„To jen my jsme to pravé dobro, tedy pravda a láska a budoucnost naší společnosti!“ Přesně takový pocit mám vždy, když slyším projevy někoho spojeného s tzv. pražskou kavárnou. Není to nic jiného, než arogance či dokonce nesmysl.
Libor Čermák | foto: facebook autora
A co pak jsme podle nich my, běžní čeští lidé, kteří politiky pražské kavárny nevolí? Zřejmě asi ta druhá strana. Nemůžu si pomoci, ale současný politický souboj pražské kavárny s námi spodními miliony mi trochu připomíná jednu hru, na kterou jsem kdysi jezdil s nejstaršími členy mého turistického oddílu. Byla to tzv. dřevárna jménem „Bitva pěti armád“, která se inspirovala příběhy J.R.R. Tolkiena.
Kdo se chtěl této akce účastnit, musel se přihlásit do některé z pěti armád, ať už mezi lidi, elfy nebo trpaslíky na straně dobra nebo mezi skřety a vrrky na straně zla. A pak si vyrobit kostým příslušné barvy a s tím pak na sobě celý víkend v lese proti druhé straně bojovat. A protože strana dobra se vzhledem ke svému kladnému názvu vždy rychleji zaplnila, tak jsme jezdívali na tuto hru s červenými obleky do armády skřetů. Znamenalo to snad, že my bojovníci za stranu zla jsme byli zlejší i ve skutečnosti? Ne. Byla to jenom hra, kde bylo nutné soupeřící družstva od sebe nějak názvoslovně oddělit.
Ale zpět ke společenským záležitostem. Co ten výmysl pražské kavárny, kde podle nich jen oni jsou to správné dobro? Nebo dokonce budoucnost? Jak to arogantně dávají najevo jimi chystaným koncertem k výročí sametové revoluce? A co naopak ti, kteří pražské kavárně nefandí, tedy většinou ta druhá strana nás spodních milionů? A vy si také myslíte, že my, kteří pražskokavárenským politikům nefandíme a rozhodně si myslíme, že oni v žádném případě nejsou ani dobrem ani budoucností, nýbrž slepou uličkou, představujeme nějaké zlo?
Tak podívejte se. Opět je to jen hra. Hra pražské kavárny, hra s jejich arogancí. Nic jiného. A tak si při pohledu na ně připadám doopravdy jako skřet. Ale ne ten skutečný záporák příběhový. Ale ten, který jen hraje v lese tu dřevárnu, jenž je ve svém skutečném životě úplně obyčejným a normálním člověkem.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
