V šedesátých letech zažívala radioastronomie bouřlivý rozvoj. Radioteleskop funguje de facto jako klasický dalekohled, akorát místo viditelného záření přijímá rádiové vlny. Jednou z velkých výzev, s kterou se radioastronomie od počátků potýkala, bylo spolehlivé odfiltrování pozemských rádiových zdrojů od těch vesmírných. Jako jedna z nejlepších metod se ukázala tzv. interplanetary scintillation. Rádiové záření z vesmíru je ovlivňováno nabitými částicemi slunečního větru, díky čemuž dochází u rádiového „obrazu“ k drobným fluktuacím, podobně jako se zdánlivě vlní obrazy vzdálených objektů nad rozpáleným zemským povrchem. Vykazuje-li rádiový signál podobné fluktuace, je velmi pravděpodobné, že pochází z vesmírného zdroje.
Konstrukcí radioteleskopů a výzkumem v oblasti interplanetary scintillation se od roku 1960 zabýval britský astronom Anthony Hewish. Jeho hlavním cílem byl výzkum kvasarů, tehdy nově objevených vesmírných objektů, které ve viditelném světle vypadají jako slabé hvězdy, ale oproti hvězdám vykazují neobyčejně silnou aktivitu v rádiové oblasti. Hewish měl k ruce tým čtyř doktorandů – Johna Pilkingtona, Paula Scotta, Robina Collinse a Jocelyn Bellové. To byli lidé, kteří vlastníma rukama vyrobili Hewishův radioteleskop. Tehdy bylo běžné, že manuální a bastlicí práce na vědeckých zařízeních dělali doktorandi. Dokonce každý student při nástupu na fakultu fasoval sadu nářadí, aby věděl, co ho za pár let čeká.
Náhodný objev
Dnes bychom si na detekci interplanetary scintillation napsali nějaký chytrý program, ideálně i s využitím umělé inteligence. V šedesátých letech ovšem nic takového neexistovalo a signály se musely kontrolovat ručně. To byla také práce Jocelyn Bellové. Rutinně procházela záznamy a v případě dostatečných fluktuací se snažila ztotožnit daný zdroj se již známým objektem na mapě oblohy.
V prosinci 1967 Bellová zaznamenala podivný rádiový signál skládající se s pravidelných pulsů o periodě kolem 1 s. Díky této pravidelnosti se Hewish i Bellová zpočátku domnívali, že jde o signál lidského původu, ať už ze Země nebo z družice. Hewish byl proto skeptický k publikaci tohoto objevu, nakonec ho Bellová přesvědčila. Jejich článek o objevu vesmírných objektů neznámého druhu – pulsarů – vyvolal senzaci. V té době nedokázali vysvětlit fyzikální původ takovýchto pulsů, i proto tento rádiový zdroj ze srandy pojmenovali LGM-1 (=Little Green Men). Až rok poté Franco Pacini a Thomas Gold vyslovili hypotézu, že pulsar je ve skutečnosti rychle rotující neutronová hvězda, která má na svém povrhu aktivní zářící oblasti. Rotující paprsek pak z pohledu ze Země vytváří pravidelné pulsy rádiových vln podobně jako maják.
Anthony Hewish dostal za objev pulsaru Nobelovu cenu, společně s Martinem Rylem, za jeho teoretické základy radioastronomie. Jocelyn Bellová, ani ostatní tři doktorandi ne. Bralo se to jako normální, že Nobelova cena se dostává za dlouholetou vědeckou práci, ne za náhodný objev, který byl navíc součástí úplně jiného výzkumu (identifikace kvasarů). Hewish byl hlavním konstruktérem radioteleskopu a doktorandi pracovali podle jeho pokynů. Projíždění signálů byla už pak jen rutinní práce. I samotná Jocelyn Bellová ve své době přiznala, že by to bylo znevážení Nobelovy ceny, kdyby se rozdávala doktorandům, a ona sama necítí, že by její přínos k objevu pulsarů byl natolik důležitý, aby si zasloužila Nobelovku také.
Je to přece žena!
Jenže o pár let se případu chopily feministky a udělaly z Bellové exemplární příklad. Bellová nedostala Nobelovku prý jen proto, že byla žena. Tím pádem se stala ideálním maskotem hnutí za ženy ve vědě a jako taková začala být velmi tlačena do popředí. Za pomoc při konstrukci radioteleskopu a náhodný objev dostávala hromadu cen, medailí a čestných členství. V roce 2018(!) získala zpětně Průlomovou cena v základní fyzice, spojenou s několikamilionovou odměnou, kterou věnovala – jak jinak – na podporu žen ve vědě. Svůj názor, že jako doktorandka by si Nobelovku nezasloužila, později také změnila. Přestože v historii existoval pouze jediný člověk, William Briggs, který získal „vědeckou“ Nobelovu cenu (aktivistickou Nobelovu cenu míru nepočítám) za svůj objev ještě v době svého doktorandského studia.
A ti tři další Hewishovi doktorandi? Ti byli v tichosti zapomenuti, stejně jako pánové Pacini a Gold. Neměli ten ideologicky správný rozkrok. Dnes je Bellová v článcích i médiích rutinně prezentována jako hlavní objevitelka pulsarů.
Byl bych dalek tvrdit, že při udělování Nobelových cen nehrají roli politické a ideologické důvody. Třeba Lisa Meitnerová taktéž nedostala Nobelovku za společný výzkum s Otto Hahnem ohledně štěpení uranu, ovšem nikoliv proto, že byla žena, ale kvůli svému židovskému původu. Jocelyn Bellová je naopak typickým příkladem, že ženy ve vědě nejsou upozaďovány, ale naopak protežovány. Jste-li vědkyně, dostane se vám z titulu vašeho pohlaví nesrovnatelně větší mediální pozornost, než vaším mužským kolegům za stejnou práci.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
