JANA MARKOVÁ
Kdo sleduje to neustálé premiérovské a ódéesácké poplácávání po ramenou za to, co prý udělali, zařídili anebo dokázali, musí mít neodvratně pocit, že buď on, nebo premiér žijí ve zcela jiném státě, vesmíru či dokonce galaxii.
Poměrně zjevné je to již delší dobu, ale to, co předvádí nyní, mi čím dál více připomíná Joe Bidena a jeho svět duchů, naslouchátek a týmu, který se ho snažil udržovat, jak jen to šlo. Až už to bylo tak zjevné, že už to nešlo. U strýčka Joea je to věkem, a člověku je ho až líto. U našeho premiéra je to zjevně již patologickým pocitem výjimečnosti a nadřazenosti.
