O zakázaných mítincích a hospodářské krizi
Mnoho let jsem učil děti ve škole, organizoval různé akce se školáky, vodil je na výpravy do přírody. A z toho důvodu vím přesně, že lidé, kteří provokují cizí děti – jsou zločinci, které je nutné tvrdě a rychle trestat. Nezávisle na čemkoli. Problém ale má i druhou část – proč děti vycházejí do ulic? A nejen děti. Odpověď na to mám, a už jsem ji mnohokrát uvedl, ale dnes se ji pokusím popsat znovu…
Jak se patří pro skutečně důležitý problém, má odpověď několik bodů, z nichž každý vyplývá z předchozího. A posuzovat je nutné všechny. Nelze trhat řetízek a tvářit se, že nemá pokračování zpátky. Takže:
V zemi už 8 let probíhá hospodářský pokles, a 7 let klesá životní úroveň obyvatelstva. Pro tu část populace, která vstoupila do samostatného života po roce 2012 (a reálně po roce 2008), je celá bezútěšná situace spojena se současnou státní mocí. Všechny hry na téma nájezdu na moc jsou na tomto základě založeny – a pokud ten nebude, tak zmizí i téma. Počátkem dvoutisících protesty nebyly, protože hospodářství rostlo tempem k 15 % ročně.
K hospodářskému růstu jsou nezbytné investice. Pokud se jejich objem snižuje, tak za 2 až 3 roky začíná i podstatné snížení růstu (nebo, pokud objem investic je nižší než kritický, začíná pokles). Investice bývají vnitřní a vnější. Pokud je objem vnitřních investic dostatečný pro reprodukci hospodářství, dá se mluvit o tom, že hospodářství nezávisí na vnějším faktoru. Přitom je samozřejmě nutné, aby podíl dovozu nepřekračoval několik kritických hodnot. Konkrétně, růst počátku dvoutisících souvisel právě s obrovským růstem vnitřních investic zajišťovaných centrální bankou (CB) pod vedením V. Geraščenka.
Logika liberální elitní skupiny (která formovala hospodářskou a finanční politiku v letech 1991-98, a od roku 2003 dosud) zformulována J. Gajdarem: Vnitřní investice nepotřebujeme! Protože, údajně, „neumíme“ správně zvolit jejich cíle. A proto je nutné vnitřní investice zakázat a důraz klást na investice zahraniční.
Z toho plyne, že už skoro 20 let politika finanční moci (CB a Minfin-MF) je zaměřena na to, aby byly vnitřní investice zakázány. Je dnes naprosto nevýhodné je provádět: Alternativní investice peněz (například do devizových spekulací) jsou nesrovnatelně výhodnější. Objem rozpočtových investic je zjevně nedostatečný k zajištění vlastní reprodukce hospodářství. Přitom však MF vyvíjí obrovské úsilí, aby se do ekonomiky nedostaly dokonce ani prostředky uvolněné ze státního rozpočtu.
Doplníme-li k tomu odliv kapitálu, který v posledních letech roste (třebaže přesná čísla nejsou – jen odhady), tak je obrázek ještě horší.
Odsud plyne: Pokračování dosavadní hospodářské politiky nepochybně povede ke zhoršení situace a z toho vyplývajícímu růstu protestních nálad. Přitom zahraniční „partneři“ postupují společně s liberální politickou skupinou v Rusku: Politika finanční moci cílevědomě směřuje ke zhoršení životní úrovně obyvatelstva! Výsledek se, přirozeně, projevuje. V posledním „Přehledu Chazinova fondu“ je uveden graf vyhodnocení hospodářské situace v Rusku – a očekávání nejenže jsou negativní, ale prudce klesají.
V rámci elitního konsensu konce 90. let dostala liberální elita pod kontrolu finanční a hospodářskou politiku (v podstatě i kontrolu nad rozpočtem, tedy i vzdělávací a sociální politiku), avšak výměnou za povinnost zabezpečovat normální objem zahraničních investic. S hlediska zachování sociálně-politické stability v zemi musí být liberální skupina, která odmítla své závazky splnit, odstraněna od řízení finančně-ekonomických pák. V opačném případě pak její aktivita ve stimulaci protestní činnosti (přinejmenším nepřímá, ale ve skutečnosti nejspíš i bezprostřední) může docela rychle (s přihlédnutím k prudkému poklesu životní úrovně obyvatelstva) vést k masovým vystoupením občanů.
Nemá smysl vytýkat něco mládeži (řekněme, do 35 let), která žádný jiný model neviděla. Oni vidí bezútěšné zhoršení života, při tom životní zkušenosti k popisu situace nemají. Stejně tak ani žádné nástroje, aby rozlišili, kdo ve státní moci zastupuje liberální skupinu, která cílevědomě pracuje na zhoršení situace.
A, v souvislosti s výše uvedeným, docházíme k takovémuto závěru: Lidé, kteří se zabývají provokováním dětí, musí být neprodleně izolováni od společnosti. Tady dvojí názor nemá místo. Ale práce na stimulování agresivní reakce na zhoršení životní úrovně obyvatelstva bude pokračovat a najde své adresáty, kterých bude, úměrně k poklesu ekonomiky, čím dál víc.
Takže je kategoricky nezbytné radikálně změnit hospodářskou politiku v oblasti přechodu na vnitřní investice. To ale nevyhnutelně vyžaduje úplnou kompletní likvidaci představitelů liberálních*) idejí a liberální elitní skupiny, jejich odstavení od řízení hospodářství a financí. Silovici**) ale ekonomiku řídit nemohou, není to jejich práce.
*) Pojem „liberální, liberál“ nemá v ruských reáliích s klasickými liberálními idejemi pranic společného. Vztahuje se na „partu“ spojenou s rozkrádáním národního a státního majetku a její následovníky. Tito lidé se přitom sami za liberály označují.
**) „Silovici“ – výraz v dnešní ruštině označující představitele ozbrojených složek, zbrojního průmyslu, bezpečnosti a justice.
Zdroj: Chazin.ru
Překlad: st.hroch 20210126
