Prezident Pavel přešel k dezolátům – D-FENS

Prezident Pavel přešel k dezolátům – D-FENS

proxyLeave a comment

Náš milovaný státní prezident unaven dovolenou v Maroku spojenou s nutností přesunu tam a zpět soukromým tryskáčem byl náhle přemožen chcimírskou propagandou. A tak se jal rozdávat rady o tom, jak vyjednat mír s Rusy. Aby toho nebylo málo, tak se zcela slušní libtardi nějak zradikalizovali a zaútočili na pilíř demokracie, aby ochránili demokracii.

Jednání s arciďáblem

Podle úniku informací do médií se jméno našeho prezidentisima nachází v osudí pro výběr zástupce Evropy pro jednání s Ruskem. Kdo si dneska ještě pamatuje na jeho úžasné výroky, že Rusko rozumí jen síle? Kam zmizela mantra, že kdo chce jednat s Rusem, je naprostým zplozencem pekel? S drzým čelem ikona té správné demokracie říká náhle totéž. Jen tak mimochodem, když už takový zkušený převlékač kabátů najede na chcimírskou vlnu, není čas se alespoň trochu zamyslet? Chytli se libtardi za nos, že se opět a znova mýlili? Ne, kdepak. Doslova se tetelí blahem, jak význam státního prezidenta stoupl až do samotných nebeských výšin. Pějí chválu na to, že Pavel dobře zastupuje důstojnost České republiky, neboť bude zvolen za zástupce celé Evropy, aby na sebe vzal břímě jednání s arciďáblem Putinem. Dokonce se posmívají Macinkovi, že není pro tuto roli vybírán. Politickou obratnost prezidentčíka ve věci nejlépe ilustruje to, že dopředu veřejně oznamuje, co chce Rusku nabídnout. Takhle se citlivá diplomatická jednání nedělají. Inu, koho Bůh chce potrestat, toho raní pýchou.

Článek také potvrzuje, že šlo zatím o neveřejná jednání. Jde o utajovanou akci, a přesto o ní mluví v novinách. Jaká náhoda! Tak tajnou věc, jakou má být jednání s Ruskem, v klidu pustí do médií. Stále se vybírá, a přesto novináři o tom napíší, neboť je potřeba vyvolat dojem, že jde o nějaký prestižní výběr. Stejná písnička zněla, když šlo o evropského komisaře Síkelu a jeho post. Kdypak jste o tomto dobrodinci naposledy četli nebo něco slyšeli? Už jen to, že je vybírán někdo s minimálními zkušenostmi s diplomatickými jednáními a kdo projevuje takovou obezřetnost v zacházení s tajnými informacemi jako soudruh prezident. Nikoho to opravdu nezarazí a nezamyslí se, proč zrovna tohle politické nemehlo? Když jde o tak prestižní záležitost, proč v řadě nejsou Macron nebo Mertz? Možná dost napoví drobná větička v článku, že se s nimi ruský prezident odmítá o Ukrajině bavit. Řečeno česky, Rusy názor evropských představitelů na mír na Ukrajině nezajímá. Takže to spíš bude o tom, že k Rusům je zapotřebí poslat nějakého nažehleného figuranta, který si bude užívat svou roli zachránce světa, aniž bude schopen rozpoznat, že funguje v roli fackovacího panáka. Prostřednictvím jednání s bezvýznamnou postavou se může zjistit, co a jak pro skutečně důležité schůzky. Pokud ruská strana odmítne jednání, nebudou uraženi představitelé rozhodujících evropských států. Pokud se novináři tímto pokoušeli vyspravit notně pošramocenou pověst generála po volební taškařici, tak se to moc nepovedlo.

Silná Evropa posílá vzkaz

Avšak nesouvisí ta nalezená ochota evropských představitelů jednat náhodou nějak s tím, že Rusové a USA uzavřeli dohodu o naftě a dobrosrdeční američtí investoři se rozhodli převzít plynovod Severní proud? Ne, rozhodně ne, protože ropu a plyn již dávno odebíráme ze spolehlivých zdrojů. A ty spolehlivé zdroje se Evropě odvděčují převzetím kontroly nad Grónskem. Ehm, co to píšu, správně mělo být, že se vláda Dánska svobodně a bez nátlaku rozhodla přenechat další pravomoci na dánském území americké vládě. Zcela dobrovolně a v duchu nejlepších tradic mezi spojenci, protože nátlak a vyhrožování jsou vlastní pouze nedemokratickým režimům. Když se ta smlouva přeloží z diplomatického jazyka do češtiny, tak si USA mohou dělat v Grónsku, co se jim zlíbí a za to se budou všichni tvářit, že dánská svrchovanost stále platí. Je to stejné, jako když jste majitel nemovitosti, kterou by obývali squatteři bez možnosti se jich zbavit. Pro tuhle situaci se zdá být přiléhavé slovní spojení formální svrchovanost. Takto se vedou reálná jednání.

Síla evropské obrany se měla opírat o francouzský jaderný deštník a její armádu, což mělo být východisko pro jednání. Francie, ta světová velmoc vyhrožující Rusku, se ale v současnosti dostala do vážné krize. Stala se terčem masivního vojenského útoku? Ne, kdepak. Jen jídlo ve školních jídelnách je drahé a ne moc dobré. Vyústěním tohoto problému byly násilnosti, které s ničím a s nikým naprosto nesouvisí. Zejména a zvláště pak nemají naprosto žádný vztah s náhle přibyvšími novými obyvateli Francie, které spojuje inspirativní náboženství míru. Aby se tahle zlovolná pomluva vyvrátila, jsou pravdomluvné servery plné záběrů demonstrantů, aby se každý mohl přesvědčit, jak to je. Nic takového tam nechybí, že ne? Do ulic bylo povoláno kolem 70 000 vojáků. To je celá třetina stavu francouzské armády, jejíž stav je uváděn okolo 200 000 aktivních vojáků. Do ulic samozřejmě neposílají odborníky a vysoké důstojníky, či administrativu. Takže do ulic bylo nasazeno prakticky vše, co si Francie může dovolit. Dokážete si představit, jak tato země brání východní křídlo NATO proti ruským ozbrojeným silám? Copak by se asi stalo, když by jejich armáda odcestovala a Jacquesovi by zrovna nechutnalo v menze nebo by nebyl spokojen se svou životní úrovní?

Jaké argumenty chce tedy Evropa vznášet, když celá hoří v nekonečných konfliktech? O čem chce s Rusy jednat? O míru na Ukrajině, když toho není schopna dosáhnout ani u sebe doma? Co asi tak může náš bezpáteřní panák vyjednat, když má v rukách doslova nic? Pro opravdické jednání je státní prezident stejně důležitý jako sexuální život tučňáků pro růst třešňových květů. Pokud se uvažuje o skutečném jednání, rozhodně by nebyl zvolen Pavel. Mimochodem docela by mne zajímalo, co za materiál o naší ikoně demokracie vede ruská tajná služba, která za normalizace do výběru kádrů pro zahraniční rozvědku strkala nos. Což činí z jeho případného výletu do Moskvy docela pitoreskní záležitost.

V Praze na demokratické frontě

Jakoby toho nadělení nebylo dost, tak zajímavé svědectví doby se odehrálo v Praze u jednání poslanců o koncesionářských poplatcích. Vláda a její lidé do poslední chvíle tajili, co chtějí udělat, a na program jednání tuto agendu prosadili v pátek v noci. Autor článku dokonce píše o nečekaném zařazení, jehož náhlostí byla opozice zcela zaskočena. Potom se ale začaly dít zvláštní věci. V pátek večer se před budovou Poslanecké sněmovny shromáždil dav milovníků veřejnoprávních médií a ve spravedlivém rozhořčení nad proradností vlády zaútočil na budovu Sněmovny, do které se pokusil vniknout. Trochu odbočím a připomenu události v USA, kdy došlo k útoku na Kapitol. Tehdy libtardi schvalovali tvrdý zásah policie včetně střelby do vniknuvších lidí. Jak se tomu tehdy říkalo? Bezprecedentní útok na demokracii. A aby toho nebylo málo, stejně tak se vyjádřil Babiš. Všichni se tenkrát zalykali rozhořčením a vytekly hektolitry inkoustu v článcích na téma, jak velké zlo představuje Trump a jak moc je taková akce nepřípustná.

Ale zpět k současnosti. To zdaleka není všechno, protože z celé události jako oslí uši trčí množství nevyřčených otázek. Ta hlavní, kolem které se vše točí, by se dala vyslovit následně. Jak se běžní lidé tvořící demonstrující dav dozvěděli, že se v parlamentu jedná zrovinka o tomhle, když to bylo tak překvapivé? Nelze se ubránit spekulacím na téma, jak by to celé probíhalo, kdyby se jednalo o dlouho dopředu ohlášený bod jednání? Podstatou věci je, že se dav pokusil vniknout do Poslanecké sněmovny s úmyslem zabránit projednávání. Řečeno jednoduše, osud zákona, možná i státu, ležel v rukou důstojníka policie, který velel jednotce bránící vstup do budovy. Kdyby bylo veřejně známo, že se zákon bude projednávat, velel by jednotce v den jednání ten stejný důstojník? Nebo by se tam mohl ocitnout někdo, kdo by nebyl ve vynucování pořádku tak iniciativní? Nebo by dostal správné rozkazy již dopředu? Kde by byl tentokrát muž v hnědé bundě? Samé dohady.

Stržené masky slušných

Ale podívejme se na to ještě jednou z dalšího úhlu. Znovu podotýkám, šlo o překvapení a pátek večer. Co tak obvykle běžná populace má na programu v pátek večer? Fotografie z akce jsou docela klamavé, protože jsou zabrány z pohledu v rovině lidské postavy, a tak nelze dobře odhadnout, kolik lidí se na tom místě zrovna nachází. Článek uvádí několik stovek. Nabízí se jednoduchá otázka. Kdo a hlavně jak ty lidi dokázal v takovou dobu a v takovém počtu dostat do ulic? Jak se to stalo? Dotyční museli zareagovat na signál, přijet, zajistit si hlídání dětí a dokonce stihnout zhotovit transparenty, na kterých je, že s poslanci bojujícími za správnou věc jsou i ve 4 hodiny 36 minut. Chápu, že lidé jsou divní a mají různé koníčky, ale přece jen to je v sobotu půl páté ráno v chladném podzimu. Lze nabídnout srovnání s jinými akcemi, kde jsou lidé svoláváni hodně dopředu, média mají dlouho vyvěšené upoutávky, a přesto, s pár výjimkami, na takové demonstrace moc lidí nepřijde. A to se konají v podstatně příznivějším čase.

Jaké asi musí být logické vysvětlení, které odpovídá tomu, co se událo? Ti lidé museli čekat na telefonu na zavolání. S tím souvisí zcela neodbytně další otázka. Dělají to dotyční z ideového přesvědčení zdarma nebo jim odněkud plynou peníze, že mohou takto mrhat časem? I podle zákoníku práce je pohotovost zaměstnance na telefonu hodna určité míry odměny, takže se to za práci obecně považuje. Zjistí naše státní protirozvědná služba, jak se to stalo? To je totiž její hlavní náplň práce sledovat politická propojení a z nich vyplývající ohrožení státu. Sledovala BIS, kdo, kam, komu a kdy volá nebo stále slídí po ruské stopě? Dozvíme se někdy, který s poslanců zavolal a komu? Kdo dal tak rychle povel k zahájení akce? Jak byli ti lidé zmobilizováni do ulic? Odkud byli placeni? Zmapovala kontrarozvědka díky tomu pavučinu vztahů? Ne zcela jistě ne, ta přece neexistuje, protože to by byla konspirační teorie a ty, jak známo jsou nástrojem ďábla. Čistou pravdou zcela jistě musí být to, že jde o angažované ideově zaměřené osoby, které hájí lepší svět. I když, docela by mne zajímalo, jak se zjevnou organizovaností akce naloží novináři z pravdomluvných a důvěryhodných médií. Zda se vůbec odváží nastolit tuto otázku. Ale ne, klást takové dotazy je vlastně proruské a nahrává to nepřátelům demokracie.

Pracovníci veřejnoprávních médií si se svou stávkou také docela pospíšili a rychle ji oznámili. To nahrává dalším spekulacím. Argumenty proti změně placení jsou zcela falešné. Samotná změna financování nemůže porušit nezávislost médií. Koncesionářské poplatky se platily i za komunistů a co? Byla snad televize nezávislá? Ono plaťte mi povinně moje teplé místečko už tak dobře nevyzní. Místo stávky by se měli soudruzi zamyslet třeba nad změnou platby za veřejnoprávní službu na základě dobrovolnosti. Nerad odhaduji budoucnost, ale zde si troufnu tvrdit, že by zemřeli hladem. Co tedy bylo cílem všech těch akcí? Vytvořit výbušnou situaci? Veřejnoprávní média, by do zblbnutí opakovala, jak je ohrožena demokracie a pokoušela by se dostat do varu tu část společnosti, která na to slyší. Takhle přesně začínají pokusy o barevné revoluce. Je to docela zajímavé, jak obtížně se prosazuje vůle lidí, kteří hlasovali pro současné vládní strany a jejich hesla o zrušení poplatků. Pokud to byl od předsedy vlády promyšlený tah, tak je politicky velmi obratný. V zásadě nejdříve donutil sporem o Ankaru pravdu a lásku odhalit propojení s Ústavním soudem a nyní ji nechal vyplácat naprázdno nátlakové akce. Celkem systematicky tak donutil soupeře strhnout si masku dobráků a těch slušných. Každopádně tak nebo onak, čekají nás ještě zajímavé veletoče.

Související články:

12 známkování, průměr1,00

303x přečteno