Přiznání Juliana Assange jako konec svobody slova

Je  příliš  mnoho témat,  které jsem v poslední době nezpracoval, ačkoliv  bych  rozhodně měl!!!  Protože  je považuji  za  naprosto klíčová. Klíčová proto, abych se  tady,  ve Fialalandu  a/nebo  vůbec  na kolektivním  Západě  vůbec  dalo dýchat.  Protože  ten smrad ze  zatuchlosti  jediného  správného názoru,  jenž  nám  neustále  valí  do hlav už v podstatě  vyhnal  z našeho prostoru jakýkoliv  trochu demokratický  kyslík. Ale prostě  nestíhám.  Nevím  kam  dřív a  časově  se  motám,  mezi těmi  nenapsanými tématy  jako příslovečná  nudle  v bandě.

Mezi ta  vůbec  největší a nejzásadnější  témata  rozhodně  patř  konec  asi nejostudnější  kauzy  kolektivně  západního a speciálně  amerického chápání  svobody  slova, tak  jak  se  toho „elity“  tohoto  prostoru  ujaly  posledních  cca  20 let. Kdy  svobodu,  absolutní,  drží pro své  konání   a to jakékoliv , jen ony a  ostatní požívají  pouze  nezadatelné právo  nadšeného souhlasu  s tím, co vyvádějí. Ať  je  to cokoliv. Ano,  řeč  je  o kauze  Julia  Assange a  jejím vyústěním minulý  týden.  Nic nepopisuje  úpadek  západního světa  a zbytků  jeho demokratického systému  více a přesněji  než tenhle  nechutný příběh plný  lží, falše,  brutálního  i osobního násilí  více  a  lépe  než Assange!  Ukončení  příběhu,  respektive   PROZATIMNÍ  ukončení, protože  si osobně  myslím, že  bude  nějak pokračovat, jakkoliv netuším  jak, je  stejně  ostudnéa  hnusné,  jako příběh celý. Tohle  Kosa  minout.  Původní   záměr  zněl  – vlku, to napíšeš  sám.  Leč náhodou  se mi na  sklo dostal článek  z  amerického  konzervativního webu  The  American  Conservative. Za  mne  stručný, výstižný a  skvělý. Tady  je:

Assange Is Free, But Feds’ War On Free Speech Continues

podle překladače

Assange je svobodný, ale válka federálů proti svobodě slova pokračuje

Po 1900 dnech zavřených v britské přísně střežené věznici Belmarsh Julian Assange tento týden konečně unikl a vrátil zpět do své australské vlasti. Jeho únik umožnila nestoudná právní šaráda, která byla ovšem  z privátního pohledu  mnohem lepší volbou než život ve vězení.

Ve středu by měl Assange vystoupit před americkým soudcem na Severních Marianách, aby podal formální přiznání viny k jednomu obvinění ze spiknutí za účelem porušení zákona o špionáži, „přijímání a získávání“ tajných dokumentů a „jejich úmyslného sdělování“ osobám, které nejsou oprávněny je přijímat“. Zákon o špionáži je pozůstatkem první světové války, který prezidenti stále více využívají k potlačení odhalení zločinů americké vlády doma i v zahraničí. Není divu, že tolik tiskových organizací prosazovalo a podporovalo  Assangeovu věc, protože toto přiznání viny vytváří precedens, který se v budoucnu zaměří na mnohem více novinářů. Jak poznamenal Trevor Timm, výkonný ředitel Nadace pro svobodu tisku, ministerstvo spravedlnosti chtělo, aby byl Assange „odsouzen podle zákona o špionáži za žurnalistiku , což by mnoho reportérů vystavilo tomu samému“.

Assangeovi právníci uzavřeli dohodu, aby zajistili, že se nikdy nebude muset dostavit před soudce nechvalně známého federálního soudu v Alexandrii ve Virginii, který je známý tím, že tvrdě trestá každého, kdo je obviněn z poškozování obrazu americké vlády nebo jejích vládních agentur. Ministerstvo spravedlnosti ve svém oznámení o urovnání uvedlo, že místo v Tichém oceánu bylo vybráno „s ohledem na odpor obžalovaného k cestě do kontinentálních Spojených států, aby zde přiznal svou vinu“. Jediná věc, která by byla vhodnější, než kdyby se Assange objevil ve federální soudní síni Severních Marian, by bylo, kdyby jeho případ posuzovaly americké vesmírné síly na Marsu, protože důvody pro stíhání jsou tak daleko od elementární logiky tohoto světa.

Assange je ve federálním hledáčku od té doby, co jeho organizace Wikileaks v roce 2010 zveřejnila desítky tisíc dokumentů odhalujících lži a zvěrstva týkající se válek v Afghánistánu a Iráku, a to díky únikům informací od armádního poddůstojníka Bradleyho (nyní Chelsea) Manninga.

Kromě jiných obrovských úspěchů Assange vyprovokoval některé z největších amerických politických darebáků, aby ukázali co jsou  zač. V roce 2010 viceprezident Joe Biden odsoudil Assange jako „high-tech teroristu“. Ministryně zahraničí Hillary Clintonová bizarně tvrdila, že zveřejnění nebyla „jen útokem na Ameriku – je to útok na mezinárodní společenství“ a úniky „trhají látku“ odpovědné vlády. Clintonová nikdy neodpustila Assangeovi, že odhalil tolik jejích lží o zahraniční politice.

Trumpův ministr zahraničí Mike Pompeo odsoudil WikiLeaks jako „nestátní nepřátelskou zpravodajskou službu“ a označil Assange za „podvodu“, „zbabělce“ a „nepřítele“. Pompeo prohlásil: „Dat jim prostor, aby nás rozdrtili zpronevěřenými tajemstvími, je zvrácení toho, co znamená naše velká ústava.

Ale „naše skvělá ústava“ nikdy nezamýšlela, aby Washington před americkým lidem uchovával nekonečná tajemství. Bývalý viceprezident Mike Pence v pondělí odsoudil urovnání Assange-DOJ: „Neměly by existovat žádné dohody o vině, aby se vyhnuli vězení pro kohokoli, kdo ohrožuje bezpečnost naší armády nebo národní bezpečnost Spojených států. Vůbec žádné.“ Ale co nejvyšší vládní představitelé, kteří klamou Američany, aby neoprávněně posílali americké vojáky do zahraničních bojů? Stále čekáme, až Pence odčiní své roztleskávačky pro Bushovu válku v Iráku.

Vyrovnání ministerstva spravedlnosti s Assangem je příkladem toho,  že je Bidenova administrativa o něco méně odporná než Trumpova administrativa – alespoň v některých otázkách. Obamova administrativa uvažovala o obvinění Assange, ale uznala, že právní případ byl jak hluboce chybný, tak hluboce nebezpečný pro svobodu projevu, že  od  toho dala  ruce  pryč. Tyto překážky nebyly pro Trumpovo ministerstvo spravedlnosti žádným handicapem, aby Assangea obvinilo. Podle Yahoo News „Někteří vysocí představitelé CIA a Trumpovy administrativy dokonce diskutovali o zabití Assange… Diskuse o únosu nebo zabití Assange se odehrávaly „na nejvyšších úrovních“ Trumpovy administrativy, řekl bývalý vysoký úředník kontrarozvědky. „Zdálo se, že neexistují žádné hranice.“