První obětí šíleného Green Dealu jsou víčka. Známe je všichni, to jsou ta malá barevná víčka na plastových lahvích. Mají dnes zachránit svět. Green Deal, v překladu „Zelená dohoda“, nás dostává do stále větších problémů.
Neuvážený krok Bruselu má, či bude mít své dopady do české ekonomiky, v konečném výsledku i na peněženky českých občanů.
Česká vláda se k této problematice postavila dlouhodobě pasivně, v době zrodu této dohody své priority a pozornost věnovala svým zahraničním aktivitám na Východě. A tak to nyní dohání, jak se dá, zásobuje nás novými a novými nařízeními, jen aby splnila tuto „Zelenou dohodu“. Svou pilností a stále novými a novými nařízeními připomíná onoho pomateného generála z Haškova románu „Osudy dobrého vojáka Švejka…“, který dlouho zásoboval svými ztřeštěnými rozkazy rakouskou armádu, než na generálním štábu přišli na to, že se zbláznil.
Po zákazu plastových brček jsou víčka dalším mediálním hitem. Jak jsme byli informováni, děje se tak v rámci vládní kampaně za vyšší podíl tříděného plastu. Víčka se tak stanou pevnou součástí plastové lahve a společně s plastovou lahví by měla skončit v kontejneru na plast. A my občané, jako kojenci, se musíme naučit pít z lahve přes to neodnímatelné plastové víčko. Překáží nám i při nalévání nápoje do skleničky, je pro nás nebezpečím při každém přímém pití z lahve, snad se v tramvaji nepobryndáme…
Co by člověk neudělal za lepší životní prostředí. Přesto mám vážnou obavu, že to barevné víčko nás od plastu nezachrání. Plast je totiž všude kolem nás, je v oceánech, najdeme ho i pod Mount Everestem, na Sněžce, ale i v posledních zapomenutých rájích světa. Ze studie Světového ekonomického fóra jen v oceánech skončí ročně 8 miliónů tun plastu. Kolik asi miliónů tun je uloženo jen tak volně v přírodě nebo na nelegálních skládkách? Plast se stal součástí dnešního konzumního života, stačí se podívat do regálů supermarketů, také zde je většina potravin v plastových obalech. Salámy, sýry, ale i jogurty, pomazánky, saláty, dětské výživy… Zde česká vláda, ani Brusel nezasahují…
Pamatuji dobu, kdy usměvavá prodavačka zboží u pultu nakrájela, navážila, do papíru zabalila. Do papíru, či papírových sáčků se balily i další potraviny. Papír šetřil životní prostředí… Obchodníci si dnes ulehčili práci, s nižším počtem zaměstnanců zvyšují zisky, nepotřebují prodavačky za pultem, dokonce ani za pokladnou. Obchodníci přenášejí své povinnosti na zákazníky. Zákazník se sám obsluhuje, sám si zboží vybere, sám si cenu zúčtuje. Obávám se, že v budoucnu si sám brambory nakope, poté přes platební kartu je někde na poli zaplatí. Ty doby, kdy usměvavá prodavačka nám nakrájela salám, sýr eidam, tlačenku, popovídala, co je nového u sousedů, jsou pryč, snad ještě to platí v malých venkovských prodejnách, kde si navážené zboží „jen tak v papíru“ odneseme domů…
Časem tento konzumní „pokrok“ přijde i na venkov, pokud si tam sami tu prodejnu nezavřou a následně, ti za horami často zapomenutí sousedé, pojedou autem kilometry do města pro chleba a deset deka salámu samozřejmě v plastu… Je třeba ještě dodat, že negativní dopady na přírodu vidíme všude kolem sebe. Ve vesnicích mizí práce i orná půda, mizí z nich život … naopak města jsou plná motorových vozidel, po komunikacích se valí statisíce kamionů, nad Evropou tisíce letadel hledají časovou skulinu a své místo na přistání. Na východě Evropy, či v Palestině, jsou ničena města, hoří školy, obytné budovy…
Politici místo cesty k míru, do toho ohně ještě foukají. Ta víčka či brčka, jsou jen drobnou epizodou na ohroženém životním prostředím. Buďme vděčni, že Slunce nadále vychází na východě a po zimě přichází jaro, léto… Mělo by také stále platit, že krajinu máme předat tak, jak jsme ji převzali od svých otců a dědů.
