubčeka a Smrkovského, byli to funkcionáři stranických organizací, kteří otevírali hranice, kteří rušili cenzuru v tisku, kteří pouštěli do rozhlasu západní muziku.
Byl to komunistický a v pravdě trockistický projekt na reformu komunistického systému řízení v ČSSR, který viděl a spatřoval vzor v modelu Jugoslávie pod vedením generála Tita. A podle tohoto vzoru bylo vše do Československa na jaře 1968 kopírováno, ať už to byl generál ve funkci prezidenta, jako v Jugoslávii, volné cestování na západ, jako v Jugoslávii, svoboda tisku, jako v Jugoslávii a svobodné soukromé drobné podnikání, jako v Jugoslávii.
A potom přišel šok, když jiní komunisté přijeli v tancích a tomuto procesu vystavili stopku a ještě jiní komunisté jim napsali zvací dopis. Alexander Dubček se psychicky zhroutil, Smrkovský později uvedl, že stranu po 21. srpnu řídil de facto jen on a další lidé, protože Dubček byl na psychofarmakách. Lidé vtrhli do ulic, skandovali a volali: “Jsme s vámi, zůstaňte s námi!” a mnohým vůbec v těch dnech po 21. srpnu 1968 nedošlo, že místo toho by se spíš hodilo heslo “Vzdejte se, nic se vám nestane!”, které vešlo do dějin jako výzva jednoho esesáka, který vyzýval české parašutisty po atentátu na Říšského protektora Reinharda Heydricha před kostelem sv. Cyrila a Metoděje v Praze, aby opustili svůj úkryt a vzdali se.
Mladí lidé v roce 1968 byli plně oddání komunistické straně a jejímu politbyru pod vedením Alexandera Dubčeka. Mladí komunisté, studenti, lidé s fotkami Dubčeka, ti všichni vyběhli do ulic, s holýma rukama proti tankům a samopalům okupantů. A v té chvíli předsednictvo ÚV KSČ dalo příkaz nebránit se, neklást odpor, nechat republiku obsadit nepřítelem, byl vyslán signál ke zrušení jara jako neúspěšného a právě ukončeného komunistického experimentu. Trockistická perestrojka bylo rozmašírována pod pásy tanků.
Smrkovský: Komunistické jaro 1968 bylo naše a komunisté pokládali své životy na ulicích, mladí komunisté, kteří ještě ani nebyli ve straně, ale komunistické srdce již měli v sobě…
Od počátku až do konce tedy šlo o komunistický projekt, o komunistický plán na socialismus s jugoslávskou tváří, plán na změnu architektury obrany, kdy prezidentem se stane voják a vznikne tak nástupní cesta k jugoslavizaci ozbrojených sil ČSLA, která se postupně odtrhne od Varšavské smlouvy a východního bloku stejně, jako se od Sovětského svazu odtrhla již v 50. letech Titova Jugoslávie.
A s naprostým šokem a údivem, hlavně pamětníci z roku 1968, dnes všichni stojíme díváme se na bizarní scénky a rétorická cvičení dnešních zmatených a pomatených představitelů havlistické fronty, kteří unesli a odcizili Pražské jaro 1968 pro sebe a bojují za odkaz roku 1968, jako kdyby snad šlo o jejich jakýsi svatý grál všech demokratů, svobodomyslných lidí a ochránců demokracie. Taková nehorázná lež a fantasmagorie, protože Pražské jaro 1968 bylo komunistické jaro, byla to zásluha politbyra ÚV KSČ a byl to boj za trockistickou perestrojku socialismu v ČSSR pod vedením Alexandera Dubčeka, bylo to sebeobětování lidí v srpnových dnech za myšlenky socialismu s lidskou tváří, kterým bylo zatajeno, že se socialismem se už později nepočítá.
Uběhne 50 let a najednou vidíme, jak davy pražské havlistické mládeže vypískají demokraticky zvoleného premiéra, demokraticky zvoleného předsedu poslanecké sněmovny, ale hned chvíli poté zatleskají předsedovi Senátu [2], bývalému členovi normalizační KSČ od roku 1979 do roku 1989. Ten jim evidentně nevadí. K čemu došlo? Andrej Babiš a Radek Vondráček, tedy premiér ČR a předseda Poslanecké sněmovny dnes přišli položit věnce budově Českého rozhlasu.
Ten v srpnu 1968 hrál důležitou roli v informování o právě tehdy probíhající invazi vojsk Varšavské smlouvy. Právě při obraně budovy rozhlasu bylo v roce 1968 zastřeleno několik lidí z řad pražské studentské mládeže a dnešní akce tak byla pietním aktem. Jenže to by na místě nesměly být skupiny pražské havlérky, které celý pietní akt zostudily. Pískali na Babiše i Vondráčka, skandovali “Hanba! Hanba!” a během smuteční tryzny, když hrála hudba Hradní stráže, tak pískali na píšťalky. Prostě debilové a nutno podotknout, že mnozí z nich byli identifikováni jako členové pražské TOP09.
Po 50 letech tleskají pohrobci Václava Havla normalizačnímu komunistovi, který oceňuje veřejnoprávní propagandistická média za jejich dnešní úlohu
Vrchol idiocie těchto individuí přišel ve chvíli, kdy se k projevu před budovou rozhlasu dostal Milan Štěch, předseda Senátu ČR. Ten ocenil práci rozhlasu v srpnových dnech za přinášení pravdivých informací, ale hned poté se ocitl v současnosti, když si postěžoval, že dnes máme záplavu informací a je velmi obtížné se v nich vyznat a orientovat, a proto je prý nutné chránit a bránit média veřejné služby, Českou televizi a Český rozhlas, protože ty prý přinášejí vždy pravdivé informace, na rozdíl od médií soukromých. Na tento bizarní výrok se ozval od demonstrantů potlesk.
Málokdo si z nich uvědomuje, že ve skutečnosti tleskají člověku, který vstoupil do KSČ v době nejtužší normalizace, navíc až po Chartě 77, v roce 1979 a setrval ve straně až do roku 1989. Pražská havlérka tak tleská komunistovi, i když bývalému, za jeho slova o tom, že jenom České televizi a Českému rozhlasu lze věřit zprávy, protože v těch ostatních zprávách a v té záplavě se prý občan nevyzná, takže kdyby tady nebyla ČT a ČRo, lidé by prý nevěděli, jak si mají informace vysvětlovat.
Takové výroky nepotřebují komentář. Pražská havlérka tleská normalizačnímu komunistovi, ale vypíská demokraticky zvoleného vítěze voleb a také předsedu sněmovny. Nejde o to, kdo má jaké postoje k Babišovi nebo Vondráčkovi, jde o to, že tyto skupiny rozvratných živlů okolo TOP09 narušily průběh smuteční tryzny. Je ovšem příznačné, že havlérka tleská bývalému normalizačnímu komunistovi. Vždyť právě díky normalizačním komunistům byl Václav Havel v prosinci roku 1989 zvolen do funkce prezidenta ČSSR a dokonce skládal slib a přísahu na ústavu ČSSR a sliboval chránit socialismus. Vstup do NATO by také nebyl možný bez bývalých komunistů, kteří řídili v 90. letech demontáž armády. Předseda TOP09 má dokonce dodnes z té doby na rukách krev kvůli nefunkčním padákům.
Kulaté výročí Michova 1938 je před námi, dočkáme se varování před vlivem Německa a Sudetoněmeckého landsmančaftu?
Zhruba za měsíc přijde další kulaté, tentokrát 80. výročí Mnichovské zrady. Opravdu chci vidět, kolik smutečních tryzen a kolik demonstrací se bude odehrávat před německou ambasádou v Praze, kolik vzpomínkových akcí bude pořádáno po republice na místech, kde členové Freikorps vraždili české občany. Kolik odborníků se zjeví v České televizi, kteří budou varovat před dnešním Německem, když vidíme, jak jiní odborníci kvůli roku 1968 varují před dnešním Ruskem.
Určité pozitivum lze spatřovat v tom, že Česká televize nebude dnes večer vysílat přímý přenos projevu slovenského prezidenta Andreje Kisky z Bratislavy, protože Hradní kancelář slovenského prezidenta to zamítla [3]. Podle informací vyhověl Andrej Kiska Miloši Zemanovi, protože spolu mají přátelský vztah, i když názorově se liší. Česká televize tak Kiskův projev odvysílá až ze záznamu. Ale tím je vyslán signál, že Praha je pod kontrolou globalistů. Neoconi nemohou živě importovat Kiskův projev do Prahy.
Kolik lidí by dnes vtrhlo do ulic a s holýma rukama se postavilo tankům, bez ohledu na to, z jaké strany by přijely? Těch lidí by moc nebylo. Souručenství lidu a KSČ bylo v roce 1968 naprosto unikátní, ojedinělé a dalo se přirovnat jen ke kultu osobnosti, který byl pozorovatelný v Jugoslávii ve vztahu ke generálu Titovi. Dobové záběry z Prahy ukazují fanatickou mládež, jak s fotografiemi členů Dubčekovy vlády chodí po Praze, lidé mají fotky funkcionářů KSČ v autech, za zrcátky, lidé si vyvěšují fotky funkcionářů politbyra, zejména Dubčeka a Smrkovského, přímo doma.
Přestože Pražské jaro trvalo krátce, už za tu krátkou dobu bylo patrné, že vzniká mohutný kult osobnosti k Alexanderu Dubčekovi. O tom mimochodem informovala KGB už v květnu 1968 do Moskvy, že československá mládež je fascinována novým tajemníkem strany. A dnes generál Pavel hovoří o tom, že ČSLA se bránit invazi v roce 1968 neměla, že to tak bylo v pořádku [4] … říká člověk, který byl 3 roky šéfem vojenské sekce NATO v Bruselu a tím si přihřívá polévku alianční obrany v rámci NATO, jak se prý dnes máme dobře a bezpečně. Jo, to v roce 1968 jsme se měli také, když nás alianční vojska přijela z východu zachránit před trockistickou perestrojkou. Vidíte, už je to tady zase: “Vzdejte se, nic se vám nestane!…”
Když největší demokraté dnes řvou a prolévají krokodýlí slzy na hrobě nezdařeného pokusu o komunistickou perestrojku z roku 1968…
O to větší šok zažíváme dnes, když novodobá havlistická mládež, mimochodem uctívající kult Václava Havla, nerespektuje výsledky demokratických voleb, svolává stávky studentů v době školního vyučování, narušuje pietní akty, to všechno na jedné straně, ale na druhé straně tleskají normalizačnímu komunistovi, který je dnes, jaká to náhoda, ve druhé nejvyšší ústavní funkci v ČR. To jsou paradoxy, že? Česko snese fšecko.
Demokraté, kteří uctívají Havla a tzv. americké transatlantické hodnoty, pláčou na hrobě komunistického Pražského jara, které vedl charismatický aparátčík nejvyššího předsednictva ÚV KSČ. To prostě nevymyslíš, ať se snažíš sebevíc. Česko je země tolika absurdních postojů, že to pomalu začíná vypadat, že ti lidé nemají hlavu na přemýšlení, ale jenom kvůli tomu, aby jim nepršelo do krku. Pravda je pouze jedna, že rok 1968 patřil a bude patřit komunistům, jejich historii a jejich politikům, nikoliv demokratům. Podobně jako rok 1989, ale to by bylo už na jinou diskusi.
Vážení čtenáři, pokud se vám líbí naše nepohodlné, necenzurované a faktograficky nekompromisní články, které označují a popisují fakta bez ideologického nátěru, přispějte prosím, podle svých aktuálních možností, do konce tohoto měsíce jakoukoliv finanční částkou na zachování provozu našeho serveru, a to na naší obvyklé darovací stránce zde. Přispět můžete bankovním převodem, PayPalem, BitCoinem anebo poštovní poukázkou na účet. Nezávislé a svobodné články nemohou vycházet bez Vaší podpory, protože nás sponzorují a financují pouze čtenáři jako jste Vy. Nemáme za sebou fondy, neziskovky, státní ani evropské dotace. Nemáme granty od zahraničních nadací, bez Vaší pomoci tento projekt nepřežije. Děkujeme všem, kteří již tento měsíc přispěli, moc si vážíme vaší podpory!
-VK-
Šéfredaktor AE News
